Metoda může být vhodná i pro podniky, které nemají finanční obtíže
Pro řadu podniků, a to nejen těch, které se právě nacházejí ve finančních problémech, je úvěr od bank nedostupný. Přesto však existují možnosti, jak zajistit financování, zejména provozních nákladů výrobce, jehož výrobky jsou sice konkurenceschopné, ale vzhledem ke své finanční situaci nemá možnost získat bankovní úvěr. Řešením může být metoda tollingu. O možnosti financování pomocí tollingového mechanismu uvažoval v nedávné době i stát v souvislosti s finančními problémy výrobce obrazovek LG. Philips, při kterém by byl pravděpodobně použit model obdobný tomu, který byl úspěšný v případě tollingového financování vítkovických železáren před jejich privatizací.
Co je tolling.
Principem tollingu je využití dodatečných cizích zdrojů financování, které však banka (financující instituce) neposkytuje přímo samému výrobci, ale jinému subjektu (tollingové společnosti), který je zavázán poskytnuté prostředky financující instituci splatit. Fakticky však finanční prostředky využívá výrobce. Tollingové financování je totiž založeno na tom, že tollingová společnost si ze zdrojů poskytnutých financující institucí pořizuje od dodavatelů materiálové a energetické vstupy potřebné pro výrobu a od výrobce si z nich nechává za zpracovatelskou odměnu vyrobit hotové výrobky, které se pak na její účet prodávají odběratelům. Tímto způsobem jsou financující institucí poskytnuté finanční prostředky chráněny pro případ konkurzu výrobce, neboť vlastníkem vstupů a následně i výrobků financovaných touto metodou není výrobce, ale jiný subjekt (tollingová společnost), který se rovněž stává věřitelem odběratelů a dlužníkem dodavatelů.
Z pohledu výrobce je další velkou výhodou tohoto způsobu financování skutečnost, že faktické vztahy s dodavateli i odběrateli zůstávají zachovány, výrobce i nadále sjednává podmínky těchto vztahů, mění se jen jejich právní základ.
Smluvní vztahy.
Tollingové financování je tedy založeno na změně vlastnických vztahů k produkci financované tollingem a změně subjektu vstupujícího do právních vztahů s dodavateli a odběrateli. Jeho právním základem je komplex různorodých smluv mezi velkým počtem subjektů, v jejichž středu stojí tollingová společnost. Ta vstupuje v první řadě do smluvního vztahu s financující institucí na základě smlouvy o úvěru a smluv týkajících se zajištění úvěru.
Dále je nutné smluvně upravit vztahy mezi tollingovou společností a výrobcem. Tyto vztahy je možné řešit například pomocí rámcové smlouvy, která obsahuje popis základního mechanismu fungování tollingu, na jejímž základě jsou uzavírány jednotlivé prováděcí smlouvy řešící konkrétním způsobem vztahy mezi tollingovou společností a výrobcem. Jde zejména o smlouvy, na jejichž základě výrobce produkuje pro společnost ze vstupů, které ona vlastní. Společnost za tuto výrobu poskytuje výrobci zpracovatelskou odměnu. Pro tyto smlouvy se využívá zejména smluvní typ smlouvy o dílo.
Protože smyslem tollingu je, aby veškeré faktické vztahy mezi výrobcem a jeho dodavateli a odběrateli zůstaly zachovány a změnila se jen právní povaha těchto vztahů, uzavírají tollingová společnost a výrobce rovněž smlouvy, na jejichž základě výrobce zajišťuje pro tollingovou společnost nákup materiálových a energetických vstupů, které jsou hrazeny tollingovou společností přímo dodavatelům, a obdobným způsobem se uskutečňuje i odbyt hotových výrobků. Odběratelé za výrobky platí přímo tollingové společnosti.
Pro tyto smlouvy lze využít právní instrument obchodního zastoupení, kdy výrobce jako obchodní zástupce buď tollingové společnosti zprostředkovává uzavírání smluv s dodavateli a odběrateli, nebo takové smlouvy přímo jejím jménem a na její účet uzavírá. Aby byla společnost chráněna před případným neplněním smluvních závazků ze strany odběratelů, lze ve smlouvě o obchodním zastoupení sjednat ručení výrobce za splnění závazků odběratelů. Za převzetí takového ručení náleží výrobci zvláštní odměna.
