Jak umlčet „soudružku“

Šéfka Akreditační komise Vladimíra Dvořáková nemá lehký džob. Zvlášť od chvíle, co v roce 2009 nekompromisně upozornila na největší skandál českého polistopadového školství, jenž se týkal práv v Plzni.

Foto: Jakub Stadler

Aféra kolem plzeňských turbotitulů vletěla tehdy do vysokoškolského, ale i politického rybníka z čistého nebe jako meteorit takové síly, že bahno, co vyšplouchlo, zapláclo na několik měsíců předešlé skandály všeho druhu. Dvořákovou (nejčastěji citovanou českou politoložku, alespoň v odtajněných amerických diplomatických depeších, jak je později zveřejnil server WikiLeaks) poté ostře napadl nejen někdejší proděkan Milan Kindl, ale i třeba pražský advokát Tomáš Sokol s tím, že si „příliš pouští pusu na špacír“.

Loni v květnu, když byla tato profesorka (vedoucí Katedry politologie VŠE) po skončení funkčního období opět nominována na předsedkyni komise, se do ní ostře obul exšéf ODS a expremiér Mirek Topolánek. Jako „hlásná trouba ČSSD“ je prý nepřijatelná. Nastal hon. Znovunominaci Dvořákové totiž pokládalo za naprosto nepřípustnou i několik ministrů ODS ve Fischerově vládě. Třeba Martin Barták či Daniela Kovářová. I podle nich Dvořáková na veřejnosti vystupovala a komentovala otázky spadající do působnosti komise předtím, než k nim zaujal tento nezávislý orgán stanovisko.

Nadto bývalý předseda ČSSD Jiří Paroubek konstatoval, že o odvolání Dvořákové usiloval i šéf Úřadu vlády Jan Novák. Dodal, že to ukazuje na pokračující činnost justiční mafie. Stejně jako Paroubek i nový lídr ODS Petr Nečas a tehdejší děkan fakulty Jiří Pospíšil se Dvořákové zastali. Pospíšil řekl, že kauza Plzeň ukázala, že profesorka je mravně silnou osobností a že nikde nepochybila.

Přestřelku mezi politiky občanských demokratů kvůli složení komise pak interpretovala média jako boj mezi Nečasovou „novou“ ODS a lidmi spojenými s Topolánkem a někdejším ministrem spravedlnosti Pavlem Němcem z Unie svobody. Rozbuška před volbami nakonec způsobila, že návrh na znovujmenování Dvořákové schválila nakonec až nová koaliční vláda. Tehdy čerstvý ministr školství Josef Dobeš rozhodnutí uvítal všemi deseti.

Obrat o 180 stupňů

Politoložka měla hvězdy na své straně. Letos v květnu totiž také Vrchní soud v Praze připustil, že její výroky na adresu tehdejšího vedení plzeňských práv měly reálný základ. Bývalý předseda akademického senátu Daniel Telecký tak neuspěl se žalobou o omluvu a stotisícové odškodné. Naopak musel Dvořákové zaplatit náklady řízení ve výši 41 tisíc korun.

Poté si ale „pustila ústa na špacír“ znovu, když kritizovala prezidenta a jeho okolí kvůli podpoře Ladislava Bátory, někdejšího kandidáta ultranacionalistické Národní strany. Stala se okamžitě trnem v oku lidem v okolí Hradu. Václav Klaus ml. se zastal kontroverzního úředníka slovy, že když nevadí exkomunistka Dvořáková, tak proč on? Též prezidentův tajemník Ladislav Jakl jí vytknul členství v KSČ.

„Já jsem na vysoké škole poprvé přednášela v roce 1993, takže pokud pan Klaus mladší říká, že jsem vyučovala marxismus-leninismus, netuším, o kom mluví. Víc k tomu nemám co dodat,“ bránila se Dvořáková, která následně své někdejší členství v KSČ potvrdila. Nebyla prý členkou KSČ z kariérních důvodů, ale protože na základě svého pocitu z konce 70. let chtěla přispět ke změně komunistické strany zevnitř.

Teď ale přišel úder přímo od Dobeše, jenž by měl být jejím největším spojencem. U ministra, jenž má k Hradu z členů vlády nejblíže, jde tak o obrat o 180 stupňů. Dvořákovou přirovnal k dělnici 50. let, která předem rozhodne o tom, jak dopadne politický soud. Vadí mu (stejně jako Bartákovi či Kindlovi), že Dvořáková mluví v médiích o prověrkách, tentokrát na soukromých VŠ, ačkoliv ministerstvo ještě neukončilo prošetřování.

Vlivní studenti?

Spor vznikl kvůli návrhu komise na omezení akreditace soukromé Univerzitě Jana Amose Komenského (UJAK) a odebrání akreditace Bankovnímu institutu. Dobeš v prvním případě nedal prvně v historii na návrh komisařů a vyhověl odvolání UJAK. Jádro pudla, jak spekulují média, je prý skryto v tom, že na UJAK studovali a studují někteří vlivní politici (i někdejší šéfka Dobešova kabinetu Jana Machálková či šéfka Nečasova kabinetu Jana Nagyová). Právní zástupce Bankovního institutu, vlivný advokát Miroslav Jansta, zase pomáhá ministrovi se sportem.

Bankovnímu institutu pak ministerstvo školství odebralo jen akreditaci pro výuku v angličtině, třebaže komise navrhovala odebrání akreditace v případě všech jazyků. Škola se ještě může odvolat. Dvořáková v médiích postup úředníků ostře kritizovala. Řekla, že studenti na Ukrajině, kde má institut pobočku, studovali tři až čtyři měsíce a diplomové práce pocházely bůhví odkud. Dobeš přešel do protiútoku i slovy, že školství již dříve obdrželo řadu stížností dotčených škol na medializaci jednotlivých kauz ze strany Dvořákové v průběhu řízení.

Dny komise jsou sečteny

Ministr má nyní navrch, jelikož drží prst na spoušti a již brzy do světa vystřelí nový zákon o vysokých školách, který, jak varují akademici, skutečnou spoušť teprve způsobí – včetně exitu Akreditační komise. Ta se Dvořákové zastala slovy: „Přirovnání současné situace k situaci v 50. letech minulého století znamená nejen hlubokou urážku obětí té doby, ale též lze chápat jako zpochybnění základních svobod, zejména práva na informace.“

Veřejnost má podle komise právo znát odpovědi na otázky bez ohledu na to, že jsou ministerstvu nepříjemné. Třeba „proč ministerstvo zvažovalo šest měsíců, zda odebrat akreditaci škole, která nedokázala doložit studijní dokumentaci absolventů studia na pobočce na Ukrajině, kteří magisterský titul získali za jeden semestr studia“.

Jenže dny komise jsou sečteny. Dobešovi úředníci totiž do návrhu zákona zapracovali kontroverzní bod, že akreditační řízení převezme nový „nezávislý“ úřad – Národní akreditační agentura, což podle představitelů vysokých škol způsobí úpadek celého systému. Bonusem pro mnohé, jak alespoň jistě doufají, bude, že Dvořáková „konečně zmlkne“ a její prověrky kvality skončí. A co z toho bude mít Dvořáková? Ta se může radovat, že nežije v 50. letech. Kdyby byl tehdy Dobeš nejlepším ministrem školství, umlčel by ji jinak.

Foto: Jiří Bervida/MF Dnes/Profimedia