Možností, jak ukrást firmu, je víc než dost. Někdo zfalšuje pár podpisů, další si půjčí peníze od společnosti, za které ji pak koupí. Týdeník Euro našel i další případ: stačí jen trochu agilněji vystupovat na valné hromadě a vše si dopředu řádně nachystat. A nepotřebujete na to ani moc peněz.
Falešná hromada
Celý příběh se točí kolem společnosti Volta Real, která mimo jiné v Praze vlastní několik cenných nemovitostí. Odhad její hodnoty se pohybuje kolem šesti set milionů korun. Týdeník Euro při popisu následujících událostí vycházel především z rozhovorů s aktéry a informací, které získal z veřejně dostupných zdrojů.
Společnost Volta Real byla založena v roce 1998. Akcionáři firmy se koncem 90. let dobře znali, někteří spolu dokonce trávili i společně dovolenou. Vše se změnilo v roce 2009. Firmu vlastnilo několik fyzických i právnických osob. Většinový podíl měla skupina podnikatelů sdružená kolem Oldřicha Lahody a Pavla Ďurdi. Zbytek akcií společnosti pak skupina lidí a firem kolem Jana Bona. Právě tohle rozdělení pozic je pro další vývoj důležité.
Jeden z největších akcionářů společnosti, Jan Bon, se dle zdrojů týdeníku Euro někdy kolem roku 1999 rozhádal se svým obchodním partnerem a dalším z podílníků společnosti Volta Real Oldřichem Lahodou. Firma v té době již několikátý rok připravovala investiční developerský projekt Passo de Torres v Brazílii. Bon měl dle svých tehdejších spolupracovníků zájem zmíněný projekt osobně řídit (jako předseda představenstva Volty Real). Zbývající akcionáři společnosti ale byli přesvědčeni, že Bon na řízení takového projektu není dostatečně kompetentní, a chtěli, aby jej měl na starost právě Lahoda. Svůj názor na nekompetentnost kolegy prý dávali při rozhovorech okázale najevo.
Bon se dle svědků kvůli tomu nejprve snažil projekt sabotovat. Neúnosně prodlužoval porady vedení Volty Real tak, aby na nich nebylo možné dosáhnout nějakého závěru, ignoroval většinová rozhodnutí akcionářů, z brazilského projektu se snažil vystrnadit Lahodu, když mimo jiné tvrdil, že ten jen firmu okrádá. Měl ale smůlu, Lahoda byl u ostatních akcionářů v pevnějším postavení. A tak byl Bon v lednu 2010 na mimořádné valné hromadě odvolán z postu předsedy představenstva Volty Real.
Pokud si někteří akcionáři mysleli, že tím celý případ končí, velmi se mýlili.
Odvoláním Bona vše teprve začalo. Od svého odvolání totiž přemýšlel, jak se dostat k dalším akciím společnosti Volta Real a tu poté ovládnout. Obcházel stávající akcionáře, nabízel odkup jejich podílů, ale bez valného úspěchu. V roce 2012 vstupuje na scénu společnost Kinpracom (firmu ovládá Bon), která původně vlastnila 300 akcií Volty, série C1. Tyhle cenné papíry ale od Bona v roce 2004 získali Lahoda s Ďurďou. Samotný Bon si ponechal 113 akcií. Na jaře roku 2012 se pak snažil v několika rozhovorech přesvědčit předsedu její správní rady Lea G. Hubera, aby se zapojil do boje o ovládnutí Volty Real, respektive požadoval, aby podepsal dokument, že Kinpracom vlastní stále 300 akcií. Huber ale odmítl s tím, že o žádných akciích nevěděl, a tak byl ve správní radě Kinpracomu nahrazen Aldem Riebkem. Současně byla vytvořena nová funkce, člen správní rady s oprávněním samostatně za firmu podepisovat dokumenty, do které Bon jmenoval Rudolfa Kramáře. Tím byl připraven takřka celý plán na převzetí Volty Real.
Falešná valná hromada
Bon poté jakožto menšinový akcionář podal žádost o svolání mimořádné valné hromady. S jediným bodem k projednání: odvolání a volba nových členů představenstva a dozorčí rady. Valná hromada klíčová pro další vývoj událostí kolem Volty Real byla svolána na 30. května roku 2012.
Už jen příchod na valnou hromadu firmy, která se konala na v pražském Zličíně, byl dramatický. V budově i u vstupu do místnosti, kde se hromada konala, stálo několik černě oděných mužů. „Většina z nich byla velkého vzrůstu, minimálně jeden měl střelnou zbraň, kterou se nesnažil nijak skrýt, “ vzpomínal jeden zúčastníků. Souboj mezi Bonem a akcionáři, kteří jej odvolali z představenstva, začíná.
Hromady se zúčastnilo devět akcionářů.
