Často se stává, že si společnosti půjčí peněžní prostředky od svého zahraničního vlastníka. Finanční úřady se pak při kontrolách zaměřují právě na tuto skutečnost, přičemž někdy aplikují pouze české daňové zákony, a nikoli příslušné smlouvy o zamezení dvojího zdanění či evropské právo. V takovém případě je třeba se důsledně bránit a proti platebnímu výměru se odvolat, případně spor dovést k soudu. Jedině tak lze totiž peníze dostat nazpět.
Nedávno se Nejvyšší správní soud takovými případy zabýval. A dal za pravdu daňovým subjektům, nikoli správci daně. O co v jednotlivých kauzách šlo? Správce daně překlasifikoval úroky z půjčky na podíl na zisku a následně zdanil daní vybíranou srážku.
Chybný postup
Postup správce daně byl chybný. Použití českého práva v tomto případě vylučuje tuzemský zákon č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů (ZDP) v § 37. Jeho ustanovení se použijí, jen pokud mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak. Přednost mezinárodních smluv však především vyplývá z předpisu nejvyšší právní síly neboli z Ústavy ČR článku 10.
V případě interpretačních obtíží norem mezinárodních smluv je třeba postupovat způsobem předpokládaným Vídeňskou úmluvou o smluvním právu – vyhlášena pod č. 15/1988 Sb. Doplňkovým prostředkem k Vídeňské úmluvě o smluvním právu v daňové oblasti může být Komentář k Modelové smlouvě o zamezení dvojího zdanění Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).
Vnitrostátní úpravu lze použít, jen pokud smlouva o zamezení dvojího zdanění obsahuje výslovný odkaz na český zákon, jako je tomu u jiných podílů na společnosti dle článku 10 odstavce 4 smlouvy. Nebo pokud smlouva obsahuje pojem, který v ní není samostatně definován, a proto musí být vykládán v intencích vnitrostátního práva postupem dle článku 3 odstavce 2 smlouvy.
Diskriminace
Ohledně uvedené překlasifikace daňově neuznatelných úroků a jiných nedaňových nákladů na dividendy při výplatě do zahraničí již ČR přijala novelu zákona o daních z příjmů – vyhlášena ve Sbírce zákonů pod č. 216/2009. Tato novela ZDP odstraňuje i diskriminaci v situaci, kdy se určité příjmy daňových nerezidentů zdaňovaly srážkovou daní z hrubé částky bez odečtu nákladů. Rezidenti však mohli vůči takovým příjmům uplatnit náklady a podat daňové přiznání. Na základě této novely budou moci nerezidenti v ČR podat daňové přiznání, ve kterém si mohou vyčíslit související náklady a vůči vypočítané daňové povinnosti si srážkovou daň odečíst.
Protože tato novela překlasifikace nedaňových úroků a nákladů na dividendy nabude účinnosti od 1. ledna 2010 a možnost podání daňového přiznání pro nerezidenty, ve kterém by si mohli odečíst srážkovou daň, je účinná zpětně na zdaňovací období započaté v roce 2009, před ní byl v ČR prokazatelně účinný zákon obsahující diskriminační ustanovení. S poukazem na základní práva a svobody Evropské unie by proto nerezidenti mohli nárokovat vrácení sražené daně či se bránit proti překlasifikaci úroků na dividendy zpětně. A tím získat zaplacené daně nazpět.
Dle norem ES
Oba uvedené případy se týkaly zdaňovacích období před vstupem ČR do EU. Od 1. května 2004 však ČR musí respektovat právní normy Evropského společenství (ES) včetně daňových. Pokud by ustanovení práva ES mělo takzvaný přímý účinek, pak by český poplatník nemusel čekat, až ČR harmonizuje daňové zákony, ale může evropskou právní normu přímo aplikovat.
Pokud by šlo o diskriminační kauzu, pak lze považovat úspěch daňových subjektů v ní i vzhledem k rozsudkům Evropského soudního dvora téměř za jistý. Takovou kauzou je například zdanění zahraničních penzijních fondů investujících v ČR, ohledně čehož Evropská komise vedla proti ní řízení. To bylo ukončeno až poté, co ČR změnila legislativu.
