Podniky považují kompenzace vojenských dodávek za samozřejmost
Offset je jako pojem chápán ve dvou významech. Původně označoval (a dodnes označuje) zvláštní případ nucené kompenzace, a to obvykle mnohostranné vládní kompenzační kontrakty o extrémně velkých objemech a hodnotách, přičemž kompenzační povinnost bývá ukládána individuálně. Byl vyvinut v padesátých letech uvnitř NATO v souvislosti s nákupy vojenských letadel. Poprvé s nabídkami, které by se daly považovat za offsetové, přišli sami výrobci, aby tímto způsobem zatraktivnili své zboží. V rámci svých dodávek nabízeli pomoc při likvidaci či prodeji starých letadel, úvěry nebo slevy na náhradní díly. Kompenzační závazky. V posledních letech se ale začaly tímto pojmem označovat veškeré nucené kompenzace, a to ze dvou důvodů. Hlavním důvodem je, že pojem kompenzace je považován za zastaralý a poplatný obchodům uvnitř RVHP a mezi RVHP a Západem. Současně se s rozvojem obchodu charakter nucených kompenzací svou složitostí a komplexností přiblížil offsetům v jejich původním významu. Základem nucených kompenzací, nově nazývaných offsety, je existence jednostranných hospodářských opatření vlády, která tak reguluje obchod státních (a v tržních ekonomikách výjimečně i privátních) firem se zahraničím. Tímto opatřením bývá požadavek vlády, aby všechny, nebo jen některé státní zakázky, tedy zakázky financované ze státního rozpočtu, popřípadě zakázky státem vlastněných podniků, zadávané u zahraničních firem, byly od určitého objemu kompenzovány, a to do výše určité hodnoty objednávky. Tento požadavek se nazývá kompenzační závazek, kompenzační povinnost (countertrade nebo compensation commitment) a může mít buď podobu univerzální, nebo se o něm může rozhodovat individuálně. Kompenzační závazek se u offsetu nazývá offsetový závazek, offsetová povinnost (offset commitment) nebo také (out)sourcing. Bývá rozdělován (stejně jako countertrade) na přímý (direct) offset a nepřímý (indirect) offset. V případě direct offsetu všechny protisměrné dodávky pocházejí a směřují do stejného hospodářského odvětví. Například Polsko uvalilo na všechen vojenský import od objemu 20 milionů eur 120 až 250procentní offset, přičemž splnění kompenzačního závazku musí směřovat zpět do vojenského průmyslu. Maďarsko naopak zavedlo indirect offsetovou povinnost. Helikoptéry, stíhačky, cvičné letouny. Příkladem offsetového kontraktu z poslední doby je dodávka bojových helikoptér od McDonnel Douglas do Velké Britanie v hodnotě blížící se čtyřem miliardám dolarů. Velká část výroby byla převedena do Velké Britanie a zároveň bylo od britských firem odebráno zařízení pro tyto helikoptéry v hodnotě 350 milionů USD hned a do budoucna byly trvale otevřeny trhy pro toto zboží, na nichž se britskému průmyslu naskýtají zakázky v hodnotě za dalších až 955 milionů USD. Podobně při dodávce bojových helikoptér do Jihoafrické republiky od stejného výrobce byl vznesen offsetový požadavek ve výši 700 procent. Při dodávce stíhaček F/A 18 Hornet opět od McDonnel Douglas do Finska byly offsetové požadavky jen 120 procent. Při dodávce šedesáti cvičných vojenských letadel PC–7 Mark–2 v hodnotě 144 milionů USD od švýcarského výrobce Pilatus opět do Jihoafrické republiky v roce 1994 byl ale požadován offsetový závazek jen ve výši 55 procent. Evropští výrobci stíhaček JAS39 Grippen (švédský IG JA/SAAB a britský British Aerospace) dodali do Jihoafrické republiky tato letadla se 400procentním offsetem. Začal to Tošovský. V České republice offsety bohužel nejsou na rozdíl od sousedů nijak rozšířené. Nicméně vláda přece jen udělala první krok. V červnu 1998 přijala pod předsednictvím Josefa Tošovského usnesení o kompenzační povinnosti vztahující se na státní zakázky, které jsou zadávané formou veřejné obchodní soutěže a dodávané zahraničními dodavateli a přesahují hodnotu 300 milionů Kč, popřípadě na subdodávky českým finálním dodavatelům od hranice 100 milionů Kč. Zároveň na ministra průmyslu a obchodu delegovala pravomoc