Jak žije David Suchařípa

herec

David Suchařípa (40) se narodil 18. března 1965 v Praze. V mládí se rozhodoval mezi třemi povoláními: kuchař na zaoceánském parníku, kosmonaut a fotbalista. I vlivem rodiny zvítězilo herectví. Vystudoval konzervatoř v Praze, poté působil v mnoha oblastních divadlech. Mezi nejzásadnější angažmá řadí Hradec Králové, spolupráci s Vladimírem Morávkem a Jurajem Deákem. Od roku 1996 je na volné noze, působil v divadlech Na Fidlovačce, Bez zábradlí, Činoherní klub, Kalich, Nejkrásnější soubor talentovaných osobností (založil ho před třemi lety s Jiřím Langmajerem, sehráli asi dvě stovky repríz hry … a do pyžam!), poslední čtyři sezony hraje v inscenacích Letních shakespearovských slavností. Z rolí si nejvíce považuje krále Leara v režii Vladimíra Morávka v Hradci, kde alternoval s Jiřím Pechou. Spolupracuje s televizí. David Suchařípa má syna Daniela.

1. Nejzajímavější člověk, se kterým jsem se v poslední době seznámil. Pořád je to Václav Havel, i když jen přes média. Pro mě v životě neřekl blbost. Já ho znám, on ale nezná mě - možná se byl někdy podívat v divadle, možná ví, že existuje nějaký Suchařípa, ale o to vůbec nejde. Jinak se potkávám se spoustou lidí, ale aby tam bylo něco úplně zvláštního…

2. Nejlepší nápad, o kterém jsem se dozvěděl. Každý rok uspořádat ve Velkém Vřešťově oslavu mých narozenin. Mám je sice v dubnu, ale už čtvrtým rokem je v autokempu slavíme v polovině května, kdy už je hezky. Letos poprvé jsem kromě kamarádů z okolí Dvora Králové, z východních Čech nabral i lidi z Prahy, během víkendu jich tam bylo asi sto dvacet. Jezdíme na lodích, na koních, po vesnici v kočáře. Spousta se toho sní a vypije; letos jsme si navíc objednali kolotoč s labutěmi. Říkal jsem si, že to bude blbost, ale nakonec jezdily děti, dospělí… Vzpomněl jsem si na Bolka Polívku v Kurvahošigutentag - taky to tam tak ve čtyři ráno vypadalo.

3. Největší pitomost, se kterou jsem se setkal. Procento lidí, kteří preferují KSČM. Jestli si to lidé patnáct let zpátky vážně nepamatujou, tak jsou pro mě fakt pitomí. Nerozumím tomu.

4. Nejdůležitější rozhodnutí, které jsem učinil. To můžu hodnotit až později… moc jich nedělám… Určitě mě ale nějaké napadne, až se budu vracet ze zkoušky po ulici.

5. Jak nejraději trávíte volný čas? Jak nejčastěji? Nejraději aktivně, sportem. Veškerý volný čas mi požírá tým Real Top Praha, který jsme založili s kamarádem. Je to charitativní sdružení, se kterým pořádáme sportovní akce počínaje fotbalem a konče kulečníkem. Výtěžky z nich jdou na podporu dětských domovů nebo třeba na dětskou onkologii v Dobrušce. Účastní se jich různé osobnosti, sportovci, fotbalisti, hokejisti, herci, zpěváci. Když už se nám přihodilo, že jsme trochu známí, tak proč toho nevyužít, aby děti měly hračky? Samozřejmě se aktivně turnajů účastním, sport je kromě práce mým největším hobby.

6. Který je váš oblíbený sport? Co považujete za svůj největší sportovní úspěch? Aktivně hraju fotbal, mám rád tenis, lyžování. Asi před rokem jsem se začal věnovat golfu, a to mě uchvátilo. Nebo adrenalinové sporty - ale ty nejde provozovat denně, musíte tomu alespoň víkend obětovat. Zrovna se mi zdál sen o bungee jumpingu: lidé, s nimiž jsem se o něm bavil a kteří by do toho nikdy nešli, stáli obrovskou frontu na bungee z věže na nějakém hradě.
Největší sportovní úspěch? V mládí jsem vyhrál ve fotbale nějaké poháry, ale spíš si považuju třeba první místo v badmintonovém turnaji ve čtyřhře s Jitkou Šnajdrovou asi před třemi roky. Velkým úspěchem právě s Realem ovšem bylo, když jsme v hale porazili výběr Slavie 10:9 - tím spíš, že za Slavii nastoupili i ligoví hráči; a že jsem Sparťan ;-)

7. Do které země (města) se rád vracíte? V roce 2000 jsme v chorvatském Drveniku založili Republiku Drvenik. Když tam přijedu, tak se opravdu vracím jakoby domů. Samozřejmě jsme nastolili totalitní režim. Diktátorem a ministerským předsedou je Zlatan - on Drveniku skutečně vládne, má tam dva hotely - já jsem ministrem kultury, jeden kamarád je ministrem moře a druhý policie. Víc nepotřebujeme. Vydali jsme svoje jako-pasy, pořádáme schůze… Když jsme tam vloni přijeli, tak mě Zlatan na náměstí představil jako ministra kultury - a asi 350 lidí, většinou turistů, tleskalo a vítalo nás… to byl vrchol recese. Pak miluju jedno malé město, Paříž se jmenuje. A rád bych se ještě někdy podíval do Amsterodamu. Ze zemí mě hodně baví jižní Francie, Provence - atmosféra, moře, lidi. Nebo jih Španělska. Hodně bych chtěl poznat Peru.

