Jak vyzrát na alzheimera

5. 1. 2007

Po sto letech se konečně objevují slibné druhy léčby - a šeptá se o možném vyléčení

Francesco Bellini poslední dobou nespí. Už za několik měsíců bude nervózní předseda společnosti Neurochem vědět, zda lék vyvinutý jeho quebeckou firmou může skutečně zpomalit průběh Alzheimerovy choroby. Klinická zkouška léku Alzhemed skončí v lednu a výsledky se očekávají na jaře. „V příštích šesti měsících se završí veškerá naše práce a výzkum za posledních dvanáct let,“ uvádí.
Středem pozornosti v těchto dvanácti letech bylo zdolání jednoho z nejobtížnějších úkolů medicíny: zabránit tomu, aby Alzheimerova choroba pomalu a bez ustání ničila mozek, a to zatím nedokázal žádný lék. Údaje o Alzhemedu jsou slibné, ale skrovné. Při jedné studii z roku 2002 stabilizoval nemoc u devíti pacientů po dobu šesti měsíců, kvůli malému vzorku však zůstalo mnoho specialistů skeptických. Ne však Bellini, vědec a podnikatel, který objevil jeden z prvních účinných způsobů léčby nemoci AIDS. Koupil třetinu společnosti Neurochem a chopil se kormidla ve stejném roce, kdy skončila počáteční zkouška Alzhemedu. „Začal jsem ten lék vidět ve velmi dobrém světle, když jsem zjistil, jak působí u lidí,“ vzpomíná.
Společnost Neurochem se rychle pustila do drahé pozdní etapy zkoušení, do něhož zaregistrovala 1052 pacientů se slabými až mírnými příznaky Alzheimerovy choroby. V odborném světě se velmi diskutuje o tom, jaké asi tato zkouška přinese výsledky. Při nedávném vyšetření pacientů z počáteční zkoušky však bylo zjištěno, že čtyři jsou po čtyřech letech užívání Alzhemedu zatím stabilizovaní. Kromě toho Bellini uvádí, že všichni pacienti, kteří se podrobili celé zkoušce, požádali o to, aby mohli lék užívat i nadále - což je, jak prohlašuje, příznak toho, že lék pomáhá. „Očekával jsem, že o to požádá tak třicet procent pacientů, ale sto procent, to si zaslouží pozornost.“
Není těžké pochopit, proč pacienti chtějí v léčbě pokračovat: zoufale touží po naději. Alzheimer je u stárnoucí populace hrozivým trendem. Nemoc se objevuje u každého desátého člověka nad 65 let. Nad 85 let se pravděpodobnost zvyšuje na jednoho člověka ze dvou. Diagnózou je mučivý rozsudek smrti, protože alzheimer zabíjí v rozmezí od tří do dvaceti let - a to vždycky. Americká Alzheimerova asociace odhaduje, že do roku 2020 bude touto chorobou trpět devět milionů Američanů a do roku 2050 patnáct milionů. Pokud do té doby nebudou přípravky na léčbu této nemoci, náklady na péči převýší jeden bilion dolarů.
Ať Alzhemed bude, či nebude mít kýžený účinek, už jeho existence je důvodem, proč se vyhlídka na objevení léku na Alzheimerovu chorobu konečně stává nadějnější. Sto let poté, co byla tato nemoc poprvé odhalena, mají vědci blízko k lékům, které mohou oddálit nebo odvrátit její počátek. Také důkazní břemeno neleží pouze na Alzhemedu. V pozdní fázi testování je rovněž Flurizan, lék vyvinutý společností Myriad Genetics, u něhož se výsledky očekávají letos v létě. Několik let pozadu za Alzhemedem a Flurizanem jsou slibné přípravky společností Wyeth Pharmaceuticals a Eli Lilly, které vyvolávají imunitní reakci na nemoc. Klinicky se zkouší téměř 60 dalších léků, jež by měly na chorobu působit, včetně toho, který vyvinula švýcarská firma AC Immune a jenž upoutal pozornost obří biotechnologické společnosti Genentech, nejznámější svými přípravky proti rakovině. Společnost Genentech nedávno oznámila, že hodlá investovat 300 milionů dolarů do práv na lék firmy AC Immune. „Jde o úplně novou éru,“ prohlašuje doktor Serge Gauthier, ředitel výzkumu Alzheimerovy choroby v Centru McGillovy univerzity pro studium stárnutí. „Je pravděpodobné, že alespoň některé z těchto medikamentů budou účinné, a jakmile budeme mít léky působící na tuto nemoc, budeme mít otevřené dveře k prevenci.“
