Trh je to sice zatím malý, protočí se zde stovky milionů korun ročně, ale rychle roste. Zatím zde dominuje Skupina ČEZ, která si u EPC projektů drží zhruba poloviční tržní podíl. Mezi silné hráče na tomto trhu patří ještě MVV Energie CZ, Amper Savings a Siemens, další zájemci čekají na příležitost. Na straně zákazníků jsou hlavně radnice měst a obcí. Vedle finančních úspor získávají i další přínosy, mezi něž patří náhrada zastaralých technologií a zhodnocení budov.
Poskytovatel služby finanční úsporu garantuje, případný neúspěch by tedy musel hradit ze svého. Tyto projekty fungují na tržní bázi - bez dotací z evropských fondů. Ale jak to v Česku bývá, rozumné nápady narážejí na nezájem vlády. Rozmach EPC projektů brzdí nepříznivé znění zákona o zadávání veřejných zakázek i rozpočtových pravidel státu.
Plýtvání v kongresáku
První EPC smlouvy pocházejí již z prvních let existence samostatné České republiky. ČEZ se v oboru prosadil hlavně díky tomu, že na přelomu let 2014 a 2015 ovládl dvě specializované firmy Enesa a EVČ, které nový byznys rozjížděly jako první. Na jejich základě začal budovat divizi ČEZ ESCO, která v posledních letech rychle expanduje v Česku i dalších zemích střední Evropy.
Právě ČEZ prostřednictvím firmy Enesa zajistil zatím největší EPC kontrakt. V září 2015 podepsal smlouvu za 150 milionů korun, týkající se snížení energetické náročnosti pražského Kongresového centra. Betonové monstrum z éry komunistické normalizace mohlo dříve sloužit jako vzorový příklad neefektivního nakládání s energiemi. Účet za elektřinu, plyn a vodu zde každým rokem dosahoval až 74 milionů korun.
Monstrózní, ale už efektivní. Kongresové centrum Praha díky modernizaci energetického hospodářství ušetří 21 milionů korun ročně. Zatím největší EPC kontrakt v Česku zajistila firma Enesa ze skupiny ČEZ.
Výsledkem obnovy technologií je úspora 30 procent nákladů za energie. Během deseti let tak majitelé Kongresového centra - město Praha a ministerstvo financí - ušetří odhadem 213 milionů. „Pokud nesáhneme na stavební konstrukci, tak lze ušetřit 30 až 35 procent nákladů na energie. Komplexní rekonstrukce včetně zateplení a výměny oken, což je příklad školních budov v Praze 13, sníží spotřebu o 55 až 60 procent,“ vypočítává ředitel firmy Enesa Ivo Slavotínek.
Miliardář Tykač porcuje mostecké doly: obchod s uhlím převádí na lichtenštejnskou firmu
Firmy ze Skupiny ČEZ se nezaměřují pouze na stavby z éry budování socialismu. Troufnou si i na památkově chráněné budovy z 19. století. Příkladem mohou být projekty v Národním divadle, Rudolfinu či ve Stavovském divadle. Komplexní obnova energetického hospodářství Národního divadla zahrnovala i pořízení solární elektrárny, která „zdobí“ střechu Nové scény od roku 2009.
ČEZ není jediný, kdo se na trhu energetických služeb úspěšně uchytil. Jak lze vyčíst z přehledu na webu Asociace poskytovatelů energetických služeb, větší počet zakázek realizovaly či realizují ještě společnosti MVV Energie CZ a Amper Savings. Méně často se mezi dodavateli objevuje Siemens, D-Energy a AB Facility.
Od Jilemnice po Břeclav
Společnost MVV Energie CZ je známá hlavně jako výrobce a distributor tepla v několika městech střední velikosti, má však také silnou divizi energetických služeb. Manažer této divize Martin Hvozda připomněl dvě zakázky z nedávné doby, zákazníky jsou radnice v Jilemnici a Velkém Oseku. „Od letošního dubna začalo v Jilemnici běžet devítileté období, ve kterém každoročně garantujeme úsporu 2,2 milionu korun za zemní plyn, elektrickou energii, vodu a ostatních provozních nákladů,l“ zmínil Hvozda.
Mezi aktivní hráče patří také Amper Savings, který z jedné poloviny vlastní Amper Holding podnikatele Jana Palaščáka a z druhé její management. Ten svou největší zakázku dokončil letos v březnu, týkala se modernizace energetického hospodářství v Nemocnici Břeclav. Úspora nákladů za energie zde dosáhne 40 procent a zákazník během deseti let ušetří nejméně 128 milionů korun.