Výrobce může rovněž uzavírat smlouvy s dodavateli a odběrateli na účet tollingové společnosti na základě mandátní nebo komisionářské smlouvy, přičemž smlouvy s dodavateli a odběrateli uzavírá buď jménem svým (jako komisionář), nebo jménem tollingové společnosti (jako mandatář).
Při výše uvedené činnosti je výrobce povinen postupovat s odbornou péčí, jednat v souladu se zájmy a s pokyny tollingové společnosti a sdělovat jí potřebné informace, které má k dispozici. Společnost výrobci za služby obchodního zástupce (případně mandatáře nebo komisionáře) poskytuje odměnu a může hradit též jeho náklady s touto činností spojené.
Tollingová společnost vstupuje do přímých smluvních vztahů s dodavateli a odběrateli zprostředkovaných nebo uzavřených výrobcem. V úvahu může též přicházet možnost vstupu tollingové společnosti do již existujících smluvních vztahů s dodavateli a odběrateli na místo výrobce. Pro takový přechod práv a povinností výrobce na tollingovou společnost se zpravidla vyžaduje souhlas druhé smluvní strany. V mnoha případech však může pro dodavatele a odběratele taková změna v osobě smluvního partnera představovat pozitivní přínos oproti předchozí situaci smluvního vztahu s úpadkem ohroženým výrobcem.
Financování z veřejných prostředků.
Metoda tollingového financování bývá využívána nejen ve vztazích mezi soukromými subjekty, ale vyskytují se též případy, kdy se tímto mechanismem snaží stát zachránit podniky ve finančních problémech. Bývá tomu tak zejména v případech, že problémový podnik představuje z hlediska určitého regionu, případně i celostátního, významný hospodářský subjekt a rovněž významného zaměstnavatele. Tak tomu bylo například v případě zmíněného úspěšného tollingového financování vítkovických železáren, kde financující institucí poskytující úvěr byla Česká konsolidační agentura (dříve Konsolidační banka) a tollingovou společností státem (Fondem národního majetku) vlastněná akciová společnost Osinek.
V případě, že financující institucí v mechanismu tollingového financování je přímo či nepřímo stát, je nutné řešit otázku, zda poskytnutí tollingového financování není v rozporu se článkem 87 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství. Toto ustanovení říká, že podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, jsou neslučitelné se společným trhem.
Článek 87 stanoví i určité výjimky ze zákazu státních podpor, jako jsou například podpory určené k náhradě škod způsobených přírodními pohromami nebo jinými mimořádnými událostmi. Za slučitelné se společným trhem mohou být mimo jiné považovány i podpory, které mají napomáhat hospodářskému rozvoji oblastí s mimořádně nízkou životní úrovní, s vysokou nezaměstnaností, nebo podpory, které mají napravit vážnou poruchu v hospodářství členského státu.
O záměru poskytnout nebo upravit podporu musí být včas informována Evropská komise, která rozhoduje jak o slučitelnosti podpory se společným trhem, tak o případném udělení výjimky ze zákazu státních podpor. V případě, že Evropská komise zjistí, že podpora poskytovaná státem nebo ze státních prostředků není slučitelná se společným trhem, rozhodne, že stát musí ve lhůtě stanovené komisí takovou podporu zrušit nebo upravit.
O veřejnou podporu však nejde v případě, kdy poskytnutím financování nepřináší zvýhodnění výrobce oproti ostatním soutěžitelům, tedy v případě, že výrobce nezískává něco, co není za běžných tržních podmínek obvyklé. K posouzení této skutečnosti slouží kritérium takzvaného principu soukromého investora v tržním prostředí. Pokud stát jedná v souladu s principem soukromého investora, tedy tak, že se chová stejně jako kterýkoli soukromý investor, jehož cílem je maximalizace zisku, případně minimalizace ztrát, nepovažuje se poskytnutí tollingu ze strany státu za zakázanou státní podporu. O státní podporu tedy nepůjde za situace, kdy racionální soukromý investor by za stejných podmínek vstoupil do výše popsaných smluvních vztahů upravujících mechanismus tollingového financování.
Nejen pro krizovou situaci.
Tolling však nepřipadá v úvahu jen v případě podniků s finančními problémy, ale může představovat vhodný způsob financování rovněž pro podniky bez větších finančních obtíží. Ty mohou využít tollingový mechanismus k pořízení vstupů své výroby, přičemž vlastnictví materiálových a výrobkových zásob se přesune na tollingovou společnost. Zároveň se na něj přenese i úvěrové zatížení a výrobce může získat přístup k dalším úvěrovým zdrojům, jež může využít efektivnějším způsobem.