Zvlášť překvapuje to, že věda jde kupředu, přestože se do výzkumu Alzheimerovy choroby dlouhodobě málo investuje. Ve Spojených státech je v současnosti čtyři a půl milionu pacientů s alzheimerem a přímé i nepřímé náklady na jejich péči přesahují 100 miliard dolarů ročně. To znamená, že alzheimer je po onemocnění srdce a rakovině třetí nejnákladnější chorobou. Federální vláda přesto na výzkum Alzheimerovy choroby vyhradila pro rok 2007 jen 645 milionů dolarů, o sedm milionů méně než v předchozím roce. Oproti tomu bylo vyčleněno 2,6 miliardy dolarů na výzkum nemoci HIV/AIDS, jíž trpí jeden milion Američanů.
Obrovské finanční prostředky napumpované do výzkumu HIV vedly k předvídatelným výsledkům: během pouhých deseti let přestala být nemoc AIDS rozsudkem smrti a stala se zvládnutelným onemocněním. Vědci tvrdí, že totéž by se mohlo stát s alzheimerem, kdyby existovala podobná celostátní vůle. „Podívejte, kdybychom zdvojnásobili objem výzkumu, snížilo by to dobu potřebnou k objevení léčby na polovinu,“ ujišťuje doktor Leon J. Thal, ředitel Centra pro výzkum Alzheimerovy choroby na Kalifornské univerzitě v San Diegu.
Více financí by rozhodně prospělo výzkumu každé nemoci, ale v případě Alzheimerovy choroby jsou účinné způsoby léčby zvlášť naléhavé. Je to jediná významná příčina smrti v USA, u níž se bilance zhoršuje, a nikoli zlepšuje. Důvodem je to, že alzheimer je nemoc z úspěchu. Vzhledem k tomu, že lidé žijí déle a mají užitek z nových druhů léčby běžných zabijáků jako onemocnění srdce a rakovina, zvyšuje se pravděpodobnost, že podlehnou Alzheimerově chorobě. Důkazem toho je, že obvod Los Angeles nedávno informoval, že na jeho území se v letech 1998 až 2003 počet úmrtí na onemocnění srdce snížil o 29 procent a na rakovinu plic o 19 procent. Počet úmrtí na Alzheimerovu chorobu se však strmě zvýšil o 220 procent.
S ohledem na tyto trendy je jisté, že se každý lék, který zlepší stav pacientů, okamžitě stane trhákem. Investiční poradenská společnost Cowen předpokládá, že i když jen několik léků dopadne v klinických zkouškách dobře, poptávka po lécích na Alzheimerovu chorobu v USA by mohla ročně dosahovat deseti až patnácti miliard dolarů oproti nynějším zhruba 1,3 miliardám.
Trh se ještě zvětší, když tyto nové léky budou užívat miliony občanů v seniorském věku se špatnou pamětí, s onemocněním zvaným mírná kognitivní porucha (mild cognitive impairment, MCI), jež významně zvyšuje pravděpodobnost vzniku Alzheimerovy choroby. Nadějí každé firmy vyvíjející léky je to, že úspěšný způsob léčby alzheimera možná bude moci zabránit tomu, aby se u těchto vysoce rizikových pacientů nemoc objevila. „Trh MCI je obrovský - 20 nebo 30 milionů lidí,“ tvrdí Bellini z Neurochemu.
Měnící se vyhlídky na léčbu alzheimera jsou zvlášť nápadné, protože na rozdíl od onemocnění srdce a rakoviny nenastává postupný vývoj od dobrých léků k lepším. Americký Úřad pro potraviny a léčiva (FDA) schválil na léčbu této nemoci jen pět medikamentů, jejichž seznam vede Aricept společnosti Pfizer. Všechny pouze u některých pacientů trochu na několik měsíců zmírňují ztrátu paměti. Z důvodu nízké úspěšnosti nejevily donedávna valný zájem o financování výzkumu účinnějších léků ani velké farmaceutické společnosti, ani investoři rizikového kapitálu. Výzkum Alzheimerovy choroby se zdál být příliš riskantní, protože neexistoval ověřený druh léčby ani prokázaná příčina.
Americká vláda nemá v oblasti léčby této nemoci žádné plány, jež by se podobaly projektům na vyslání kosmické lodi na Měsíc. Shromáždilo se však kritické množství odhodlaných vědců, filantropů a podivínských podnikatelů, kteří přišli s novými vědeckými přístupy a novými zdroji financování, aby se v této oblasti pokročilo dále. Výsledkem je, že vědci poprvé začínají šeptat slovo „vyléčení“.