Komu smrdí uhlí? Odklon od fosilních paliv zdraží elektřinu
Jak je z výčtu projektů patrné, do energetických úspor investují hlavně města a obce. Státní instituce a ministerstva mají kvůli nešťastnému znění pojistky proti skrytému zadlužování k EPC dveře zavřené. Většímu rozvoji ve firemním sektoru brání „nedočkavost“ manažerů, kteří by si přáli návratnost investovaných peněz do tří až pěti let. Jenže tak rychle se většinou úsporná opatření nevrátí. Starostové a radní českých měst bývají trpělivější - návratnost během deseti let pro ně není problém. „Nejzajímavější je pro klienta právě smluvní záruka toho, že dojde ke snížení jeho nákladů v předem definované výši. Pokud by těchto úspor poskytovatel služby nedosáhl, je povinen klientovi uhradit rozdíl mezi zaručenou a skutečně dosaženou úsporou,“ dodává ředitel firmy Amper Savings Leoš Aldorf.
Obecně platný recept na to, jak rychle a snadno ušetřit náklady na energie, podle oslovených odborníků neexistuje. Nejrychlejší návratnost mívá zlepšení regulace vytápění, přechod na úspornější osvětlení a technologie pro využití odpadního tepla. Výměna zdroje tepla či pořízení kogenerační jednotky má již delší návratnost. Pořízení solárních panelů s baterií pro ukládání přebytečné elektřiny je dnes na samé hraně ekonomické návratnosti.
Specializace versus komplexní řešení
EPC kontrakty představují jen malou výseč trhu služeb v oboru energetické efektivity a úspor. Pokud vezmeme trh v širším pojetí, pohybuje se zde řada energetických a stavebních firem či podniků z oboru správy budov. Vše závisí na tom, co vlastně zákazník chce. Jestli mu stačí vyměnit svítidla či kotel, nebo zda chce komplexní renovaci budovy.
Kupříkladu Pražská plynárenská, respektive její dceřiná firma Prometheus, energetické služby, klientům nabízí vybudování plynové kotelny. Nejedná se o klasické EPC, ale princip je podobný - zákazník splácí kotelnu postupně v ceně dodávaného tepla. Firma PRE měření ze skupiny Pražské energetiky nabízí instalaci solárních panelů na střeše objektu, rekonstrukci systému vytápění, využití odpadního tepla či výměnu osvětlení.
Čtěte komentář Pavla Párala:
Čerstvý vzduch
Podobné zaměření zvolil E.ON. „Během posledních pár let jsme se stali dvojkou na českém trhu v oblasti dodávek tepla prostřednictvím kogeneračních jednotek. Umíme řešit úspory nejen v oblasti interního osvětlení, ale máme také obrovské zkušenosti s veřejným osvětlením pro města a obce, kde máme za sebou desítky úspěšných zakázek ročně.“ zmínil vedoucí energetických služeb společnosti E.ON Energie Jaromír Němec.
Naopak ČEZ se chce posouvat dále mimo tradiční působiště energetiků. „Zajímá nás design nových nízkoenergetických domů a komplexní rekonstrukce starších budov. Díky nedávným akvizicím nabízíme vzduchotechniku, klimatizaci i technické zabezpečení budov. Stává se z nás tak trochu systémový integrátor,“ dodává k tomu generální ředitel ČEZ ESCO Kamil Čermák.
Bilion korun ve vzduchu
Zatím se do energetických úspor investuje dobrovolně, ale to se brzy může změnit. Možná nás čeká doslova „totální válka“ o každou megawatthodinu či kilojoul spotřebované energie. Evropská komise, europarlament a členské země dojednávají nový cíl pro energetickou efektivitu k roku 2030. Původní kompromis z roku 2014 - nezávazný cíl 27procentního zlepšení efektivity - totiž padl pod stůl.
Zatímco Evropská komise a nové členské země jsou opatrnější a prosazují nezávazný 30procentní cíl, Evropský parlament tlačí na schválení závazného 35procentního cíle. Svaz průmyslu a dopravy ČR varuje před obludnými náklady. Splnění mírnějšího cíle vyjde odhadem na 510 miliard korun, náročnější cíl si vyžádá nejméně jeden bilion.
Na druhé straně Evropská komise nabízí, že na energetické úspory přesměruje velkou část svých fondů. Konkrétně se má jednat o 25 procent rozpočtu na období let 2021 až 2027, což přestavuje zhruba 320 miliard eur. Zní to lákavě, ale jen do chvíle, než si vzpomeneme na zoufalý stav čerpání eurodotací na úsporná opatření v současném rozpočtovém období.
Dále čtěte:
Firmy se rvou o zákazníky ČEZ, kteří po zdražení elektřiny vypověděli smlouvu
Česká energetika bez šťávy