Podnikatel Pavel Ďurďa byl vyslán skupinou akcionářů kolem Lahody, ti totiž valnou hromadu notně podcenili.
„Brali jsme to tehdy jako legraci a poslali jen jednoho zástupce, nevěděli jsme, co se bude dít,“ tvrdí Lahoda. Ďurďa, který na valné hromadě disponoval dvěma třetinami akcií a stejným hlasovacím právem, se obratem zapsal do seznamu přítomných akcionářů na valné hromadě.
Tenhle krok ale nepodnikla partička kolem Bona, ačkoli všichni předložili své akcie v rámci prezentace. Poté nastala na první pohled nepřehledná situace.
Rudolf Kramář, který na valné hromadě zastupoval Kinpracom, předložil k rukám představenstva společnosti písemnou žádost o vydání 300 kusů akcií Volty Real série C. Byl odmítnut s tím, že akcie již byly firmě vydány. Poté Kramář předložil jednu akcii a bylo mu vysvětleno, že se nemůže valné hromady zúčastnit s větším počtem hlasovacích práv než právě k této kjedné akci, kterou předložil. Poté začala valná hromada, kterou vedl místopředseda představenstva Volty Jan Zámostný. Jenže než stačil zahájit rokování, ujímá se slova pražský advokát Milan Fritz. Takřka ve stejný okamžik Kramář znovu upozorňuje, že chce být veden jako majitel tří set akcií firmy.
Fritz poté předal Zámostnému souhrn návrhů, které předložil Bon se svými lidmi, ve kterých mimo jiné požaduje nové složení orgánů dotčené valné hromady (samozřejmě obsazené Bonovými lidmi, od předsedy VH až po ověřovatele zápisu). Fritz poté oznamuje, že se bude hlasovat o složení tohoto orgánu. A světe div se, 425 hlasů je pro Bonův návrh, jen 242 je proti. Že vám to nevychází? Pokud se započítají fiktivní akcie Kinpracomu a ignoruje se dvoutřetinový držitel hlasovacích práv Ďurďa, tak ano. Ďurďa protestuje, ale marně. O to pozoruhodnější bylo další hlasování akcionářů na valné hromadě. Pavel Ďurďa (s 242 akciemi) a Martin Krumphanzl (jedna akcie) hlasovali proti přijetí navrhovaných usnesení, Jan Bon se svou skupinou akcionářů (celkem 125 hlasů) hlasovali pro přijetí a Milan Fritz vždy hlasování vyhodnotil tak, že navrhované usnesení bylo přijato. Na květnové valné hromadě tak mimo jiné bylo odsouhlaseno odvolání stávajících členů představenstva a dozorčí rady a volba nových zástupců.
A jedeme dál. Ještě ve stejný den, ve který se valná hromada konala, „nově dosazené představenstvo“ podalo prostřednictvím svého právního zástupce návrh na výmaz z obchodního rejstříku dosavadních členů orgánů firmy a zápis nového představenstva a dozorčí rady. „Návrh byl opřen o nepravdivý zápis z valné hromady, v němž Milan Fritz, Tomáš Janča, Alexander Bon a Rudolf Kramář zcela vědomě uvedli, popřípadě svým podpisem potvrdili nepravdivé údaje o počtu akcií předložených na valné hromadě akcionáři i ve vlastním zápisu z valné hromady,“ píše se v konceptu trestního oznámení, který připravila poškozená strana v čele s Lahodou. Původní představenstvo se rozhodlo bránit. K soudu podalo návrh na předběžné opatření, které by zakázalo změny z valné hromady zapsat v obchodním rejstříku. Soud ale návrh zamítl s tím, že zápis osob členů představenstva a dozorčí rady je pouze deklaratorní.
Zapomnětlivá úřednice
Rejstříkový soud následně počátkem června 2012 vydal usnesení, ve kterém vyzval Voltu Real, aby předložila, kolik vlastně bylo emitováno platných akcií a z jakého důvodu nebylo akceptováno na valné hromadě 187 akcií Pavla Ďurdi. „V důsledku postupu úřednice rejstříkového soudu T. Novákové - který nelze žádným způsobem obhájit jako provedený v souladu s právními předpisy - a v součinnosti s advokátní kanceláří Dáňa, Pergl a Partneři však uvedené usnesení vůbec nebylo doručeno představenstvu Volty Real ani do datové schránky jejího právního zástupce,“ uvádí se v již zmíněném dokumentu.
Řádně zvolené původní představenstvo i tak doložilo požadované dokumenty k Městskému soudu v Praze, ten ale navzdory tomu změnil listiny dle požadavku skupiny kolem Bona.