Minulost a přítomnost.

Rudolph E. Tanzi, sedmačtyřicetiletý muž chlapeckého vzezření, se počátkem osmdesátých let dostal k výzkumu Alzheimerovy choroby, když si uvědomil, že patrně neprorazí jako rocková hvězda. Brzy po skončení studia na Rochesterské univerzitě odešel z kapely a začal se zabývat genetickými příčinami onemocnění mozku v Massachusettské všeobecné nemocnici. Získal doktorát na Harvardově univerzitě a v roce 1987 jeho tým objevil gen, který hraje velmi významnou roli při vypuknutí Alzheimerovy choroby, což objasnilo hlavní záhadu této nemoci.
Dnes je Tanzi ředitelem útvaru pro výzkum genetiky v Institutu pro neurodegenerativní onemocnění při Massachusettské všeobecné nemocnici, kde pracuje asi s 200 dalšími badateli, několika stovkami myší a se svou manželkou Dorou Kovacsovou, která zkoumá úlohu zánětu u Alzheimerovy choroby. Tanzi založil dvě společnosti, aby na základě výsledků jeho zkoumání vyvíjely léky, napsal desítky vědeckých pojednání a ještě si našel čas na napsání historie výzkumu alzheimera pro laiky, Decoding Darkness (Jak vyzrát na temnotu), vydané v roce 2000. „Nedovedu si představit úžasnější rébus k řešení,“ uvádí.
Na řešení se čeká už dlouho. Chorobu poprvé určil na lékařské konferenci v Německu v roce 1906 bavorský neurolog doktor Alois Alzheimer. Popsal případ pacientky Augusty D., kterou začal léčit na duševní chorobu, když jí bylo 51 let. O pět let později zemřela, a když doktor Alzheimer pitval její mozek, zjistil, že je plný lepkavých chomáčků a vláknitých propletenců. Poprvé byla klasifikována demence jako samostatná nemoc, a ne jako forma šílenství, a u toho věda zůstala 78 let.
Až v roce 1984 vědci přišli na to, že ony chomáčky se skládají z proteinu amyloid, který se nacházejí v celém těle. Tento objev vedl ke vzniku amyloidové hypotézy, podle níž hromadění amyloidového plaku pomalu ničí mozkové buňky. Toto zůstává do značné míry teorií. Někteří odborníci tvrdí, že nadbytek amyloidu může být spíše vedlejším produktem nějakého dřívějšího chorobného procesu, který v mozku už nastal. „Mnoho terénních pracovníků považuje důkazy podporující amyloidovou hypotézu za pádné, ale nemůžeme vyloučit možnost, že významnou úlohu hrají i jiné záležitosti,“ míní doktor Richard A. Hodes, ředitel Národního ústavu pro stárnutí (NIA). „Je velmi důležité, abychom všechno úsilí nevěnovali jen této sféře.“
Nicméně léky zacílené na amyloid jsou na mnohem pokročilejší než jakýkoli jiný prostředek, protože amyloidový proces byl alespoň zčásti dešifrován. Proces spouští gen, který objevil Tanzi před 20 lety, přičemž se vytváří velký protein APP. Protein APP, který se nachází téměř v každé buňce těla, zpola vyčnívá z buněčné stěny. Dva enzymy podobné nůžkám odříznou fragment této molekuly, která pak odplouvá, aby usnadnila spojení mezi dalšími buňkami. Z neznámých důvodů se však tyto fragmenty někdy nevydaří a stanou se toxickými.
Normální amyloidové fragmenty v mozku mají délku 38 až 40 molekul. V polovině devadesátých let však vědci zjistili, že vzpurné útržky se skládají ze 42 molekul. Tyto dvě přebytečné molekuly způsobují, že se amyloidový fragment zavíjí dovnitř, až vypadá jako sponka na vlasy. Přitom, jak vzniká stále více těchto sponek, proplétají se a vytvářejí chomáčky zvané plak.
