Poznámka magazínu E8:
Nedávno jsme se mohli v jedné diskusní konferenci na internetu dočíst, že oškliví kapitalisté si přivlastňují výsledky své vlastní práce, když si hanebně dovolí chránit copyrightem obsah jimi provozovaných webových portálů.
Předminulý týden jistý výrobce nápojů, jemuž nebudeme dělat zadarmo reklamu, uvedl na trh šumivé víno s názvem Bohemka, pranic se neohlížeje na práva vztahující se k dávno již zavedené značce Bohemia sekt jiného producenta.
Dozvěděli jsme se o jistém váženém podnikateli, který si nechává zpracovávat studie architektonických staveb, poté prohlásí, že si svůj stavitelský zájem rozmyslel, a ejhle, o rok později příslušná stavba přesto vyroste, aniž by architekt dostal zaplaceno.
Byly popsány podobné případy dodavatelů plynových kotlů, čisticích systémů, chemikálií, deskových stolních her či hudby, které svědčí o tom, že ještě nenastal takový den, aby nikdo nic neukradl a nepovažoval to přitom za bezmála bohulibé.
Mezi výhradami Evropské unie vůči České republice se stav ochrany duševního vlastnictví skví na jednom z předních míst. Kdykoli má podobný případ putovat k soudu, ozve se ze všech stran hlasité ajaj, neboť tam je projednávání patentových, známkoprávních a autorskoprávních sporů vždy slušně řečeno ošidné. Přitom tento druh ochrany práv patří k velice staré evropské tradici (bez ohledu na to, že lze zaznamenat hlasy o amerikánských novotách, které se zavádějí). Dokladem toho je i připomínka z pera předního českého experta v oboru patentové ochrany Karla Špindlera napsaná u příležitosti 530. výročí vzniku prvního patentového zákona. Jednou za půl tisíciletí si to vynálezci zaslouží.
Na začátku se musíme vrátit do raného starověku. Tehdy se nedalo samozřejmě o nějaké patentové ochraně mluvit a prospěšné vynálezy se vyskytovaly jen zřídka. Náhodní vynálezci se rekrutovali z řad otroků, kteří se zabývali mechanickým řemeslem, a našli se i vynálezci-filozofové, kteří byli ale příliš hrdí na to, aby hledali hmotný zisk. Ekvivalent termínu „inženýr“ byl v Řecku používán jako nadávka. Pojem „pokroku“ ve starověku neexistoval. Také středověk hledal své vzory v minulosti, na hmotný svět se pohlíželo jako na špatný a nejistý a jediné zlepšení se očekávalo jen na onom světě. To bylo také příčinou toho, že vynalézání v tomto období stagnovalo.
Předchůdcem vynálezů byly středověké monopoly, udělované na zavádění nové techniky. Formou právní ochrany tehdejší techniky byla takzvaná privilegia. Ta se ale nevztahovala jen na oblast techniky, respektive řemesel, nýbrž zahrnovala nejrozmanitější vztahy i v jiných oblastech života společnosti. První zpráva o privilegiu (výsadě) se datuje z 12. století. Šlo o monopol na barvení sukna, udělený za příslušný poplatek jednomu řemeslníku v Jeruzalémě. Podobnou soukenickou výsadu udělil v roce 1236 starosta města Bordeaux na dobu patnácti let. Další, velmi starou francouzskou výsadou byl monopol na výrobu skla, který získal Phillipe de Cacquerai roku 1330 za roční poplatek tří liber nebo dvaceti korců ovsa. Na německém území je známa nejstarší průmyslová výsada z roku 1484 udělená na způsob odvodňování dolů. V Polsku víme o privilegiu na mincovní lis z roku 1578 a ve Švýcarsku udělil bernský kanton privilegium na výrobu papíru roku 1464.
O průmyslových privilegiích v českých zemích nejsou zatím dostupné prameny. O těchto formách ochrany nových výrob lze ovšem tvrdit, že nebyla v žádném případě právní ochranou vynálezů, nýbrž převážně ochranou mimocechovního živnostenského podnikání. Monopol se uděloval vždy z aktu milosti panovníka. Neexistovala ani žádná práva a závazky z monopolu plynoucí.