8. Která je vaše oblíbená restaurace? Je jich více: thajská Orange Moon, Jarmark - fantastické jídlo, čerstvé, připravují ho před vámi; jen by tam nemuseli mít krušovice ;-) Ve Dvoře Králové je to třeba restaurace U slunce. Pak mám jednu, kde jsem skutečným štamgastem - U Pinkasů. Tam to není tolik o jídle jako o dobré plzni.

9. Jakým pokrmům dáváte přednost, jaké preferujete nápoje? Je to zvláštní, ale mám raději spíš východní kuchyně: thajskou, čínskou. Stejně tak ale miluju italskou a francouzskou. Snad proto, že tolik nezatíží, když jsem stále v jednom kole. Tělo si o to asi říká samo. K české kuchyni jsem moc nepřičichl. Narodil jsem se nějak divně: z českých věcí mám rád ke konzumaci akorát tu plzeň. Z nápojů ale naprosto preferuji červené víno: caberbet sauvignon, chiraz, merlot, těžká španělská…

10. Patří vaření k vašim hobby? Samozřejmě. Vařím velmi rád, ale jenom pro někoho. Sám pro sebe nejsem schopný, přijde mi to nesmysl, to jdu raději do restaurace. Ale rád pozvu kamarády, přítelkyni… nikdy jsem to nedělal s postranním úmyslem, ale holky strašně dostává, když jim chlap uvaří. Vymýšlím si sám, kombinuju a mám i spoustu netradičních receptů. Třeba marocké kuře: kuře, sůl, kečup, skořice, cibule, česnek a brambory - to je zhruba základ. Nebo jeden chorvatský - jehněčí pod pekou: nejlépe jehněčí kýta, brambory, rajčata, papriky, cibule, celé zalité spoustou bílého vína, dolité vodou. Vše se peče ve speciálním železném pekáči, který se strčí do ohniště, obalí uhlím a na něm se topí. Peče se asi tři hodiny a je to famózní.

11. Jak bydlíte? V padesátimetrovém bytě v Karlíně - nemám tam nic zvláštního -nebo ve třicetimetrovém bytě s přítelkyní ve Veletržní ulici. Dohromady máme osmdesát metrů :-) Do budoucna je ve výhledu baráček u Prahy.

12. Jakým vozem jezdíte? Opel Vectra combi. Měl jsem spoustu aut, která byla rychlá: peugeota v GTi, golfa v GTi, nadupanou Hondu Accord - asi nejlepší auto, co jsem kdy měl - nicméně v opelu můžu spát, bydlet v něm. Původně jsem ho kupoval jako auto pro rodinu. Chtěl jsem ho potom vyměnit, ale když už jsem si na něj zvykl.

13. Co považujete za svou nejlepší investici? Vůbec nejlepší investicí v životě byly golfové hole značky John Letters - celá sada s bagem za tři a půl tisíce korun. V golfovém obchodě! Byly starší, ale v podstatě nehrané. Za tu cenu se přitom prodává jedna hůl. Dobrý hráč by je možná ani nevzal do ruky, ale pro mě to je, jako bych si koupil ferrari.

14. Kdo se ve vaší domácnosti stará o peníze? Bohužel já. Dříve manželka, a to bylo lepší. Já peníze spotřebovávám, moc je neumím šetřit. Jen platím asi dva a půl tisíce korun měsíčně na kapitálové životní pojištění.

15. Investujete do vína, obrazů či jinak netradičně? Investoval jsem do vína i do obrazů, teď do ničeho, protože nemám co investovat. Netradičně, to je určitě do dovolené - snažím se během roku sehnat peníze, abych mohl vypadnout. Nemluvím jenom o létě, rád se vracím na hory do Francie, Itálie, Rakouska. Vína jsem se pokoušel sbírat, ale momentálně nemám skladovací prostor. Takže jsem to víno musel s kamarády vypít. Zbyla mi jedna lahev dobrého italského ze Sardinie, ale tu budu muset taky otevřít. První věcí, do které bych chtěl investovat, bude archivační lednice.

16. Jaká technologie by podle vás měla být co nejdříve vynalezena? Nějaká na odstranění komunistů. Opravdu je nemůžu. Nechápu, jak patnáct let po pádu totality v této zemi mohli mít všichni sjezd v hotelu Olympik…