Velká většina léků vyvíjených na Alzheimerovu chorobu je zacílena na A-beta 42, jak se tento přerostlý fragment nazývá. Existují však obrovské rozdíly v metodách jejich působení. Některé se snaží omezovat jeho tvorbu, kdežto jiné se pokoušejí zabraňovat tomu, aby se hromadil v podobě plaku. Tanzi a jeho australský kolega Ashley Ian Bush přišli s takzvaným chelátotvorným činidlem, které vymývá A-beta 42 z mozku ještě předtím, než se může shlukovat.
Jejich lék je založen na tom, že Bush zjistil, že na amyloid působí stopy zinku, mědi a železa, což vede k tvorbě plaku. Tito dva badatelé objevili sloučeninu, která odstraňovala tyto kovy z mozku a způsobovala snižování hladin amyloidu u myší. V roce 1997 se pak spojili s průkopníkem v oblasti zkoumání Alzheimerovy choroby Colinem Mastersem a v australském městě Victoria založili společnost Prana Biotechnology.
Získat peníze na nový lék není nikdy snadné a alzheimer je někde na konci žebříčku záměrů investorů rizikového kapitálu. Bush však měl v Austrálii zámožného přítele, který hledal nový riskantní podnik. Padesátiletý Geoffrey Kempler, generální ředitel společnosti Prana, si vydělal miliony tím, že získal australská práva na kosmetické přípravky značky Aveda. Podněcován kombinací „naivity a nadšení“, jak sám říká, vynaložil několik milionů dolarů na to, aby se společnost Prana rozběhla před primární veřejnou nabídkou akcií (IPO) v roce 2000.
Lék firmy Prana, který odstraňuje kovy, byl vyzkoušen v roce 2003 u 36 pacientů a úspěšně snížil hladiny amyloidu. Problémy s čistotou léku však v dubnu 2005 přinutily firmu Prana, aby program zastavila. Během několika dnů cena jejích akcií spadla ze čtyř dolarů na jeden.
Když se to stalo, Prana pracovala na následném druhu léčby, který měl být bezpečnější než ten první. Kempler uvádí, že i přes šok způsobený propadem tržní hodnoty „jsme ještě přidali plyn“. Druhý lék úspěšně prošel v roce 2005 počátečním bezpečnostním výzkumem a v prosinci Prana zahájila ve Švédsku rozsáhlejší zkoušku s 80 pacienty. Půjde-li všechno dobře, lék by se podle Kemplera mohl dostat na trh během pěti let. Cena akcií mezitím stoupla zhruba na tři dolary za kus.
Tanzi nespoléhá jen na firmu Prana. Alzheimerova choroba je tak složitá, že většina specialistů předpovídá, že budou pacientům podávat směs různých léků, což se bude velmi podobat léčbě nemoci AIDS. Tanzi prohlašuje, že je ochoten udělit licenci na své objevy každé společnosti, která bude chtít vyvinout nějakou složku této směsi. Za tímto účelem spoluzaložil v roce 2000 v kalifornském městě La Jolla společnost TorreyPines Therapeutics na objevení sloučeniny, která bude odsekávat fragment amyloidu u 38. místo 42. molekuly, čímž ho zneškodní.
V roce 2006 začal Tanzi pracovat na svém dosud největším projektu: zjištění všech genů, jež se podílejí na vzniku Alzheimerovy choroby. Předpovídá, že do dvou let bude mít v ruce genetický plán a do pěti let provede genetický test. Tentokrát Tanzi nemusí ani shánět peníze. Fond pro léčbu Alzheimerovy choroby, založený třemi rodinami z oblasti Bostonu, přislíbil jeho laboratoři na tuto genetickou detektivní práci tři miliony dolarů, čímž zasáhl na poli, na něž ústav NIA a investoři rizikového kapitálu odmítli vstoupit.

