Menu Zavřít

Jak vybudovat neliberální demokracii v EU

18. 1. 2016
Autor: Euro.cz

Maďarská a polská vláda postupují podle jednotného scénáře. Máme se ho obávat i v Česku?

Nová polská vláda zavádí opatření, která omezují pojistné mechanismy demokracie, stejně jako to v posledních šesti letech prováděl maďarský Viktor Orbán. Je načase prozkoumat kroky, které pomáhají rozložit oslabenou liberální demokracii a přeměnit ji na pravý opak, píše maďarská levicová novinářka Eszter Zalanová na serveru EUobserver.

Podle ní jsou „antiliberální“ šablony patrné od Putinova Ruska až po Erdoganovo Turecko. A nyní se objevila jedna v Evropské unii – Orbánovo Maďarsko. Zajímavý je v tomto ohledu i pohled do Česka, kde na určitou podobnost s kroky Babišova hnutí ANO upozornil například Jakub Janda z think thanku Evropské hodnoty.

Týdeník Euro se rozhodl od Zalanové doslovně převzít jednotlivé body návodu, jak vybudovat neliberální demokracii (některé jsou redakčně zkráceny), a doplnit je drobnými komentáři týkajícími se dění v Česku.

Vyhrajte volby tím, že neslíbíte nic konkrétního

Nehledě na to, jak velcí liberálové jste, nejdříve potřebujete získat moc. Hrajte podle zavedených pravidel a vyhrajte volby. Dobrou šanci máte ve chvíli, kdy se u voličů rozrostla nenávist ke starým politickým elitám a chtějí zpět staré dobré pořádky (které nemusely být nijak slavné, ale voliči mají krátkou paměť). To se může stát po desetiletí ekonomických a politických otřesů, jako tomu bylo v případě Ruska, nebo poté, co předešlá vláda ztratila důvěryhodnost, jak se tomu stalo v Maďarsku.

Mohli byste se ptát, co se stalo v Polsku, kde prohrála volby Občanská platforma, ačkoli za její vlády ekonomika rostla o slušných 3,5 procenta a země byla politicky stabilní. Důvody jsou rozličné, ale nikdy bychom neměli podceňovat iracionální prvky voličova rozhodování. Použijte své volební vítězství jako obecný mandát ke všemu, co chcete udělat. Pokud by se vás někdo snažil kritizovat, prostě řekněte, že plníte přání voličů.

Česká realita: Jistě si vzpomínáte na hesla „Bude líp“ či „Nekecáme, makáme“. Obsahová náplň nulová, postavená na opovržení předchozími politickými elitami.

Oslabte ústavní soud a další instituce, jejichž smyslem je na vás dohlížet

Eufemismus, který byste měli použít, zní „ústavní reforma“. Orbán sepsal novou ústavu, kterou jím kontrolovaný parlament schválil.

Nová ústava omezila moc ústavního soudu, který je krajním kontrolním mechanismem vlády, a snížila počet ombudsmanů chránících lidská práva. Orbánova vláda později také vyměnila nejvyšší soudce a státní zástupce. Později, když se setkala s odporem byrokratů, se pojistila tím, že ministerstva obsadila svými mladými stoupenci namísto zkušených odborníků.

Polská vláda se rychle poučila. Ústavní soud obsadila svými vlastními lidmi, kteří anulovali rozhodnutí svých předchůdců, a zvýšila hranici pro rozhodování na dvoutřetinovou většinu namísto prosté většiny, aby blokovala legislativu.

Česká realita: Zatím nejsme tak daleko, ale k návrhům ANO na omezení debat v Poslanecké sněmovně bychom měli být ostražití.

Přeberte kontrolu nad státními médii a pevně zmáčkněte soukromá média

Převzetí kontroly nad státními médii a snaha koupit si vliv v soukromých médiích není jen výsadou lidí, kteří se snaží vybudovat neliberální stát. Berlusconiho Itálie je dobrým příkladem. Ale otevřenost, s jakou neliberální politici demontují „čtvrtý pilíř“ demokracie, je pozoruhodná.

Pravda, například v Maďarsku nebyl žádný novinář uvězněn nebo zatčen. Ale autocenzura pracuje naprosto uspokojivě, jestliže závisí přežití sdělovacích prostředků na státní reklamě.

Soudy a státní zástupci dobře poslouží k zastrašování reportérů. Ukazuje to nedávný případ, kdy maďarský novinář dostal od státního zastupitelství důtku za to, že se v létě vydával za uprchlíka, aby podal zprávu o tom, jak úřední orgány zacházejí s migranty. Přeměnit státní média ve stroj na propagandu je nutnost. Novinářské tradice jsou ve východní Evropě méně ukotvené a lidé mají v média menší důvěru, protože v době komunismu sloužila bez kritiky státní straně.

