Jak zkrotit veřejné finance

Snížení rozpočtových schodků vyžaduje politickou odvahu

Vlády na celém světě, českou nevyjímaje, v současnosti řeší, jak zvládnout růst deficitů veřejných financí. V době, kdy ekonomický útlum zvyšuje počet nezaměstnaných a jinak znevýhodněných skupin, které potřebují stále vyšší státní podporu. Programy, kterými se vlády snaží zahájit hospodářský růst, však nejsou zadarmo.

Inteligentní šetření

Pominu otázku příjmů rozpočtu a budu se zabývat pouze výdaji. Vlády musejí „inteligentně“ šetřit, a proto si kladou otázku: Jak můžeme fungovat levněji? Hovoří se o zefektivnění činnosti úřadů pomocí personálních auditů, slučování agend a zjednodušení. A v důsledku toho z dlouhodobého hlediska i o zefektivnění činností použitím nových informačních systémů a dalších opatření.
Politicky atraktivní bývá zejména oblast technického a administrativního zázemí. Úspory v rámci vládního „back office“ mívají zejména formu sdílení služeb, omezení duplicit a převedení ušetřených zdrojů v rámci programových aktivit. Několik podobných projektů již bylo provedeno i v Česku a další se plánují. Ukazuje se, že touto cestou lze významně uspořit. Konkrétním příkladem může být Program provozní efektivity zavedený vládou Velké Británie. Jeho cílem bylo dosáhnout úspor v pěti oblastech: v oblasti podpůrných služeb a informačních technologií, spolupráce při vládních nákupech, řízení aktiv, správy majetku a zavedení pobídek a pravomocí na místní úrovni.

Změna přístupu

Zefektivnění činností státní správy sice přináší úspory a zlepšuje služby, ze zkušeností však vyplývá, že tato opatření nedokážou vyrovnat velký finanční schodek. Vlády si proto musejí, kromě již zmíněné otázky položit další, mnohem obtížnější: Musíme vykonávat všechny činnosti, které nyní vykonáváme? Uvedu jednoduchý modelový příklad. Posíláme-li 25 tisíc korun každý měsíc deseti tisícům zaměstnanců a personální agenda přijde na pět set korun měsíčně na jednoho, tak pokud tuto agendu zefektivníme o deset procent, ušetříme pět set tisíc korun měsíčně. Pokud však zjistíme, že se obejdeme bez dvaceti zaměstnanců, což asi nebude z počtu deseti tisíc žádný problém, ušetříme stejnou částku. Chtějí-li vlády zásadněji uspořit, musejí změnit přístup a hledat nová, radikálnější řešení.
Irská vláda se v odpovědi na rostoucí deficit rozhodla v listopadu 2008 založit zvláštní poradní skupinu, která měla doporučit, jak se vrátit k „udržitelným veřejným financím“. Tato skupina, složená ze zástupců veřejné i soukromé sféry, podrobně zanalyzovala výdaje každého ministerstva a také úkoly a programy resortů. Poté se zaměřila na otázku, zda jsou dané služby nutné. A pokud jsou, zda by je měla poskytovat veřejná nebo soukromá sféra. Skupina dosud nalezla a označila úspory v hodnotě 5,3 miliardy eur – 9,3 procenta veřejného rozpočtu.

Nizozemsko, Švédsko a Kanada

Nizozemsko zaznamenalo v osmdesátých a na počátku devadesátých let několik schodkových rozpočtů. Studijní rozpočtová skupina navrhla střednědobé reformy a dohodový proces, jenž měl pomoci nalézt strategie a rozpočtové priority pro celé volební období. Tyto reformy snížily v letech 1995 až 2009 rozpočtový schodek o 50 procent.
Švédsko se rovněž potýkalo s finančními problémy – s dluhem ve výši 84 procent HDP a s rozpočtovým deficitem ve výši deseti procent HDP. Proto zavedlo konsolidační program, který stanovil tříleté stropy na výdaje ministerstev. Každé ministerstvo pak muselo v letech 1995 až 1998 zajistit plnění stanovených programů a současně dosáhnout úspory nákladů o jedenáct procent. Od roku 1998 musejí všechny státní organizace docílit produktivity práce na úrovni soukromé sféry. Do roku 2006 klesla úroveň státního dluhu na zhruba 40 procent HDP.
Na počátku devadesátých let byly také kanadské státní finance v krizi – s dluhem dosahujícím 70 procent HDP a se schodkem státního rozpočtu ve výši 9,2 procenta HDP. Kanadská vláda podrobně přezkoumala vládní funkce na základě role vlády, a nikoli toho, co vyškrtnout ze státního rozpočtu. Informační kampaň pomohla v zemi vytvořit národní konsenzus ohledně nutnosti snížit dluh. Největších úspor bylo dosaženo vypuštěním služeb. Pouhé zefektivnění programů nepřineslo dostatečný výsledek. Během tří let klesla zaměstnanost ve veřejné sféře o 23 procent – zhruba o 47 tisíc pracovních míst. Rozpočet se vrátil do přebytku během deseti let.

Záruka dlouhodobého úspěchu

Z uvedených příkladů je zřejmé, že podobná opatření nelze provádět povrchně a ukvapeně. Součástí všech opatření je robustní program, který může mít mnoho názvů a parametrů. V zásadě však vždy jde o strategický přístup, jenž určí priority v činnostech státní správy.
Na každou agendu je třeba se podívat ze dvou hledisek – relativní priority dané agendy či aktivity nebo relativní kvality jejího provádění. Vykonává-li státní správa agendu, která není významná – její význam poklesl například v důsledku moderních technologii či jiných aspektů vývoje – a navíc ji provádí relativně neefektivně, tak jsou známi kandidáti na její ukončení a lze se těšit na odpovídající úspory. Pokud má nevýznamné agendy, které však jsou vykonávány dobře či efektivně, nabízí se otázka, zda jejich provádění nelze prodat soukromému subjektu.
Významné agendy by měla státní správa dál vykonávat. Pokud je však vykonává neefektivně, radikálně by je měla změnit, například procesy či spolupráci se soukromým subjektem. Základem však je, že každou agendu přezkoumá a odmítne jejich setrvačnost. Dlouhodobého úspěchu však nelze dosáhnout bez silné politické podpory a odhodlání. Popsané kroky nepatří mezi oblíbené a bude existovat mnoho zájmů, aby ta či ona změna nebyla uskutečněna. Tento proces asi nejvíce brzdí politická nestabilita mnoha evropských vlád. Dnes je však snad již každému zřejmé, že populární formou schodek rozpočtu snížit nelze.