Není náhodou, že první a skutečná ochrana vynálezů vznikla v Benátkách. Už v 9. století se ve středoitalských městech, v Benátkách, Janově, Florencii, rozvinul vedle tradičního zahraničního obchodu čilý vnitřní obchod a vyspělá řemeslná výroba. Ve 14. století docházelo ve stále větší míře k tvorbě jakýchsi koncernů, kdy majitelé velkých dílen spojovali tyto dílny a finanční prostředky a vytvářeli společnosti, které se zabývaly průmyslovou, obchodní a bankovní činností současně. Poprvé se zde už v 15. století setkáváme s jistými formami průmyslového výzkumnictví a průmyslovou špionáží.
Snaha o zvýšení technické úrovně a sortimentu benátské výroby vedla ke vzniku prvního zákona o ochraně vynálezů ze dne 19. března 1474. Historické prameny prokazují, že Benátky jsou nepochybně průkopnickým městem ochrany vynálezů. Dovolte, abych pro zajímavost ocitoval hlavní článek tohoto zákona:
„V tomto městě jsou a díky jeho velikosti a dobrotivosti do něho občas přicházejí lidé z různých míst s nanejvýš důvtipnými mozky, schopni vynalézat a tvořit různé druhy důmyslných zařízení. A kdyby bylo zaručeno, že by ostatní, kteří jimi vynalezená díla a zařízení zhlédnou, nemohli provádět tato díla a zařízení a vzít jim tím jejich čest, namáhali by lidé tohoto druhu své mysli, vynalezli a provedli by věci, které by byly k nemalému užitku našeho státu.
Proto se z úřední moci tohoto Shromáždění vyhlašuje rozhodnutí, že každá osoba, která v tomto městě učiní nějaké nové a tvůrčí myšlenky obsahující zařízení, které dosud nebylo v našem Dominiu učiněno, má o tom podat hlášení obecnímu úřadu, jakmile bude toto zařízení přivedeno k takové dokonalosti, že je bude možné užívat a provádět.
Bez původcova souhlasu a povolení je v kterémkoli našem území a místě a všem ostatním po dobu 10 let zakázáno vyrábět jakékoliv jiné zařízení ve tvaru nebo podobě tohoto zařízení. Kdyby je přesto někdo vyráběl, měl by výše jmenovaný původce a vynálezce volnost pohnat ho před kterýkoliv úřad tohoto města, kterýžto úřad by přinutil porušovatele, aby původci zaplatil částku 100 dukátů a zařízení by bylo ihned zničeno.
Naší vládě se pak dává volnost vzít a užívat podle svých potřeb kterékoli výše zmíněné vynálezy a nástroje, avšak pod podmínkou, že je nebude provádět nikdo jiný než původce.“
Zamyslíme-li se nad jednotlivými ustanoveními, zjistíme, že je v něm obsažena řada prvků moderního patentového práva. Například kritérium novosti bylo vymezeno pouze na území benátského dominia (dnes je u vynálezů požadována novost světová), vynálezecká činnost nebyla blíže determinována. Zajímavý je termín přivedení k dokonalosti - muselo se jednat o vyřešení daného technického problému. Benátský zákon zakotvil také poprvé to, čemu v moderním patentovém právu říkáme původcovský princip. Bez souhlasu původce nesměl kdokoli v benátském teritoriu do jeho práva zasahovat, původce registrovaného vynálezu měl možnost své právo zužitkovat především formou prodeje nebo licence. Neoprávněný zásah do práva vynálezce zakládal nárok na náhradu škody ve výši 100 dukátů, což tehdy nebyla zanedbatelná částka. Z dostupných pramenů vyplývá, že podle tohoto zákona bylo do roku 1550 uděleno asi sto patentů, které významnou měrou přispěly k rozvoji tamější techniky.
I dnes je tento zákon považován za mistrnou patentoprávní normu.
