Pracovní právo
Chcete-li zaměstnat v Ruské federaci cizince, musíte disponovat pracovním povolením. Proces získání pracovního povolení v Ruské federaci se dělí na tři etapy.
Tři etapy
Společnost, která hodlá zaměstnat zahraniční pracovníky, musí nejprve získat vyjádření imigrační služby o účelnosti jejich zaměstnání. Za tím účelem je nutné předložit zejména následující doklady. Za prvé notářsky ověřenou kopii osvědčení o státní registraci právnické osoby-zaměstnavatele. Za druhé notářsky ověřenou kopii osvědčení о přihlášení právnické osoby-zaměstnavatele u finančního úřadu v místě sídla na území Ruské federace. A následně musí společnost získat povolení k zaměstnávání zahraničních pracovníků. V této souvislosti je třeba imigrační službě předložit nad rámec uvedených dokumentů návrh pracovní smlouvy a doklad prokazující zaplacení státního poplatku ve výši tří tisíc rublů. Ve třetí etapě musí získat povolení k zaměstnání konkrétního cizího státního občana. V této souvislosti je třeba předložit zejména identifikační doklady žadatele a lékařské potvrzení, že netrpí žádnou z chorob stanovených obecným předpisem (AIDS, TBC a podobně). V průběhu všech tří etap lze s ohledem na časté praktické problémy doporučit využití služeb zprostředkovatelské organizace poskytující pomoc při obstarávání nezbytných rozhodnutí a povolení.
Základní zásady pracovní smlouvy
Vztah generálního ředitele a společnosti zpravidla upravuje pracovní smlouva uzavřená mezi nimi. Za společnost podepisuje pracovní smlouvu osoba předsedající její valné hromadě. Na ní je volen generální ředitel nebo společník zmocněný k tomuto kroku jejím usnesením.
Mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem se pracovní smlouva uzavírá písemně na dobu neurčitou nebo určitou, jež je v ní uvedena (nejvýše však na pět let). Pracovní smlouva musí obsahovat následující podstatné náležitosti: údaje o zaměstnanci a zaměstnavateli, datum a místo uzavření pracovní smlouvy, místo výkonu práce (s uvedením oddělení), pracovní zařazení, datum nástupu do zaměstnání, mzdu (musí být vyplácena zálohově), režim pracovní doby a odpočinku, podmínky povinného sociálního pojištění a náhradu za ztížené pracovní prostředí. V pracovní smlouvě lze sjednat i ostatní podmínky. Ty však nesmějí zhoršit postavení zaměstnance ve srovnání s těmi, jež upravují právní předpisy Ruské federace.
Zkušební dobu lze sjednat maximálně na tři měsíce pro osobu vykonávající vedoucí řídící funkci , pro hlavního účetního jde o šest měsíců. Zákon rovněž stanoví seznam kategorií občanů, se kterými nelze sjednat zkušební dobu. Během zkušební doby je zaměstnavatel oprávněn ukončit pracovní poměr se zaměstnancem. Zaměstnavatel je povinen písemně upozornit zaměstnance alespoň tři dny předtím na ukončení jeho pracovního poměru.
Dle ruského práva nelze v pracovních smlouvách sjednat zákaz konkurence. Takové ujednání je totiž v rozporu se zásadami pracovního práva Ruské federace.
Ukončení pracovního poměru
Zaměstnavatel je oprávněn vypovědět pracovní smlouvu v případech taxativně vyjmenovaných ruským zákoníkem práce. Zaměstnavatel nemůže vypovědět pracovní smlouvu, je-li zaměstnanec či zaměstnankyně v dočasné pracovní neschopnosti, na dovolené nebo je-li žena těhotná. Zaměstnanec může vypovědět pracovní smlouvu kdykoli bez udání důvodu. Přitom je zaměstnanec povinen upozornit zaměstnavatele na tuto skutečnost písemně nejméně dva týdny předem (formou oznámení). Po dohodě mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem může být pracovní smlouva ukončena před tímto termínem. Pracovní smlouva také zaniká, pokud zaměstnanec odmítne pokračovat ve výkonu práce v souvislosti se změnou vlastníka majetku společnosti. A dále se změnou určitých podmínek pracovní smlouvy a v dalších případech stanovených ruským zákoníkem práce.
