Thajská kuchyně je v celosvětovém žebříčku oblíbenosti jednotlivých etnických kuchyní na druhém místě, lépe si vede pouze Itálie. V čem spočívá tajemství její popularity?
Foto: Profimedia.cz
Thajské přísloví říká, že kdo jí sám, je blázen, a kdo spí sám, je nemocný. Místní se příslovím řídí a jedí rádi, hodně a v podstatě pořád. Stánkaři prodávají občerstvení nejen ve dne, ale také v noci a několikahodinové hodování je pro Thajce každodenním svátkem. Předkrmy i hlavní jídla se objednávají společně, servírují se doprostřed stolu a kaž-
dý si nabírá, kolik chce.
I přes to, že místní jedí často a hodně, s obezitou se nepotýkají. Thajské pokrmy jsou totiž vyvážené a lehké. Harmonicky spolu souzní nejen chutě – sladká, slaná, pálivá a kyselá, ale také nutriční hodnoty jednotlivých surovin. Thajská kuchyně je prostě moderní. Téměř nepoužívá živočišné tuky, nahrazuje je kokosovým mlékem, sójovým, sezamovým a arašídovým olejem. Všechny suroviny se používají čerstvé, v žádném jídle nechybí množství zeleniny a ovoce, koření a čerstvých bylinek. K většině pokrmů se podává rýže, buď aromatická jasmínová, či lepivá, z mas se jedí převážně ryby, plody moře a kuřata.
Kokos na tisíc způsobů
Základem thajské kuchyně je kokosový ořech. Kupodivu jeho využití objevili až portugalští mořeplavci, kterým chybělo mléko, a tak ho nahradili právě kokosovou tekutinou. S kokosem se dnes potkáte téměř všude. Na ulici se můžete osvěžit šťávou z čerstvého kokosu, která se podává přímo v ořechu, jen s otvorem na brčko. Šťáva ze zelených kokosů není jen osvěžující, obsahuje také vyvážené množství elektrolytických solí potřebných pro správnou hydrataci, podporuje činnost jater, srdce a ledvin a přispívá k vylučování škodlivých látek a toxinů z těla. Z kokosu se vyrábějí také sladkosti a dezerty a kokosovým mlékem či smetanou se zjemňují pikantní polévky a kari. Zajímavá je i kokosová sklizeň. Ořechy rostou na velmi vysokých palmách, a tak je trhají malé vycvičené opičky. Dokáží prý poznat zralý ořech, vydrží pracovat osm hodin a za tu dobu natrhat až tisíc ořechů.
Zdravé jsou i další typicky thajské ingredience. Léčivé i preventivní účinky má nám známý zázvor, ale také jeho příbuzný galangal. Tento kořen je možná důvodem věčně dobré nálady Thajců, obsahuje totiž přírodní antidepresiva. Oblíbené zelí Pak Choi zase obsahuje antioxidanty, které zpomalují stárnutí buněk.
Tajemství královského paláce
Thajská kuchyně se liší nejen podle regionů, ale také podle společenské úrovně. Všudypřítomná je jednoduchá, ale přesto úžasná kuchyně pouličních „vozíčkářů“, tedy pojízdných stánkařů, alternující s pouličním tržištěm na vodě – loďkách. Stánkaři vám jídlo z čerstvých surovin připraví přímo před vašima očima a neuvěřitelně levně, žádný pokrm tu v přepočtu nestojí víc než 30 korun.
Sladká rýže s mangem
Suroviny na 6 porcí:
• 1,5 hrnku thajské lepivé rýže namočené přes noc (lze nahradit rýží na sushi)
• 400 ml kokosové smetany
• 3 lžíce palmového cukru
• 3 lžíce horké vody
• 3 zralá manga, na plátky
• sezamová semínka a kokosový krém k podávání
Postup:
Rýži slijte a vařte v páře asi 30 minut, až se začne rozvářet. Mezitím v horké vodě rozpusťte cukr, smíchejte s kokosovou smetanou, směsí přelijte uvařenou rýži, promíchejte a nechte vychladnout. Vychladlou rýži servírujte společně s plátky manga, to vše přelité kokosovým krémem a posypané sezamovým semínkem.
Kontrastem k pouliční gastronomii je pak královská palácová kuchyně. Lpí i na těch nejmenších detailech a hotová jídla se podobají uměleckým dílům. Pokrmy se rozlišují podle povahy své vůně a velký důraz je kladen na soulad barev a rafinovanou vizuální krásu. Receptury používané v královské kuchyni byly po dlouhá léta přísně střeženy a znalo je jen pár vyvolených kuchařů, v 60. letech je však král Bhumiphol nechal zveřejnit. Dnes se umění palácové kuchyně vyučuje na kulinářském institutu a pokrmy od vyškolených kuchařů můžete ochutnat v elegantních restauracích ve velkých městech – poznáte je tak, že mají v názvu slova královská či palácová.
Brouci, larvy a vlaštovčí hnízda
Když je něčeho někde hodně a je to k jídlu, mělo by se to jíst. V Thajsku je nadbytek hmyzu a také se jí, a to včetně larviček. Na tržišti můžete zkusit třeba pražené larvy bource morušového. Když překonáte odpor, zjistíte, že nechutnají špatně – trochu připomínají popcorn. Pokud vám to nestačí, ochutnejte třeba kobylky či cvrčky. Naopak jednou z nejexotičtějších a nejdražších specialit, které můžete v Thajsku ochutnat, je polévka z vlaštovčích hnízd. Není původem thajská, přicestovala sem z Číny a ve skutečnosti se nepřipravuje z hnízd vlaštovek, ale rorýsů. Tito ptáci svá hnízda lepí ze slin, které na vzduchu vyschnou do podoby jakýchsi nudlí, z nichž se pak vaří polévka. Údajně má afrodiziakální a všestranně povzbuzující účinky.
A co si z Thajska přivézt domů? Červenou i zelenou kari pastu už v Čechách můžeme běžně koupit, v asijských tržnicích seženete i citronovou trávu, galangal a kafirové listy, takže si celkem autentickou thajskou polévku můžete připravit sami. Jen asi nebude tak čerstvá a voňavá jako na tržišti v Bankoku. Pokud jsou pro vás vlaštovčí hnízda příliš hogofogo a nechcete riskovat, že vám obsah kufru načichne fermentovanými krevetami či rozlitou rybí omáčkou, zkuste sušený durian. Téměř nic neváží, a když bude neprodyšně uzavřený v plechovce, nemusíte se bát nepříjemného zápachu. Toto ovoce totiž nevoní, ba naopak. Zkuste nedat na první dojem a čerstvý durian v Thajsku ochutnat, mělo by to stát za to. Bývá totiž považován za to nejlahodnější ovoce na světě.