Farmaceutičtí partneři.

V roce 2000 se Robert Essner, generální ředitel firmy Wyeth, vzepřel trendu farmaceutického průmyslu a dal výzkumu Alzheimerovy choroby přednost. Nebyl to jeho nápad. Essnera, který přišel z marketingové strany tohoto odvětví, přemluvili k partnerské spolupráci s irskou společností Elan vědci z Wyethu, jimž učarovala vakcína této společnosti na léčbu alzheimera, o níž se domnívali, že jde o nejslibnější existující druh léčení.
Vědci Essnera upozornili, že potrvá tři roky a bude stát sto milionů dolarů, než se tento druh léčby dostane jen do etapy klinických zkoušek na lidech. Připustili také, že si ani netroufají odhadnout, jaká je pravděpodobnost úspěchu. Třebaže šance byly tak malé, Essner tento krok udělal: „Naši vědci byli tak nadšení, že kdybych je byl odmítl, vyvolalo by to vzpouru.“
Po pěti letech Essner přiznává, že firma Wyeth utratila víc než dvojnásobek odhadovaných sto milionů dolarů. Z konceptu vakcinace - že imunitní systém lze vyzbrojit na to, aby zdolal amyloid - udělal hlavní bod programu Wyethu proti Alzheimerově chorobě.
Na jaře 2002 byli vědci Elanu a Wyethu zabráni do klinických zkoušek vakcíny. V březnu však museli zkoušky zastavit, protože se u patnácti z 300 pacientů vyvinula encefalitida, nebezpečný otok mozku. Celé společenství zabývající se výzkumem alzheimera zaplavila hluboká beznaděj. Lék Elanu a Wyethu byl první, který „léčil“ nemoc u myší, ale riziko encefalitidy přimělo lékaře, aby zastavili klinické zkoušky u lidí.
Badatelé se nevzdali. Když vyšetřili krev několika pacientů, kteří se zúčastnili zkoušky, zjistili, že vakcína vytvořila proti amyloidu protilátky, což bylo jejím účelem. Na podzim 2003 obě společnosti oznámily, že v pitvaných mozcích čtyř pacientů, jimž byla vakcína podávána a kteří zemřeli z jiných příčin, nebyl žádný amyloidový plak. O několik měsíců později švýcarští lékaři informovali, že u 19 z 28 pacientů léčených vakcínou vznikly protilátky proti amyloidu a že u dvanácti z oněch 19 se buď zlepšil, nebo stabilizoval výkon při zkouškách paměti - což byl první důkaz principu, že odstranění amyloidu by mohlo působit na nemoc u lidí.
Vakcína, jejíž bezpečnější verze je ve fázi počátečních testů, vyžaduje, aby se pacientovi vstříkl nepatrný díl proteinu A-beta 42, nacházejícího se ve smrtícím plaku. Vstříknutý fragment povzbudí tělo, aby vytvořilo protilátky, které vyhledávají a ničí další z útočných molekul A-beta. Hra s imunitním systémem však může mít nešťastné vedlejší účinky, jako je encefalitida. Bezpečnější je vyslat tam některé pečlivě vybrané vojáky, jinak známé jako monoklonální protilátky. Díky partnerské spolupráci Wyethu a Elanu byla laboratorně vytvořena protilátka, která je zacílena na stejnou molekulu, jež byla používána při pokusech s vakcínou obsahující protein A-beta 42.
Když je tato látka pacientovi vpíchnuta, vypátrá a zničí amyloidové fragmenty, aniž aktivuje imunitní systém. Údaje zveřejněné na jaře 2006 o první zkoušce tohoto léku AAB-001 u lidí ukázaly, že pacienti dosahovali značně lepších výsledků při zkouškách paměti a v pitvaných mozcích bylo méně plaku. Výsledky z právě probíhající druhé fáze zkoušky se očekávají počátkem roku 2007. Budou-li pozitivní, společnost pravděpodobně rychle přistoupí k závěrečnému testování a v roce 2010 lék přihlásí u FDA k přezkoušení. Strategie společnosti Wyeth si mezitím vysloužila tu nejupřímnější formu lichocení: společnosti Eli Lilly, Pfizer a nyní i Genentech vyvíjejí protilátky proti amyloidu.
Velmi zajímavé léky proti amyloidu mají také desítky nových společností. „Máme 30 až 50 léků ve druhé a osm ve třetí fázi (klinických zkoušek),” uvádí William Thies, viceprezident americké Alzheimerovy asociace, který má na starost lékařské otázky. „Překonaly strašlivé množství překážek. Věřím, že některé budou účinné, a my i dále budeme vyvíjet stále lepší léčiva.“

