Jak uznávají kvalifikaci evropské státy

Chcete podnikat v některé zemi Evropské unie? V každé jsou trochu jiné požadavky na výkon řemesel a odbornou kvalifikaci či praxi. Přinášíme informace, jak postupovat, aby v zahraničí vaši odbornou způsobilost uznali.

Specifické požadavky na kvalifikaci se týkají rizikovějších profesí.

Autor: Martin Siebert

I v dnešní složité ekonomické situaci zůstává aktuálním tématem možnost uplatnění na zahraničních trzích. Nikdo z těch, kdo míří do zahraničí, však nechce začínat od píky. Proto jistě oceníte možnost, aby v cizí zemi byla uznána vaše odborná kvalifikace, respektive vzdělání a odborná praxe.

Evropská unie podnikla již celou řadu kroků, aby proces uznávání odborné kvalifikace maximálně ulehčila a zjednodušila. Výsledkem její snahy je směrnice 2005/36/ES, o uznávání odborných kvalifikací. Přesto v evropských státech stále přetrvávají zásadní rozdíly v míře regulace a požadavcích na kvalifikaci. Samotný proces uznávání rovnocennosti kvalifikace je často velmi zdlouhavý a komplikovaný. Uznávání kvalifikace tak zůstává jednou z největších bariér na vnitřním trhu.

Německý technik se ohradil proti nutnosti češtiny |KAM PRO DALŠÍ RADY O KVALIFIKACI|
|V případě problémů s českými i zahraničními úřady, které by se týkaly uznávání kvalifikace či podnikání v zahraničí, se obraťte na SOLVIT (www.mpo.cz/solvit). Více informací o přeshraničním poskytování služeb i usazení v cizině vám poskytnou Jednotná kontaktní místa, která působí na krajských živnostenských úřadech. Na stránkách centra Enterprise Europe Network (www.een.cz) je ke stažení užitečná příručka Kvalifikovaně na kvalifikace.|
Příkladem může být případ německého stavebního technika, který chtěl před časem rozšířit své podnikání do Česka. Ke svému zděšení však zjistil, že navzdory jeho vysoké odborné kvalifikaci a létům praxe pro něj zůstane český trh uzavřen. Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě ho totiž informovala, že předpokladem pro uznání kvalifikace je, aby komunikoval plynulou češtinou. Podnikatel se však nechtěl svého snu vzdát, a obrátil se proto na SOLVIT, který bezplatně pomáhá při řešení problémů s úřady na vnitřním trhu. Ten komoru upozornil, že evropské právo dovoluje vyžadovat znalost jazyka pouze v takové míře, která je nezbytná k výkonu dané činnosti. Komora pak své přehnané jazykové požadavky podstatně zúžila. Polsko a Skandinávie jsou liberální

Podnikatelé na problémy spojené s kvalifikací mohou narazit, ať už se chtějí v zahraničí usadit trvale, anebo jen příležitostně poskytovat své služby.

Chcete-li v zahraničí působit dlouhodobě, je nutné zřídit si tam pobočku, nebo založit živnost. Nejprve je potřeba zjistit, zda je váš předmět podnikání v dané zemi regulován. Tedy zda jsou podmínky přístupu k této činnosti a jejímu výkonu legislativně upraveny. Pokud ne, o uznání kvalifikace vůbec žádat nemusíte.

Česká republika, stejně jako nejčastější cíle našich podnikatelů – Německo a Rakousko, ovšem patří mezi země, kde jsou bohužel regulovány stovky profesí. Naopak velmi liberální přístup zastává Polsko či skandinávské země, kde existuje pouze několik desítek regulovaných povolání. Pokud se jedná o regulovanou činnost, musíte příslušnému úřadu v hostitelském státě předložit doklady o svém vzdělání a odborné praxi. Úřad je pak porovná s místními požadavky na kvalifikaci. Pokud najde podstatné rozdíly, může žadateli uložit kompenzační opatření (absolvování adaptačního období nebo složení rozdílové zkoušky). Rozhodnutí přitom musí vydat do tří měsíců.

Přeshraniční služby jsou jednodušší

Jiná situace ovšem nastane u takzvaného přes­hraničního poskytování služeb, tedy pouze dočasného a příležitostného působení v jiné zemi. Typickým příkladem je kadeřnice, jež dostane zakázku na ostříhání klientů v Rakousku. Nebo řezbář, jenž má vyrobit zdo­bený kříž v dřevěném kostelíku v Polsku. Nebo stavební zakázka pro českou firmu ve Švédsku. A podobných příležitostí k podnikání je celá řada.

Takto přeshraničně může podnikatel poskytovat své služby sám jako OSVČ, nebo do zahraničí vyslat své pracovníky. V druhém případě na něj dopadají ustanovení směrnice 96/71/ES, o vysílání pracovníků a musí zajistit dodržování místních předpisů (anebo domovských, pokud jsou pro zaměst­nance výhodnější) týkajících se mzdy, pracovní doby, atd.

Navíc při vysílání pracovníků musí respektovat přechodná období na ochranu pracovního trhu, které až do roku 2011 uplatňují v některých sektorech (obzvláště ve stavebnictví) Rakousko a Německo. Pro vyslání pracovníků do těchto zemí tak musíte v případě Německa požádat o přidělení kontingentu, v případě Rakouska musíte u některých profesí zí­skat od místních úřadů povolení.

Poskytujete-li přeshraniční služby jako OSVČ, nesmí po vás místní úřady požadovat uznání kvalifikace. Pokud ale působíte v profesi, která je v daném státě regulovaná, mohou vyžadovat, abyste se před prvním poskytnutím služby ohlásili u příslušného úřadu, přičemž po roce je nutné ohlášení opakovat.

Spolu s ohlášením předkládá podnikatel i některé doklady – doklad o odborné kvalifikaci a osvědčení potvrzující, že je v souladu se zákonem usazen v domovském státě a vykonává tam danou činnost. Toto osvědčení můžete získat na ministerstvu průmyslu a obchodu nebo od profesních komor. Jako další podklady mohou být vyžadovány výpis z živnostenského rejstříku, živnostenský list či výpis z rejstříku trestů.

Úřady mohou prověřovat rizikové služby **

Pokud je vaše profese regulována pouze v hostitelském státě, můžete svou kvalifikaci doložit prokázáním odborné praxe. V takovém případě musíte předložit důkazy, že jste danou činnost vykonával nejméně dva roky za posledních 10 let.

Poskytujete-li služby, které představují riziko pro život, zdraví či bezpečnost příjemců, úřady si mohou vaši kvalifikaci ověřit. Mají na to lhůtu tří měsíců. Pokud se do této doby nevyjádří, má se za to, že kvalifikace byla ověřena. Seznam těchto rizikových profesí musí každý stát nechat schválit Evropskou komisí a uveřejnit jej.