zřídit na dobu neurčitou Offsetovou komisi (ten tak učinil 1. prosince 1998), které předsedá věcně příslušný náměstek ministra průmyslu a obchodu a která se dále skládá z patnácti zástupců jednotlivých ministerstev, agentury CzechInvest a Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Komise si může přizvat specialisty, jestliže to odbornost projednávané věci vyžaduje. Mezi vládou nejpreferovanější oblasti, do nichž by mělo směřovat nejvíce kompenzací, patří odvětví vojenského průmyslu, vyspělých technologií a výzkumu, okresy s nejvyšší nezaměstnaností, joint–venture podniky a sektor služeb. První aktivity. Největší offset v Česku je nákup stíhaček pro Armádu České republiky. Po vleklých diskusích mezi vládou a armádou se počet kupovaných strojů ustálil na 24 nebo 36, přičemž cena jednoho letadla se pohybuje mezi 24 a 34,5 milionu USD. To je ale pouze holá cena stroje a za minimální výstroj a výcvik pilotů je nutno připočíst ještě dalších 150 procent pořizovací ceny stroje. Hodnota celého kontraktu zřejmě dosáhne částky sto miliard korun. McDonnell Douglas nabídl vládě stoprocentní offset a firma Boeing, která před dvěma lety se společností McDonnell Douglas fúzovala, již uzavřela smlouvu o spolupráci s ČVUT v Praze, Palackého univerzitě v Olomouci věnovala laserové přístroje v hodnotě 1,2 milionu Kč a další miliony dolarů investovala na promotion exportu produkce firem Kovosvit a ZPS Zlín do Spojených států. British Aerospace je ještě aktivnější a spolu se švédským výrobcem IG JAS/SAAB již zahájil výrobu brzd pro svoje stíhačky se společností Jihlavan z Jihlavy. British Aerospace také zadal Vojenskému výzkumnému ústavu ve Slavičíně vyhotovení studie k nalezení vhodného minometného vozidla a plánuje ve spolupráci s firmou Walter výrobu munice a dělostřeleckých zapalovačů v Poličských strojírnách. V Synthesii Pardubice už nyní vyrábí polovinu z celkové spotřeby výbušnin v britské armádě. Zároveň nabídl stoprocentní offset. Německý výrobce DaimlerChrysler Aerospace (DASA) již od začátku 90. let vyrábí v Letovu Praha nouzové dveře do civilních letadel Airbus. Zároveň chce v Česku postavit své regionální sídlo, což by byla zakázka za 600 milionů korun, je ale zatím sporné, zda by mu byly za tuto zakázku přiznány nějaké offsetové kredity. Americký Lockheed Martin před několika lety vedl jednání s ČKD, ta ale posléze vyzněla do ztracena. Francouzský Dassault Aviation se zatím na případné kompenzační požadavky nijak nepřipravuje. Vzhledem k tomu, že vláda bude pravděpodobně požadovat 150procentní offset, je další otázkou ke zvážení, zda je naše ekonomika schopna toto množství zakázek vůbec utáhnout.
Požadavky se zvyšují. Offsety se ale neomezují jen na vojenská letadla, i když u nich jsou nejčastější. V roce 2000 Řecko objednalo v Německu tři vojenské ponorky v hodnotě skoro jedné miliardy USD s tím, že dvě z nich budou kompletně postaveny v řeckých docích a nádavkem ještě řecké námořnictvo obdrží dvě použité útočné raketové lodě. Offset má své místo i v civilním sektoru, a to zejména opět v leteckém průmyslu. Řeší pochopitelně primárně obrovskou finanční náročnost nákupů, ale nezastupitelná je i jejich role v marketingové strategii, zejména od vzniku European Airbus Industries (je tvořen francouzskými, britskými, německými a španělskými výrobci), který začal úspěšně konkurovat americkým výrobcům. Všeobecně lze říci, že offsetové požadavky neustále stoupají a offset se tak rozmohl, že je v současné době při vojenských dodávkách považován za samozřejmost. Proto výrobci sami přicházejí s nabídkami na offsety. V souvislosti s offsetem se můžeme setkat ještě s pojmem koncesní projekty (project trades). To jsou obchody akcesorické povahy, prováděné v rámci offsetů pro splnění offsetové povinnosti. Tak například americký výrobce letadel US Aerospace Corporation asistoval v rámci svého offsetového závazku při dodávce španělského cementu do Spojených států výměnou za uhlí spotřebované zpětně v těchto cementárnách.