Movitý voják.

Leonard Lauder, třiasedmdesátiletý předseda společnosti Estée Lauder, je elegantní muž s elegantní kanceláří. Pracuje v bleděmodré místnosti vysoko nad Pátou avenue s fantastickým výhledem na Centrální park. Kolem jeho pracovního stolu jsou umělecká díla Richarda Serry, Agnes Martinové a Claese Oldenburga a konferenční stůl má pokrytý módními magazíny a výpravnými knihami o umění. Veškerá tato krása představuje jeho „denní zaměstnání“, jak sám uvádí. Ve volném čase odhodlaně hledá způsob, jak léčit Alzheimerovu chorobu. Má k tomu prostý důvod: „Jmenujte mi člověka, který se dříve či později nebude strachovat, že tuto nemoc dostane.“
Lauder se nespokojuje s tím, že svůj majetek odhadovaný na 2,9 miliardy dolarů využívá k podpoře dlouholetých dobročinných spolků proti Alzheimerově chorobě. V roce 1998 spolu se svým mladším bratrem Ronaldem založil Institut pro studium stárnutí výhradně proto, aby se slibný výzkum alzheimera přeměnil v komerční léky. Dosud tento institut a přidružený veřejný dobročinný spolek financovaly 167 projektů a vynaložily 25,5 milionu dolarů. Lauder uvádí: „Dospěli jsme k závěru, že když do toho dáme dostatek peněz a budeme podporovat mnoho nápadů, budeme mít velmi dobrou šanci, že přijdeme s lékem.“
Vzhledem k tomu, že na výzkum Alzheimerovy choroby jsou k dispozici skrovné veřejné fondy, vědec, který má dobrý nápad, musí shánět peníze. Nadace bratrů Lauderů má za cíl tuto zátěž zmírnit. Oba bratři věděli, jak zoufale pomalé je hledání léku na Alzheimerovu chorobu, a domnívali se, že obchodní dobročinnost zaměřená spíše na objevení léku než na základní výzkum by mohla překlenout propast mezi oběma oblastmi. Najali doktora Howarda Filleta, uznávaného geriatra, který léčil jejich matku na klinice Mount Sinai Medical Center v New Yorku (Estée Lauderová zemřela na infarkt v roce 2004), a sdělili mu, aby zapomněl na žádosti o dotace složitých projektů. „Poskytli mi kancelář, stůl a pytel peněz,“ vzpomíná Fillet, ředitel institutu, „chodím na konference, a když slyším zajímavou prezentaci, vyzvu příslušného vědce: ,Zavolejte mi. Dám vám peníze.‘“
Tak tomu bylo i v případě vancouverské společnosti Allon Therapeutics. Asi před pěti lety získala Ilana Gozesová z Telavivské univerzity, spoluzakladatelka a vědecká ředitelka Allonu, od přátel a rodiny skrovné prostředky na financování svého výzkumu proteinového fragmentu nutného k tvorbě mozku. Tušila, že fragment by mohl chránit neurony před škodou způsobovanou alzheimerem.
Gozesová právě rozjížděla svou společnost, když se o její práci dozvěděl Fillet. Po několika rozhovorech jí poskytl 350 000 dolarů. „Nikdo jiný by v takové chvíli nic neinvestoval,“ prohlašuje generální ředitel Allonu Gordon C. McCauley, který do společnosti přišel v roce 2004, když jeho rizikový kapitálový fond zajistil další kolo financování. Od té doby se prokázalo, že lék společnosti Allon lze bezpečně používat u lidí a brzy s ním bude zahájena rozsáhlejší zkouška. A firma Allon má dost kapitálu na to, aby zkoušky pokračovaly - v roce 2004 se stala veřejně obchodovatelnou společností.