Česká realita: Andrej Babiš vlastní velký vydavatelský dům, a jak ukazuje souboj o ředitelské křeslo v Českém rozhlase, není mu cizí ani snaha ovládnout veřejnoprávní média. Jeho média očerňují některé kandidáty, přičemž jednoho z nich podporují.

Převezměte kontrolu nad financemi, ovládněte oligarchy, investory a banky

Dobře, ale jak to všechno zafinancujeme?

Zaprvé potřebujete dodržovat rozpočtová pravidla EU, aby Evropská komise dala pokoj. Ale to není nic složitého, když zestátníte například soukromé penzijní fondy, jako to udělalo Maďarsko.

Převezměte kontrolu nad centrální bankou a ujistěte se, že její ředitel je s vámi ve shodě. Například Orbán dosadil na místo guvernéra svou „pravou ruku“, bývalého ministra financí Györgyho Matolcsyho.

Vycucněte zahraniční banky – stejně každý nesnáší banky a bankéře. Donuťte je nést ztráty způsobené předchozími špatnými politickými rozhodnutími. Co udělají? Odejdou?

Pravděpodobně nikoli, ale vytvořte také svou vlastní banku.

Orbán nechal převést úvěry ve švýcarských francích na forintové v situaci, kdy rostoucí frank a oslabující forint výrazně ohrožovaly finanční stabilitu Maďarů, kteří přicházeli o střechu nad hlavou. Letos našel své následovníky v Polsku a Chorvatsku. Investory můžete vyděsit tím, že je budete démonizovat v médiích, zatímco jim budete současně poskytovat tučné vládní kontrakty. Nikdy nezapomeňte na to, že vždy půjdou po zisku a nezačnou s vámi bojovat politicky. I když se jim nelíbí právní nejistota, kterou tvoříte.

Opanujte oligarchy. Pomůže vám to u vašich západních kritiků, kterým hned nedojde, že si vlastně jen „kopete“ za vlastní přátele. Ujistěte se, že skrz ně proudí hojné evropské prostředky. Držte se starého pravidla – rozděl a panuj.

Česká realita: Není třeba mnoho dodávat. Sám oligarcha je ministrem financí a rozhoduje o dotacích pro vlastní podnik.

Znemožněte opozici a západní kritiky

Zaprvé vaši předchůdci také nebyli svatí, takže pravděpodobně ohýbali pravidla po svém, i když je nepřepsali, jak jste to udělal vy. Zdůrazněte tyto přehmaty.

Takto postupovala polská vláda Práva a spravedlnosti, když zpochybnila jmenování ústavních soudců, přičemž argumentovala, že předchozí vláda jmenovala dva soudce protiústavně. Orbánovi stačilo vytáhnout nahrávku svého socialistického předchůdce, jak říká, že jeho vláda lhala o státních financích. Vyždímejte zdroje opozice tím, že zajistíte například, aby reklamní billboardy byly v rukou vašich přátel. Využijte i další kreativní techniky.

Pokuste se vytvořit zdání, že vaše vnitřní opozice a západní kritici jsou spojenci. Můžete tak vzbudit dojem, že zahraničí se plete do záležitostí vaší země a opozice je v podstatě zrádce.

Česká realita: Jediný bod, kde ANO neučinilo výraznější posun. Pokud by Babiš ovšem volby vyhrál a stal se premiérem, nepochybně se dočkáme splnění i tohoto předpokladu.

Vytvořte jednoho nebo více nepřátel

Potíž s úplnou diskreditací vaší opozice je ta, že jste ponechán bez nepřítele. Ale to by neměl být problém, jednoduše si nějakého vytvořte. Mohli by to být aktivisté z neziskových lidskoprávních organizací podporovaných zahraničními fondy, anonymní eurokraté nebo migranti. Všichni se snaží vnutit svůj způsob myšlení vašim lidem. Orbánova vláda si to rozdala s neziskovými organizacemi financovanými Norskem předtím, než uzavřela dohodu s Oslem, položila rovnítko mezi sovětský diktát z Moskvy a vměšování se z Bruselu, minulý rok démonizovala migranty.

Česká realita: Hlavním nepřítelem už je nějaký čas šéf TOP 09 Miroslav Kalousek a uprchlíci velmi dobře plní představu vnějšího ohrožení.

Přepište volební pravidla

Každá vláda je odsouzena ke ztrátě popularity, to je podstata politiky. Ujistěte se, že v době, kdy se dostanete do tohoto bodu, jsou volební pravidla přepsaná k vašemu prospěchu. S podporou médií, slabou opozicí a zkrocenými západními kritiky určitě vyhrajete, a to i v případě, že už nereprezentujete většinu.

Česká realita: Ne nadarmo se z hnutí ANO v posledních týdnech ozývá volání po většinovém systému. l •

bitcoin_skoleni

Vycucněte zahraniční banky – stejně každý nesnáší banky a bankéře.

O autorovi| Václav Herz, spolupracovník redakce

  • Našli jste v článku chybu?