Nepovedená mise Aleny Hanákové (TOP 09 a STAN) na ministerstvu kultury opět graduje
Zkrocení zlé ženy, Figarova svatba aneb Bláznivý den či Kouzelný cirkus. Repertoár, který má Národní divadlo právě na programu, jako by se minulý týden z jeho prken přenesl i do zákulisí.
Nejprve musel na hodinu a prakticky bez vysvětlení Národní divadlo opustit Ondřej Černý. Strávil v něm bezmála šest let, mandát mu měl vypršet už příští rok v březnu, a jak sám uvedl, v dalším období by už o tuto pozici neusiloval. Přesto ministryni Aleně Hanákové stálo za to okamžitě jej odvolat a riskovat, že se proti ní zvedne vlna nevole. To se přirozeně stalo.
Pověřeným ředitelem české první scény se pak na pouhý týden stal ekonomický náměstek ministryně Martin Sankot. A o týden později už na této pozici sedí Václav Pelouch, který dosud zastával funkci technicko-provozního ředitele.
Mezitím stihla Hanáková blamovat jak sebe, tak i předsedu poslaneckého klubu TOP 09 a STAN Petra Gazdíka. Ten ještě v úterý ráno mluvil o „závažných majetkových deliktech“, kvůli kterým měl být Černý vyšetřován policií. Namísto toho proběhla tisková konference, za jejíž scénář by se nemusel stydět žádný absurdní dramatik a na níž o trestním stíhání nepadlo ani slovo.
Gazdík řekl minulou středu týdeníku Euro, že o případné rezignaci Hanákové se rozhodne poté, kdy své kroky vysvětlí stranickým orgánům. Jednání bylo naplánováno na tento týden. Zdá se ale, že své stranické kolegy Hanáková svým posledním krokem přece jen uklidnila. „Jednat o dění v Národním divadle se chystáme, ale nepůjde o žádný kobereček, na který bychom si paní ministryni pozvali. Situace tam není tak jednoduchá, jak se na první pohled zdálo,“ uvedl Gazdík, který už sám stihl jednat s různými skupinami uvnitř divadla. Ne všichni ministryni kritizovali. Například odboráři ze Státní opery odvolání Černého vítali a nesouhlasí ani s Pelouchem. Problém pro ně představuje transformace obou scén na jedinou, za níž stál exministr Jiří Besser (TOP 09 a STAN). Prioritou odborářů je její anulace. „Národnímu divadlu hodně dlužíme a je třeba se mu věnovat. To se netýká jen období mandátu Aleny Hanákové, ale několika předchozích ministrů,“ řekl týdeníku Euro Gazdík.
Absurdní divadlo Protože ale Černý musel svou funkci definitivně opustit, stojí za to zmínit čtyři stěžejní důvody, které Hanákovou údajně k jeho odvolání vedly.
Na prvním místě mělo jít o to, že Černý odmítl sestavit rozpočet na příští rok, za druhé prý povážlivě klesá umělecká úroveň představení a z divadla odcházejí významní umělci, za třetí exředitel porušil zákon 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech. Posledním z důvodů pro odvolání byla nevhodná esemeska, kterou Černý poslal Sankotovi den před odvoláním. Zněla takto: „Vážený pane náměstku, vzhledem k mimořádné situaci nabízím možnost organizačně zařadit investice do SOP (Státní opery – pozn. red.) jako zvláštní projekt řízený přímo mnou.“ Černý prý chtěl jejím prostřednictvím Sankota ovlivnit.
Slova o „fatálním selhání“, definovaném zmíněnou čtveřicí prohřešků, brzy začala být zpochybňována. Za prohlášení o povážlivě klesající umělecké úrovni divadla a odchodu významných umělců se Sankot ještě tentýž den musel omluvit.
K dalším výtkám se pak vyjádřil sám Černý. „Pouze jsme protestovali proti tomu, aby nám byl snížen příspěvek více než ostatním příspěvkovým organizacím,“ řekl k prvnímu bodu, který se týkal rozpočtu na příští rok. „Nevhodnou“ esemesku pak vysvětloval slovy: „Čtyři roky usiluji o to, aby se Národní divadlo dostalo do zákona o národním kulturním pokladu.