Je to jen začátek.

Doktor Paul S. Aisen dohlíží na péči asi o tisíc pacientů s Alzheimerovou chorobou jako ředitel programu pro poruchy paměti na Lékařské fakultě Georgetownské univerzity a je toho málo, co jim může nabídnout. Proto je ochoten vyzkoušet každou rozumně vypadající experimentální léčbu, která se naskytne, a jeho program je jedním z předních center v USA, kde se provádějí zkoušky s léčbou Alzheimerovy choroby.
Klinické zkoušky se bohužel často stávají marnými pokusy, protože třífázový proces, kterým se získá schválení FDA, přežije necelých deset procent experimentálních léků. Aisen to ví až moc dobře. Patnáct let strávil zkoušením protizánětlivých prostředků, jako Aleve a Vioxx, proti Alzheimerově chorobě, protože výzkumné práce ukazovaly, že zřejmě existuje vazba mezi těmito populárními léky a nižším výskytem nemoci. V roce 2003 však přiznal porážku poté, co přísná zkouška ukázala, že protizánětlivé prostředky nijak neprospívají. Publikoval výsledky a pokračoval v hledání něčeho jiného, co by bylo účinné. „Právě neutěšená situace pacientů způsobuje, že si každý v našem týmu velmi dobře uvědomuje obrovskou nutnost lepších způsobů léčby,“ uvádí Aisen.
V současnosti stojí Aisen v čele výzkumu s Alzhemedem. Na jeho klinice probíhají rovněž zkoušky s Flurizanem, s protilátkami od společností Wyeth a Elan a Eli Lilly a s generickým protizáchvatovým lékem Valproate. Aisen však chce hledat druhy léčby ještě v širším okolí, nikoli jen v moderních biotechnologických laboratořích. Proto zkouší lék získávaný z čínského lišejníku, který se v Říši středu používá už přes dva tisíce let k léčbě horeček.
V roce 1999 se Aisen dozvěděl, že doktoři v Číně používají pro zmírnění symptomů Alzheimerovy choroby asi dvacet let lék Huperzine A. Tento lék, který v současnosti vyrábí společnost Neuro-Hitech, zlepšuje paměť velmi podobným způsobem jako Aricept firmy Pfizer a další existující léčebné přípravky proti Alzheimerově chorobě bez zažívacích problémů spojených s těmito staršími léky. Aisena však velmi zaujaly důkazy, že u myší chránil Huperzin A mozkové buňky před zničujícími následky plaku a propletenců, což ostatní léky nedokážou.
Aisen má teď na starost střední fázi zkoušky s Huperzinem A. Neočekává však, že tento nebo některý jiný z jím zkoušených léků přinesou definitivní vyléčení, po němž svět touží. V podstatě, jak uvádějí vědci a lékaři, dnešní výzkum klade základy pro druhy léčby, které budou umět v prvé řadě zabránit vypuknutí alzheimera. „Doufám, že za dvacet let nebudeme mít co dělat,“ prorokuje doktorka Reisa A. Sperlingová, šéfka klinických zkoušek léků proti Alzheimerově chorobě v Brighamově a ženské nemocnici v Bostonu. „Je mi 47, a než půjdu do důchodu, věřím, že budu hledat jinou nemoc, kterou bych mohla zkoumat.“