O pár dní později dorazil Bon spolu se Svatoplukem Doležalem do ČSOB, kde se vydávali za členy představenstva Volty Real. Žádali, aby banka zrušila přístup k účtu všem dosavadním držitelům dispozičních práv a udělala jediné výhradní pro Jana Bona. Banka jejich požadavku vyhověla. O něco později se Bon vypravil do banky znovu. Tentokrát se vydával za jednatele společnosti Acra Real (dceřiná firma Volty Real), požadoval zrušení dispozičních práv pro právoplatného jednatele firmy Jana Zámostného. Banka, stejně tak jako v předchozím případě, Bonovi vyhověla, a ten jako jediný získal přístup ke kontu firmy Acra Real.
Akcie na řadě
Teď už jen zbývalo vyřešit problém s akciemi.
Dne 26. června 2012 Rudolf Kramář kontaktoval jménem Volty Real Poštovní tiskárnu cenin Praha a následně poslal objednávku na vytištění nových akcií 1 - 300 série C Volty Real. Firma přitom již emitovala akcie série C v roce 2002.
Novým vládcům společnosti to ale viditelně nevadilo. Nově vyhotovené akcie převzal v tiskárně osobně Bon. „Dle zjištění oznamovatele následně Jan Bon spolu se Svatoplukem Doležalem tyto listiny podepsali, čímž prakticky neoprávněně vydali 300 kusů duplicitních akcií série C,“ uvádí se v dokumentu. Týdeník Euro kontaktoval Bona i Fritze s tím, ať se ke kauze vyjádří. „Klienti mě nezbavili mlčenlivosti, nemohu se k tomuto případu vyjadřovat. Pokud vím, tak se akcionáři mezi s sebou nakonec nějak vyrovnali,“ řekl týdeníku Euro Fritz. Bon nereagoval vůbec.
Následuje právní bitva o to, komu vlastně firma patří. Za zmínku tady snad stojí jen konání její náhradní valné hromady dne 3. srpna 2012. Prezence akcionářů byla stanovena na devět hodin, skupina lidí ze společnosti Top Investment, která zastupovala skupinu kolem Lahody, ale byla vpuštěna do jednací místnosti až dvě minuty po této stanovené hodině. Poněkud překvapeně shledali, že v místnosti již sedí Bon, jeho lidé a Milan Fritz, í známý již z první klíčové valné hromady. I tentokrát měl na starost prezenci a odmítl uznat výkon jakýchkoli akcionářských práv společnosti Top Investment s tím, že se měli dostavit včas, předtím již ale za platné uznal akcie z druhé série C Volta Real, kterou na valnou hromadu přinesl Kramář. Valná hromada, jejímž předsedou byl zvolen Fritz, začala v deset hodin. O pětačtyřicet minut později přišli do místnosti dva policisté, svůj vstup zdůvodnili tím, že mají echo, že někdo na valnou hromadu přinesl falešné akcie. Kramář ale reagoval s tím, že je nemá u sebe. Policisté zkontrolovali doklady všech přítomných a byli vykázáni Fritzem ven.
Výsledek? Na zmíněné valné hromadě se hlasovalo i s falešnými akciemi. Čímž mimo jiné došlo k „naředění“ podílu Pavla Ďurdi a společnosti Top Investment. Skupina lidí kolem Bona získala neoprávněně navíc podíl ve výši 26,34 procenta v době, kdy hodnota Volty Real činila 600 milionů korun, vzniklá škoda tak odpovídá částce 158 milionů korun. Dalších několik milionů korun ještě odčerpal Bon a spol. z účtů Volty Real. Například posledně zmíněný si nechal z účtu tři miliony korun, 427 tisíc korun poslala Volta firmě Ajax Reality za opravu sporťáku Maserati - ve zmíněné firmě má poloviční podíl syn Jana Bona, Alexander.
Po další právní bitvě se Ďurďovi, Krumphanzlovi a Top Investmentu podařilo celou situaci zvrátit. Soud postupně zrušil jak platnost napodruhé vydané série akcií C, tak i platnost valné hromady z 30. května roku 2012. A dne 5. dubna 2013 bylo z obchodního rejstříku vymazáno „falešné představenstvo“ a vráceni jejich právoplatní předchůdci. Tenhle příběh má tedy naštěstí dobrý konec.
Tedy skoro. Lahoda se nakonec rozhodl předejít všem dalším sporům a soudním tahanicím tím, že si raději od Bona a spol. koupil balík falešných akcií série C společnosti Volta Real. O dalších příbězích se dočtete na následujících stránkách.
V budově i u vstupu do místnosti, kde se hromada konala, stálo několik černě oděných mužů. „Většina z nich byla velkého vzrůstu, minimálně jeden měl střelnou zbraň, kterou se nesnažil nijak skrýt, “ vzpomínal jeden z účastníků.
Skupina lidí kolem Bona získala neoprávněně podíl ve výši 26,34 procenta v době, kdy hodnota Volty Real činila 600 milionů korun, vzniklá škoda tak odpovídá částce 158 milionů korun.
O autorovi| Vadim Fojtík, fojtik@mf.cz
