Ticho, které narušuje bagr pomalu loupající zrezivělé konstrukce se starými filtry na důlní vodu, naznačuje, že 85 let po Křístkově smrti čeká region další souboj o tvář. Tentokrát už nejde o národnostní třenice. Po dvě stě let trvající závislosti na těžbě uhlí musí Lazy i celé jejich okolí ukázat, že objevily jiný smysl existence.
„O budoucím využití pozemků zatím vedení společnosti definitivně nerozhodlo,“ reaguje Ivo Čelechovský, mluvčí podniku OKD, jehož pracovníci loni 28. listopadu z Lazů vytáhli poslední vozík uhlí.
Ostravské hejtmanství však už jasno má. Prostřednictvím své akciovky Moravskoslezské investice a development sestavilo projekt, který má oblasti tvarované mnoho let jen špinavou těžbou uhlí vtisknout novou zelenou svěžest. „Dobám průmyslových zón už odzvonilo. Je to sice zdaleka nejjednodušší řešení, ale za pár let je z toho zóna duchů,“ ví Lukáš Adámek, šéf krajského programu Poho2030.
Oblast o rozloze šedesát kilometrů čtverečních se tak má proměnit v moderní a atraktivní postindustriální krajinu. Tak jako se o to už několik let snaží helsinská radnice v přístavní čtvrti Kalasatama, kde se Adámek a jeho kolegové inspirují.
Odvážné plány ovšem v tradičně konzervativním moravskoslezském regionu narážejí. A černého dědictví Lazů, z jehož slojí havíři od roku 1892 vyrubali více než 145 milionů tun antracitu, se někteří nechtějí jen tak vzdát. Na povrchu zasypaných šachet by nejraději opět viděli haly, kam by - pokud by se tedy podařilo najít investory - autobusy svážely agenturní zaměstnance.
Celý text čtěte v aktuálním vydání týdeníku Euro, které vychází 27. ledna. V elektronické verzi ke stažení na www.alza.cz/euro.