Dlouhé čekání Před sto lety doktor Alois Alzheimer objevil nemoc, která nese jeho jméno. Vědci dnes tuto chorobu dešifrují a zkoušejí léky, jež by ji mohly oddálit, a dokonce vyléčit.

1984-1985 Vědci zjišťují chemické složení usazenin amyloidu, které ucpávají mozek obětí alzheimera.

1986 Badatelé objevují složení proteinových chomáčků nacházejících se v nemocném mozku.

1992-1993 Vědci určují několik genů, které predurčují lidi k Alzheimerově chorobě.

1993 Tacrine firmy Cognex se stává prvním lékem, který získává schválení FDA, aby se mohl podávat k zmírňování příznaků Alzheimerovy choroby. Později se přestává používat kvůli toxickému působení na játra.

1995-1996 Badatelé geneticky upravují myši, aby se u nich vyvinula nemoc podobná Alzheimerově - jde o významný krok při objevování léků.

1996 Schválení FDA získává Aricept, lék podobný Tacrinu. Od té doby dostaly zelenou další tři léky na léčení symptomů.

2004 Firmy Wyeth a Elan hlásí, že jejich vakcína na Alzheimerovu chorobu snižuje množství plaku v mozku pacientů, kteří jí trpí. Testování bylo zastaveno, protože u některých pacientů se vyvinula encefalitida.

2006 V současnosti se testuje na lidech přes 60 léků na Alzheimerovu chorobu.

Cesta k léčbě Klinicky se zkoušejí desítky léků určených k léčbě, oddálení nebo prevenci Alzheimerovy choroby. Toto je několik z nich:

Lék Jak působí Fáze zkoušky

Alzhemed Neurochem Zabraňuje hromadění amyloidu, toxického proteinu, který ničí mozkové buňky obětí Alzheimerovy choroby Třetí fáze pozdní etapa testování

Flurizan Myriad Genetics Brzdí tvorbu anuloidu Třetí fáze

Huperzin A Neuro-Hitech Posiluje tvorbu paměti a může chránit mozkové buňky před poškozením způsobovaným alzheimerem Druhá fáze střední etapa testování

MEM 1003 Memory Pharmaceuticals Vyrovnává nepravidelnosti v hladinách vápníku v mozku - jeden z prvních příznaků alzheimera Druhá fáze

AAB-001 Wyeth/Elan Monoklonální protilátka (biotechnologicky vyrobený protein) - vyhledává v mozku amyloid a odstraňuje ho Druhá fáze

LY450139 Eli Lilly Blokuje enzym, který odštipuje amyloidové fragmenty, čímž snižuje tvorbu anuloidu Druhá fáze

PBT-2 Prana Biotechnology Zbavuje mozek stopových prvků, které umožňují shlukování molekul anuloidu Druhá fáze

AL-108 Allon Therapeutics Posiluje protein, který obnovuje mozkové buňky a chrání je před poškozením Druhá fáze

ACC-001 Wyeth/Elan Vakcína, která podněcuje tělesný imunitní systém k tomu, aby v mozku útočil na amyloid a odstraňoval ho První fáze počáteční testy bezpečnosti