Příprava na EU
Čeští čtenáři nemají nouzi o informace, které se týkají západoevropské integrace nebo například každého pohybu společné měny euro. I když kvalita těchto informací často nemusí být právě špičková, skutečným kamenem úrazu je naprostý nedostatek seriózních analýz toho, co vše České republice vstup do Evropské unie přinese. Autor, který se pouští na tenký led podobných předpovědí, vždy riskuje podstatně více než ten, jenž pouze pasivně přebírá informace ze západoevropských zdrojů. Publikace Strategie podnikání na jednotném trhu EU je vítaným počinem, neboť patří k několika málo dosavadním pokusům ukázat českým podnikatelům, jak mohou obstát i po vstupu do unie. Práce z pera jednoho z předních českých znalců evropské problematiky Václava Šmejkala a jeho spolupracovníků určitě nezaujme všechny firmy. Možná nebude až tak zajímavá pro ty větší české společnosti, které již mají se západoevropským trhem bohaté zkušenosti. Ale měla by oslovit řadu malých a středních podnikatelů, kteří zatím neměli příliš důvodů k pohledům za západní hranice. Čtenářům publikace asi neujde, že autoři museli řešit jedno základní dilema. Do jaké míry popisovat principy fungování podnikové ekonomiky západního typu a do jaké míry se věnovat zvláštnostem Evropské unie? I když se na první pohled zdá být jednoznačné, že druhá varianta je ta správná, není tomu úplně tak. Zkušenosti menších českých firem s moderním řízením a marketingem jsou dost omezené a lze předpokládat, že právě vstup do Evropské unie pro ně bude i v tomto ohledu znamenat skutečný střet s realitou. Autoři uhodili hřebíček na hlavičku, když došli k závěru, že „řada českých producentů dosud nenašla svou tržní niku, v níž by se zabydlela se svou vysoce specializovanou nabídkou, a zkouší dále podnikat tam, kde má proti zahraniční konkurenci jen malou šanci (strana 78). Publikace na jedné straně cituje třeba amerického marketingového guru Philipa Kotlera nebo popisuje tajemství úspěchu amerického manažera Jacka Welche, ale autoři se vždy vzápětí snaží podobné informace zasadit do rámce jednotného trhu Evropské unie. A to i s použitím čtenářsky poutavých konkrétních příkladů a případových studií. Za všechny uveďme případ dvou Dánů, kteří v roce 1992 založili ve Velké Británii vlastní společnost s ručením omezením, aniž by museli skládat jakýkoliv základní kapitál. Britské právo to totiž pro registraci společnosti nevyžaduje. Jediným důvodem pro volbu Británie byla právě snaha vyhnout se požadavku na složení základního kapitálu. A příslušný dánský úřad tuto registraci odmítl. Ale Evropský soudní dvůr rozhodl jinak: žádná společnost založená v kterémkoli členském státě Evropského společenství nesmí být omezena ve svém právu zakládat pobočky v jiných členských státech (strana 26–27). I to je tedy jedno z pravidel, se kterým budou moci čeští podnikatelé v budoucnu počítat. Snahou autorů je nejen analyzovat prostředí jednotného trhu Evropské unie, ale také naznačit, nad čím vším by se podniky v rámci své přípravy měly zamyslet – počínaje analýzou odvětví přes vnitřní analýzu vlastní firmy po formulaci její strategie. Autoři v této souvislosti přinášejí rozbor, podle něhož bude na konkurenci v Evropské unii nejvíce citlivá nejen výroba strojů, ale například také kožených oděvů či obuvi (strana 62). K nejzajímavějším místům publikace patří SWOT analýza českého podniku, jež ukazuje, jaké příležitosti a hrozby na firmy v Evropské unii číhají. Zatímco mezi očekávanými klady autoři uvádějí právní jistoty, ke kterým má dnešní Česko ještě dost daleko, jednou z citovaných hrozeb je pozice „bažanta mezi „mazáky (strana 67). „Tato nevýhoda může mít tisíce podob. Od té, že nebudeme schopni podávat kvalitní projekty a získávat maximum nabízených prostředků z rozpočtu EU, přes neotrkanost českých diplomatů a firemních lobbistů v orgánech EU až po neznalost některých psaných či nepsaných pravidel, která mazákům umožňují plnit předpisy o ochraně hospodářské soutěže, o státní pomoci firmám nebo o liberalizaci sektoru veřejných zakázek a přitom profitovat ze všech možností, které právo ES dává. (strana 69) Zmínka o lobbistech určitě není náhodná a je zcela v souladu s tím, na co Václav Šmejkal už dlouho upozorňuje. „Orgány EU chápou zákonodárný proces jako otevřený a přímo vyhledávají názory hospodářských a sociálních partnerů na obsah navrhované legislativy (strana 27). Autoři tvrdí, že slabá schopnost kolektivně lobbovat v Bruselu se domácím podnikatelům nevyplácí již nyní, v podmínkách urychlené harmonizace českého právního řádu s právem ES.
Václav Šmejkal a kol.: Jak obstát v Evropě - Strategie podnikání na jednotném trhu EU. Vydala Hospodářská komora ČR a Phare v nakladatelství Q-art, 106 stran. Cena neuvedena.
