Kapitola 211
Mameluk roku * Odrbání roku * Není-li opak lži pravdou
Mameluk roku
Do soutěže o mameluka roku odstartoval velmi nadějně hodonínský starosta Lubor Šimeček. Zástupce firmy Patria Verde ujistil, že radnicí vypsané výběrové řízení je šité přímo na ně a že z jeho strany bude maximální pomoc. On pak ve vší skromnosti očekává spíše podíl formou přepsání akcií než finanční vypořádání. Nyní se již bývalý starosta Šimeček brání, že jde o nahrávku, na níž se „baví o věcech na radnici, o tom, jak některé věci probíhají. Jsou to rozhovory, které probíhají na mnoha radnicích, možná trošičku v jiném duchu, ale jsou to rozhovory, které probíhají.“ Jedinou chybu, již Šimeček připouští, je, „že si tyto lidi k sobě připustil“. Asi měl pragmaticky na mysli „lidi se záznamovým zařízením“. Nevypadá to totiž, že by mu byly „rozhovory, které probíhají na radnicích“, proti mysli. Je to taková tradice, myslí si asi Šimeček, a proto se přizpůsobil. Kdyby žil jinde, přizpůsobil by se asi také. Lidi, jako je on, musel mít na mysli básník Andrej Stankovič, když šprýmoval: „Kdyby žil v Koreji Šimečka, nosil by na klopě Kimečka.“
Odrbání roku
Expremiér, exposlanec, exmanžel a za chvíli možná i expředseda Mirek Topolánek je v reálném nebezpečí, že bude i expracháč. Američtí rozvodoví právníci by ho už dávno ohlodali na kost. Naštěstí žije zde. Zahrává si však s ohněm. Jeho rozvodová nabídka na majetkové vyrovnání s exmanželkou se možná odehrávala v duchu staré anekdoty, jak se Rus s Čechem o cosi dělili. A Rus navrh, že se rozdělí bratrsky. Načež Čech protestoval: Nikoli bratrsky, ale pěkně fifty fifty! Kdo ví, kde se zastaví mediálně výživný „vyšťavovací“ proces.
Slabou náplastí Topolánkovi může být zjištění, že pokud nic, pak aspoň kamarád Pavka Bém mu zůstane – navzdory všemu zlovolnému mediálnímu rozeštvávání. Může být, že Pavka nemá většího přítele než Mirka. Může být, že to Pavka se slzami v očích připouští. Může být, že na nikom není Mirek závislejší než na Pavkovi. Ale pozor! Pavka umí léčit závislosti. Někdy je to prý dost brutální!
Není-li opak lži pravdou
V roce 2007 vydal Mezivládní panel pro klimatické změny (IPCC) zprávu obsahující katastrofickou vizi, že světové ledovce se rozpouštějí natolik rychle, že ony himálajské mohou do roku 2035 téměř zmizet. Nyní autoři zprávy připustili, že vycházeli z osm let starého popularizačního článku založeného na „spekulaci“ neznámého indického vědce, která nebyla podpořena žádným oficiálním výzkumem. Přitom IPCC na kodaňském summitu o klimatických změnách vehementně tvrdil, že jeho stanoviska jsou vědecky podložená.
Stále stejný vzorec, jak z šoku udělat byznys! Prasečí chřipka, terorismus, globální oteplování. Horory milující západní obyvatelstvo blaženě úpí pod přívalem katastrofických zpráv a v hysterických snahách nejen o vlastní záchranu, ale i lidstva tropí hlouposti a platí a platí. Přitom však nelze říct, že by opak oněch šokových zpráv byl pravdivý. Nejde říci, že chřipka není, respektive není nebezpečná. Nejde říci, že se proti terorismu nemá nic dělat. Není pravda, že by lidská činnost neovlivňovala životní prostředí.
Vypadá to, jako by ti, kteří využívají i nejnestoudnějších příležitostí k vlastnímu obohacení, přinejmenším přispívali k diskreditaci snah vyznačujících se odpovědným přístupem k různým problémům. Propagandisticky účinné je diskutovanou tezi uměle extrapolovat ad absurdum. A následně ji jako absurdní odstřelit.
Zisk je pak dvojí. Nejprve byznys připojením se k hysterické vlně „protiopatření“ proti uměle přifouknutému „nebezpečí“. Jako reakce na odhalení oné hysterie a přehnaná opatření přichází obrovské uvolnění, díky němuž jsou veškeré regulace na ústupu. Pole pro další byznys je volné. O zdraví či bezpečí lidí nebo o stav životního prostředí přitom vůbec nejde. A není možné najít viníka, protože všichni – i ti, co se ztrapnili – si pěkně vydělali.