V červenci se to podařilo s projektem rekonstrukce Státní opery za 360 milionů korun. V té SMS jsem chtěl panu náměstkovi deklarovat, že já osobně přebírám zodpovědnost za tento velký investiční projekt, což je úplně standardní postup.
Nešlo o žádné ovlivňování.“ Chybu udělalo ministerstvo Černý nepřijal ani argument o porušení zákona o rozpočtových pravidlech, kterého se měl dopustit v souvislosti s instalací solárních panelů. Státu tím měla vzniknout škoda 120 milionů korun a věc vyšetřují příslušné finanční úřady. I v tomto případě se ale ukázalo, že jde o liché obvinění.
V celé kauze jde především o to, že se míchají dvě věci dohromady. O rekonstrukci, která by zabránila energetickým únikům z budovy Národního divadla, uvažovalo jeho vedení už od roku 2002. Ministerstvo kultury tehdy ale neposkytlo finanční prostředky, proto se hledala alternativní řešení. Jedním z nich bylo takzvané EPC (Energy Performance Contracting), což je metoda, která umožňuje splácet úvěr na rekonstrukci výhradně z úspor.
V praxi to znamená, že investici plně financuje dodavatel, a zadavatel z peněz, které ušetřil na energiích, půjčku postupně splácí.
Ze státního rozpočtu tedy nebyla utracena ani koruna navíc oproti situaci, kdy by Národní divadlo neprovedlo nic, mělo původní energetické hospodářství a tyto peníze platilo dodavatelům plynu a elektřiny. Nyní divadlu hrozí odvod za porušení rozpočtové kázně z toho důvodu, že mu schází souhlas ministerstva financí. O ten ale mělo požádat nikoli vedení divadla, ale ministerstvo kultury. Paradoxem je, že resort kultury nyní tvrdí, že vinou Černého divadlo přišlo o 120 milionů korun. „Jde o naprosto virtuální peníze, protože se to týká úspor, ze kterých jsme spláceli úvěr,“ vysvětluje Václav Pelouch.
Vedle investic, které Národní divadlo realizovalo metodou EPC, ale jeho tehdejší vedení v čele s ředitelem Danielem Dvořákem rozhodlo o nutnosti zateplit střechu. Požádalo proto o dotaci ministerstvo kultury na instalaci solárních panelů, kterou také obdrželo. Během přípravy se ukázalo, že výhodnější bude místo solárních panelů na střechu instalovat fotovoltaické panely, takže divadlo požádalo ministerstvo kultury o změnu parametrů investiční akce. Ministerstvo kultury souhlasilo, nicméně nezměnilo název projektu. „Bylo pochybením ministerstva, že název projektu nezměnilo, a my to už rok a půl řešíme s finančním úřadem. Měli jsme ale souhlas od našeho zřizovatele, že akce byla provedena řádně,“ tvrdí Pelouch.
Sankce za úspory?
Absurdnost celého obvinění pak podtrhuje fakt, že Národní divadlo svým projektem šetří státnímu rozpočtu mnohamilionové částky. Coby průkopník mezi veřejnými institucemi získalo celou řadu ocenění na mezinárodních energetických veletrzích. Projekt ocenil i tehdejší ministr kultury Václav Jehlička osobním dopisem Ondřeji Černému.
Nad obviněním se pozastavil i Jaroslav Pašmik, mluvčí Rady pro šetrné budovy. „Je skvělé, co Národní divadlo dokázalo. Místo aby se ministerstva inspirovala a šetřila státní prostředky, přichází naopak kritika,“ říká Pašmik.
Velmi špatně připravená obhajoba náhlého odvolání Černého i radikální obrat, ke kterému došlo, jen nahrává spekulacím o tom, že za kroky ministryně ve skutečnosti stojí někdo jiný. Nebo snad lze věřit tomu, že ministryně Hanáková ví, proč Černého odvolala? l
O autorovi| Pavla Kreuzigerová * kreuzigerova@mf.cz
