bývalá mistryně Československa v golfu a major letectva
Lady Luisa Abrahams (95) se narodila 21. května 1910 v Praze jako Luisa Kramerová. V roce 1938 se stala golfovou mistryní Československa. O rok později ji golf zavedl do Velké Británie. Za války sloužila Lady Abrahams u britského letectva a později u československého ve Velké Británii, kde dosáhla hodnosti majora. Po válce se vdala za majitele londýnského obchodního domu, který byl později povýšen do šlechtického stavu. Společně se po celý život věnovali charitativní činnosti ve prospěch dětí.
Lady Abrahams finančními i věcnými dary podporovala také české emigranty v zahraničí i domácí disent. Na počátku devadesátých let přivezla do Česka myšlenku Ceny vévody z Edinburghu. Dnes tráví v Praze vždy zhruba polovinu dní v měsíci. Má zde obchod a stará se o pronajatou vilu a Bubenečskou nemocnici, kterou získala zpět v restituci.
Vloni byla Lady Abrahams uvedena do Síně slávy České golfové federace a získala medaili prezidenta Václava Havla za rozvoj česko-britských vztahů. Letos v říjnu přibyl i Řád T. G. Masaryka II. třídy, který jí Václav Klaus udělil za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva.
1. Nejzajímavější člověk, se kterým jsem se v poslední době seznámila.
Z poslední doby mě nikdo nenapadá, ale za svůj život jsem poznala hodně známých lidí. Zadobře jsem byla s Masarykovými, protože paní Masaryková trpěla maniodepresí a byla v nemocnici u mého otce. Měl psychiatrii v Bubenči. Přátelili jsme se s Freudem, byl o pět let starší než můj otec. Spolu začínali měnit psychiatrii. Dobře jsem se znala s Rooseveltem, herec Douglas Fairbanks u nás často bydlel v Londýně, scenárista Terrence Retigam byl můj velký přítel… Všechny herce jsme znali.
Za poslední dva roky se mi přihodily dvě pěkné věci: dostala jsem medaili od pana Havla a od pana Klause - medaili T. G. Masaryka. A potom jsem dostala dvě medaile k šedesátému výročí konce války. And this is all that I have to say.
2. Nejlepší nápad, o kterém jsem se dozvěděla. Chtěla bych tu rozvinout myšlenku Duke of Edinburgh‘s Award, Cenu české mládeže. Jedná se o charitativní projekt pro mladé lidi. Myslím si, že je to důležité.
3. Největší pitomost, se kterou jsem se setkala. Hodně blbých věcí dělám sama.
4. Nejdůležitější rozhodnutí, které jsem učinila. Kdybych mohla něco vrátit v čase, vystěhovala bych v roce 1939 do Anglie celou rodinu.
5. Jak nejraději trávíte volný čas? Pořád něco dělám. V rámci nadace do Česka v pondělí (18. července - poznámka redakce) přijede princ Edward. Nadaci Vévody z Edinburghu založil v roce 1960 princ Filip, můj manžel se v ní začal angažovat tuším v roce 1964. Dělám spoustu charity, například jsme s dcerou po povodních postavily školu ve vesnici Kly u Mělníka. Nemám moc volného času, v domě v Anglii máme dva psy. Jsem nudný člověk, napište to tam.
6. Který je váš oblíbený sport? Co považujete za svůj největší sportovní úspěch?
Za svého života jsem zažila hodně legrace a měla vždycky ráda golf. Před ním tenis. Mým velkým přítelem byl Jarda Drobný (vítěz Wimbledonu 1954 - poznámka redakce). Když mu bylo sedm a mně osmnáct, sbíral mi míčky. Vyhrála jsem tehdy juniorské mistrovství republiky. Golf jsem hrála ještě před třemi nebo čtyřmi lety, ale pak jsem si zlámala pánev. Lékaři mi řekli, že už nikdy nebudu chodit. Odletěla jsem domů, sedmkrát mě operovali a dnes chodím i po schodech, létám sem a tam, ale golf už nehraju. Také už moc dobře nevidím.
Nejvíce si cením titulu mistryně Československa v golfu v roce 1938, protože díky tomu jsem odjela hrát do Anglie s Henrym Cottonem a neskončila v koncentračním táboře jako zbytek mé rodiny. Jako malá jsem ještě hrávala v Bubenči u kostela fotbal. Byla jsem nejlepší žákyně, protože jsem kopala oběma nohama.
7. Do které země (města) se ráda vracíte? Šedesát šest let žiju v Anglii, ale miluji vracet se do České republiky. Do Československa jsem se vrátila v roce 1946, ale když v roce 1948 nastoupili komunisté, znovu jsem odjela a vracela se jen občas kvůli obchodu. V současnosti sem jezdím jednou za měsíc.
8. Která je vaše oblíbená restaurace? V Londýně chodím často do výborného cofee shopu a restaurantu The Wolseley na Picadilly. To je moje nejmilejší restaurace.
9. Jakým pokrmům dáváte přednost, jaké preferujete nápoje? Doma máme většinou české jídlo, mám slovenskou kuchařku: takže svíčková, kachnička. V Československu jsem žila do svých devětadvaceti let, na českém jídle jsem vyrostla a miluji ho doposud. Z pití jedině minerální vodu. Ani nekouřím.
10. Patří vaření k vašim hobby? Umím jen míchaná vajíčka.
11. Jak bydlíte? Mám dům v Londýně v Hemstedu a na Vyšehradě malý byt dohromady s dcerou. Dva pokoje a obývák. V restitucích jsem dostala zpět nemocnici svého otce v Bubenči.
12. Jakým vozem jezdíte? Naše rodina v Anglii měla vždy fordy. Firma, ve které pracoval můj manžel, kupovala pouze britské vozy.
13. Investujete do vína, obrazů či jinak netradičně? Naposledy jsem víno pila v roce 1926, když mi bylo šestnáct let.
14. Jaká technologie by podle vás měla být co nejdříve vynalezena? Nerozumím všem těm e-mailům. Pro mě byl i telefon něčím neuvěřitelným. Ráda bych, aby se mé děti a vnuci měli v budoucnu dobře. Aby měli práci, která by je bavila.
