Společenský život nemá jen ekonomickou stránku
Postavení hrubého domácího produktu jako klíčového ukazatele měřícího hospodářskou výkonnost a potažmo životní úroveň (HDP na hlavu) dané země je vcelku uznáváno. Zároveň však bývá HDP vytýkáno, že jde o ukazatel koncentrovaný na ekonomickou stránku života společnosti a ignorující ostatní aspekty. Mezi ně je zařazováno například zdraví, vzdělání, životní prostředí, kriminalita… Proto vznikají pokusy o vytvoření ukazatelů, které by tyto aspekty zahrnovaly.
Nejde jen o příjmy.
Index lidského rozvoje (Human Development Index – HDI) je počínaje rokem 1990 každoročně konstruován, aby na základě Rozvojového programu Spojených národů (UNDP) „měřil průměrný pokrok v základním lidském rozvoji jediným jednoduchým kompozitním ukazatelem a aby umožnil uspořádání zemí“ dle tohoto indexu. Jde o ukazatel komplexnější, než je pouhý příjem na hlavu. Ten je považován spíše za prostředek lidského rozvoje, nikoliv za konečný cíl. Dále jsou lidské bytosti považovány za cíl lidského rozvoje spíše než za jeho prostředek. A konečně, koncept HDI se zaměřuje na možnosti lidského výběru a rozhodování spíše než na pasivní poskytování zboží a služeb potřebným skupinám.
Obsáhlé Zprávy o lidském rozvoji každoročně vydávané UNDP jsou dnes pravděpodobně nejrozsáhlejší a veřejností i médii nejsledovanější aktivitou v oblasti sledování lidského rozvoje. Nejde však o první aktivitu svého druhu, která není prosta ani některých metodických nedostatků. Mezi všemi komponentami HDI například existuje vysoká pozitivní korelace (párové korelační koeficienty 0,70 až 0,85), ačkoli obvyklým požadavkem na to, aby různé ukazatele měřily různé aspekty daného jevu či procesu, je jejich vzájemná nezávislost. Pokud ukazatele nejsou nezávislé, nepřináší zařazení dalšího ukazatele žádnou dodatečnou informaci (nebo jí přináší jen málo).
Kompaktní CEFTA.
V uspořádání 162 států světa na základě HDI obsazují přední místa skandinávské země, Benelux, Austrálie, Japonsko, Kanada, USA a Švýcarsko. Na posledních místech jsou rozvojové státy zejména ze střední Afriky. České republice patří relativně příznivé třiatřicáté místo. Její pozice je nejsilnější v ukazatelích dosaženého vzdělání, délce života a v příjmu na hlavu. Z ostatních srovnatelných zemí regionu je výše pouze Slovinsko na 29. místě. Slovensko je pětatřicáté, Maďarsko šestatřicáté a Polsko osmatřicáté. Státy do 48. místa (Katar) jsou dle klasifikace UNDP na vysokém stupni lidského rozvoje. Státy mezi 49. (Trinidad a Tobago) a 126. místem (Kongo) jsou na středním stupni a státy na 127. (Pákistán) až 162. místě (Sierra Leone) jsou na nízkém stupni lidského rozvoje.
Rozdíly.
V průměru nejsou mezi pořadím států na základě HDI a HDP zásadní rozdíly. To by mohlo dát empirickou oporu některým metodickým námitkám proti HDI. Co však platí v průměru, neplatí v jednotlivých případech, kde lze identifikovat i značné rozdíly. Existují dvě významné skupiny zemí, kde rozdíly nejsou zanedbatelné. V první skupině je pořadí HDI výrazně lepší než při posuzování HDP na hlavu. Jsou to státy, které nepatří k nejbohatším a jež se vyznačují spíše příznivým klimatem a méně hektickým životním stylem než preferencí čistě materiálních stránek života. Patří k nim například Řecko, Panama, Belize, Surinam, Filipíny, Arménie, Gruzie, Ázerbajdžán, Srí Lanka. Mezi státy, které jsou v pořadí HDI lepší, je řada vyspělých zemí, jako například Austrálie či Švédsko.
Druhá skupina zahrnuje země, které zaujímají v pořadí HDP na hlavu výrazně lepší pozice než v HDI. Jsou to převážně státy produkující ropu: Kuvajt, Spojené arabské emiráty, Katar, Saudská Arábie, Omán a další. Jejich zjevným společným rysem je to, že materiální bohatství je postaveno téměř výhradně na ropě při přetrvávající poměrně nízké úrovni obecného vzdělání. Obdobné pozice na základě HDP na hlavu zaujímají rovněž některé vyspělé státy, například Irsko a Lucembursko.
