Ceny pro příští tisíciletí nejsou jen v rukou monopolů
V těchto dnech se v Anglii a Walesu bude diskutovat o cenách vody. Nezávislý regulační úřad předběžně vyhlásí ceny na příštích pět let; definitivně rozhodne v listopadu. Systém kontroly tamních privátních vodárenských monopolů pravděpo dobně cenu vody srazí.
Vodárenství se v Anglii a Walesu privatizovalo koncem osmdesátých let. Pro dohled nad monopolními dodavateli byl v roce 1990 stanoven podobný vzorec regulace jako v plynárenství a elektroenergetice. Mohou každoročně zvýšit ceny o inflaci a o koeficient, který jim - na rozdíl od české praxe - stanoví regulační úřad minimálně na pět let dopředu.
Ani koeficient, který zohledňuje hlavně plánované investice, však neznamená, že se ceny nutně zvýší. Firmy jsou tlačeny k úsporám nákladů a regulační úřad jejich hospodaření vzájemně porovnává. O tom, že to dělá poměrně efektivně, svědčí fakt, že se ceny vodného pro domácnosti v posledních pěti letech snížily o osmnáct a stočné o dvě procenta.
Také předběžné budoucí ceny vyhlížejí zatím poměrně optimisticky: vodárenské firmy snížily v posledních pěti letech náklady natolik, že by ceny mohly klesnout o deset až dvacet procent.
Proti takovému scénáři stojí požadavky dalších investic. S vodárenskými firmami je připravuje ministerstvo životního prostředí a jejich společná vize hovoří o osmi až deseti miliardách liber v letech 2000 až 2005. „Obě strany teď zač ínají křičet a nakonec stejně bude muset rozhodnout vláda, říká regionální manažerka jednoho z deseti výborů regulačního úřadu Marisa Johnsonová. Vláda ani parlament ovšem nebude o cenách rozhodovat přímo. Regulační úřad si svou nezávislo st přísně hlídá a případné politické rozhodnutí se bude týkat právě jen diskuse o nutných ekologických investicích.
Práva za 45 pencí.
Anglie a Wales jsou zřejmě jediným místem v Evropě, kde se spotřebitel účinně dovolá svých práv. OFWAT (The Office of Water Servicies) není jen garantem ochrany před cenovým diktátem, ale pro spotřebitele i odvolací instancí. Marisa Johnsonová tvrdí, že její regionální výbor ročně vyřídí tisícovku stížností. Od roku 1991 přitom dodavatele vody donutil, aby zákazníkům vyplatili sto tisíc liber odškodného a za chybné účty jim vrátili téměř půl milionu liber.
Porovnejme tuto praxi s Českou republikou. U nás si mohou spotřebitelé stěžovat přímo u dodavatelů, ti se však z vyřízení těchto stížností nikomu nezodpovídají. Vodárenské firmy nemohou ceny stanovit libovolně, zdražovat smějí jen podle pravidel věcného usměrňování, vycházejících z principu nezbytných nákladů a přiměřeného zisku. Ale jak stanovení těchto pravid el, tak i kontrola jejich dodržování probíhá v účetní rovině, agendou se na ministerstvu financí zabývá oddělení s necelou desítkou lidí a kontrolu mají na starosti příslušné finanční úřady.
Naproti tomu v britském regulačním úřadu pracuje na dvě stovky nejen finančních, ale i vodárenských odborníků. Firma jim musí předkládat plán investic a každoročně i podrobné účty. Na stanovení nových cen se pracuje už dva roky.
Celkem se v regulačním systému angažuje na tisíc osob. Většina z nich pracuje v deseti regionálních výborech pro zákaznické služby (CSC - Customer Service Committees) dobrovolně a bezplatně(!). Agenda úřadu včetně provozu výborů si v loni vyžádala jedenáct milionů liber, a podle oficiálních údajů tak přijde každou britskou domácnost na 45 pencí ročně (za cenu vody zaplatí britská rodina průměrně 272 liber ročně).
Spravedlivě, ale jen někde.
Britské vodárenské firmy mají proti sobě i další hlídače. Zatímco regulátor dohlíží jen na ceny a zákaznické služby, kvalitu pitné vody hlídá Inspektorát pitné vody (Drinking Water Inspektorate), nad ekologickými dop ady bdí Agentura pro životní prostředí. Největší domácí firmu Anglian Water například tato agentura vloni pokutovala šestkrát, ekologické havárie a větší než přípustné znečištění řek a moře přišly tohoto dodavatele na 40 milionů liber. (Anglian Water má v České republice více než devadesátiprocentní podíl v akciové společnosti Vodovody a kanalizace Jižní Čechy a kontrolu už převzala i v Severomoravských vodovodech a kanalizacích.)
Nezávislost britského regulátora má své hranice. Od jeho rozhodnutí se totiž očekává, že plně privátní vodárenské firmy nepřivede k bankrotu. Cenový diktát navíc musí být takový, aby akcionářům zajistil přiměřený zisk. Ten má být srovnatelný s ;nejméně rizikovými investicemi, tedy například s nákupem státních obligací.
Regulátor musí dále zabránit jakýmkoli křížovým dotacím. I britská důslednost je však ohebná, po nástupu socialistické vlády (od roku 1997) se totiž začínají uplatňovat dotace pro sociálně slabé rodiny.
Nižší cenu zatím poskytuje pouze Anglian Water. Předpokládá, že jí sociální tarif regulátor i pro příští období schválí. „Odpovídá to politickému klimatu a chystají ho i další firmy, uvádějí představitelé Anglian Water. Snížené ceny firma účtuje zhruba 25 tisícům ze svých 1,5 milionu zákazníků. Ostatní odběratelé na ně údajně doplácejí zvýšením ceny o 0,1 procenta.
