„Pokud si srovnáte různé statistické ukazatele a průzkumy, tak z toho vyplývá, že váš HDP má možnosti Norska, jenže vyspělost vašich úřadů a politiky je na úrovni Senegalu, což možný růst vaší ekonomiky skutečně sráží,“ prohlásil jeden americký profesor. Pan profesor má výhodu těch, kteří si v letadle něco přečtou a po dosednutí vědí vše lépe než my, utrápení domorodci. Řeknou si to svoje a vrátí se zpátky do Kalifornie. Mezinárodní expertíza má velkou hodnotu, je-li dobře strukturovaná a podaná. Nadělována tímto způsobem je hrozně kontraproduktivní.
Vyvolává to ve mně vzpomínky na Moldovu. Shodou okolností jsem byl tehdy v podobné pozici „radiče“. Ovšem v situaci, kdy Moldova po letech čerpání úvěrů a rad od mezinárodních finančních institucí a jejich velmi dobrého hodnocení jako reformního „postsovětského premianta“ vyhlásila insolvenci. Byla papírovým HDP na obyvatele pod úrovní Senegalu. Reálně to vypadalo samozřejmě lépe, ale mizérie byla hluboká a zahořklost veliká.
Českou „radičskou“ výhodou je, že s trochou zdravého rozumu a empatie nevykládáte nikomu podobné kraviny. Nepotřebujeme jitřit srdce nevhodnými příměry, potřebujeme odhodlání ke změně, jejíž potřebu již dlouho vnímáme. Nějaké praktické návody a úspěšné příklady se jistě hodí.
Nikdy, ani kdybychom se na hlavu postavili, nebudeme jako Norsko. Jsou jiné, relevantnější příklady. Nikdy nebudeme jako Senegal, vyspělost naší politiky a našich úřadů je úplně jinde. Velmi nevhodný příměr, který ignoruje famózně skeptický český náhled na fungování našich institucí, jež vnímáme s kolosálním despektem bez ohledu na reálnou výkonnost.
Nedůvěřovat institucím je velká česká přednost. Kdykoli je opomenuta, kdykoli národ ztratil na chvíli svoji skeptickou bdělost, dopustil se omylu, někdy s dosti fatálními důsledky.
Ve skutečnosti víme, co nás trápí a co ten profesorský nešťastník pravděpodobně chtěl sdělit. Že máme na víc, než předvádíme, a že bychom to měli vyžadovat i po našich institucích a politice. Neboť současný český výkon není senegalský, ale to ani náhodou neznamená, že není hanebný. Je nepřijatelný.
Nic na tom nemění skutečnost, že o „ patetické“ politické korupci psal do Londýna depeše velvyslanec Spojeného království v tehdejším Masarykově Československu někdy ve 20. letech minulého století. A že již tehdy se nahoře i dole hovořilo o tom, že „rakouský orel kloval, ale ten český lev, ten žere“.
Když už jsme u té Afriky, moje známá, která v jedné mezinárodní instituci měla čtyři roky na starost Rwandu, mi říkala, že se tam ve vládě nekrade. A kdo to zkusil, toho tamější vládce Paul Kagame potrestal přímo exemplárně. Kompetentní samozřejmě jejich úřady v mezinárodním srovnání nejsou, demokracie to není. Ale na africké poměry velmi „čistá“ a bezpečná tato země prý opravdu je. Mezinárodní rating se jí zlepšil natolik, že nás předběhla v žebříčku „Doing Business“ Světové banky.
Jsou tady i příběhy, které se nás týkají mnohem víc. Můj známý Rakušan, opět z mezinárodní instituce, mi vyprávěl o Estonsku a bývalém náměstkovi ministra zdravotnictví. Toho na hodinu vyrazili za to, že neoznámil, že je společníkem v nějakém vydavatelství zdravotnické literatury. Ne proto, že by všude z titulu funkce „tlačil“ všechny doktory k nákupu jeho knížek, to nedělal. Vyhodili ho na hodinu proto, že to měl oznámit.
Estonsko žilo pod sovětskou rukou déle než Češi, navíc „napřímo“ a nesrovnatelně tvrději. Vymlouvat se na komunistickou minulost proto nelze ani náhodou. Oni si nejen podle mezinárodních přehledů vládnou mnohem čistěji než Češi. Až příliš často slýcháme: „Jste chytří a šikovní jak opice, průmyslovou tradici máte jak Němci, tohle byla jediná země, na kterou bychom z Východu vsadili. Ale jak vy si tady, kluci a děvčata, vládnete, to nemá obdoby.“ Docela to bolí, a už dlouho.
Ani s Norskem, ani se Senegalem to nemá nic společného. S námi hodně, a je na čase to změnit. Nemusí a nesmí nám být souzeno nechat ovládnout politické strany, státní správu a orgány činné v trestním řízení oněmi hrabavými krocany ve vysoké politice. Chtějme, žádejme, ale hlavně udělejme změnu, aby tahle země byla opravdu „pro market, ne pro byznys“. Už dávno jsme to měli udělat.