Ukazatel konzumní společnosti.
Ani Samuelsonův spoluautor slavné učebnice ekonomie William D. Nordhaus nebyl spokojen s vypovídací schopností ukazatele hrubého domácího produktu. Společně s Jamesem Tobinem navrhl v roce 1972 nový ukazatel, který opět jde za omezené hranice vypovídací schopnosti HDP. Konstrukce navrženého ukazatele čistého ekonomického blahobytu (Net Economic Welfare – NEW) je však poněkud jiná než tomu bylo u HDI. Zatímco HDI je ukazatel vzniklý jako vážený součet indexu ukazatele HDP a indexů ukazatelů vyjadřujících ostatní aspekty kvality života, NEW k HDP přičítá některé relevantní položky a některé jiné z něj odečítá.
Ve zmíněné učebnici ekonomie autoři uvádějí: „Spoléhání na statistické ukazatele jako je hrubý národní (domácí) produkt vyvolalo odmítavou reakci. Kritikové upozorňovali, že HDP (HNP) je ukazatelem přehnané konzumní společnosti zaměřené na nekonečnou výrobu neužitečných hmotných statků … Není pravda, že HDP zahrnuje vládní nákupy raket v rámci vládní spotřeby a kouř s emisemi síry spolu s elektřinou v soukromé spotřebě? Musí soudobá ekonomie fetišizovat množství na úkor kvality života? Nebo můžeme nedostatky oficiálně zjišťovaného HDP napravit tak, aby jeho velikost lépe odrážela skutečné produkty přinášející uspokojení, které ekonomika vyrábí?“
Z našeho hlediska je zajímavé, že rovněž Samuelson a Nordhaus, stejně jako autoři Zpráv o lidském rozvoji, operují pojmem „kvalita života“, který staví nad pouhou výrobu materiálních statků či příjem (pokud HDP uvádíme v přepočtu na hlavu).
Faktor volného času.
NEW je založen na HNP, ale dochází u něj ke dvěma hlavním změnám. HNP na jedné straně obsahuje řadu složek, které nejsou žádným zřejmým přínosem k individuálnímu blahobytu, na straně druhé některé klíčové položky spotřeby, které přinášejí uspokojení, jsou v něm vynechány. První položkou, která je k HNP připočítávána, je hodnota volného času. V úvahu je vzat známý trade-off mezi velikostí (hodnotou) příjmu a velikostí (hodnotou) volného času. Při určité úrovni materiálního bohatství se řada jedinců rozhoduje pracovat méně hodin, aby vedle uspokojení ze statků a služeb dosahovali také psychologického a faktického uspokojení z volného času. Naměřený HDP pak může klesat, i když blahobyt roste. Náprava tohoto zkreslení zvážením psychologického uspokojení z volného času vyžaduje provést pozitivní korekci, aby byl z HNP získán NEW. Do této položky jsou rovněž zahrnovány různé aktivity typu „udělej si sám“.
Druhou připočítávanou položkou je takzvaná podzemní (často též stínová či šedá) ekonomika. Připočítávány nejsou vysloveně nelegální aktivity černé ekonomiky, jako je obchod s drogami či vraždy na objednávku, ale pouze šedé, statisticky neregistrované aktivity jinak legálního typu.
Odečítanou položkou z HNP jsou škody na životním prostředí. Jde o škody, které vyvolávají náklady pro společnost – externalitu – nikoli však přímé peněžní náklady pro producenta znečišťování nebo jiných škod na životní prostředí. Externality jsou v NEW brány v úvahu, zatímco v HNP nikoli.
Udržitelný rozvoj.
Další pohled na měření lidského rozvoje představují indikátory trvale udržitelného rozvoje. Na rozdíl od HDP a NEW představují množinu paralelně řazených ukazatelů, u kterých nedochází k jejich syntéze v ukazatel jediný (vrcholový). Respektuje specifické podmínky České republiky. Pro uvedené koncepty je společná snaha jít nad rámec vypovídací schopnosti HDP a zahrnout i jiné aspekty kvality lidského života, jako jsou vzdělání, zdraví, životní prostředí. I přes jejich nesporně pozitivní přínos však se vší pravděpodobností ještě v relativně dlouhém časovém horizontu zůstane HDP (HNP) nenahraditelnou měrou lidské (ekonomické) aktivity.
