Návštěvnost a peníze turistů, nebo přeplněné město s uzavřenými ulicemi? Dva pohledy na probíhající zimní olympiádu mají obyvatelé Vancouveru. Jak se změní město, do něhož se na půlku měsíce přestěhuje celý sportovní svět?
Autor: Radek Hadraba
Zimní olympijské hry ve Vancouveru mají za sebou první týden a už se vlastně blíží k závěru. Ve Vancouveru jsem strávil od ledna více něž měsíc a půl a slyšel jsem názory místních obchodníků, obyvatel města i návštěvníků her. Jaké ohlasy hry vzbuzují, jak ovlivní podnikání, ale i životy občanů Vancouveru?
Podívejme se trochu pod pokličku 21. zimních olympijských her a pojďme zhodnotit klady i zápory, které akce tohoto typu přinášejí nejen hostitelskému městu, ale i celé zemi. Hodnocení pak může posloužit i jako nápověda pro ty, kteří tvrdí, že podobnou, vlastně mnohem větší akci může uspořádat, ale především zaplatit i Praha.
Město Vancouver má „pouze“ 600 tisíc obyvatel, pokud ale připočítáme další samostatné městské celky – Burnaby, West Vancouver, North Vancouver, Richmond, New Westminster, Deltu a Surrey, dostaneme se k číslu 2,1 milionu obyvatel. Městské části na sebe bezprostředně navazují, ani se nepozná, kde končí Vancouver a kde začíná Burnaby. Celé aglomeraci se říká Greater Metropolitan Area. Při cestách městskou hromadnou dopravou vypadá jako jednolitý celek.
Architektura města není příliš nápaditá. Centru, downtownu, dominuje několik nových skleněných mrakodrapů, postavených při přípravě na olympijské hry. Pozoruhodné jsou konferenční centrum Canada Place, umělá zátoka False Creek nebo vyhlídková budova přístavu Harbour Centre. Zbytek města mimo centrum tvoří poněkud fádní směs dvoupatrových domků postavených jako přes kopírák. Všechny jsou ze dřeva, mají balkony, zápraží a dvorek. Nic zvláštního. A mezi tím sklady, parkovací a odstavné plochy. Hezké jsou historický Gastown, zátoka English Bay nebo zahrádková čtvrť Kitsilano. Tak pohledných míst ale ve Vancouveru moc není. Na staré město v Montrealu nebo Quebec City Old Port to prostě nemá. Ale abych Vancouveru nekřivdil úplně: North Vancouver je moc pěkná horská vesnička.
Ještě začátkem ledna 2010 si Vancouver připomínal olympijské hry pouze vlaječkami v ulicích a billboardy hlavních sponzorů v metru. Dva týdny před začátkem se však město dalo do pohybu, začaly uzavírky v okolí hlavních sportovišť a město zaplavila vlna modrých bund, které nosí dobrovolníci, tedy lidé, kteří pomáhají na hrách zdarma.
Zvláštní daň, daň olympijská
Vancouver po několik desetiletí okupuje přední příčky v žebříčku míst, kde se žije nejpříjemněji. Před olympijskými hrami hostilo několik významných událostí, například konferenci Spojených národů nebo Světovou výstavu Expo ’86. Vancouver však patří také mezi nejdražší kanadská města s nejvyšší cenou nemovitostí na trhu. Poněkud vyšší ceny tu platí i pro další statky. Ať jsou to potraviny, alkohol nebo benzin, v British Columbia (BC) vše stojí o poznání víc než v ostatních kanadských provinciích. Jako většina z nich i BC uplatňuje na nákup zboží buď provinční, nebo federální daně. V mnoha případech obě. Jednou z výjimek je stát Alberta, kde se provinční daň neplatí. Daně jsou asi tím, co zdejším Kanaďanům nejvíc vadí. Celá Kanada by však od poloviny tohoto roku měla daňový systém sjednotit. Provinční daň z prodeje (PST) a federální daň (GST), které se u různého zboží a v různé výši připočítávají při nákupu, nahradí sjednocená daň (HST – Harmonized Sales Tax). Ta přidá přibližně 12 procent a někdy víc na veškerý prodej – bez výjimky. Ve Vancouveru se navíc od ledna 2010 zvedla i daň z nemovitostí. Takže majitelé bytu nebo domu s pozemkem od ledna zaplatí víc. Zlí jazykové tvrdí, že tyto daně budou platit Kanaďané kvůli olympiádě ještě hodně dlouho.
Jaký je postoj místní veřejnosti k pořádání zimních olympijských her? V obecné rovině převládá spíše názor, že hry budou pro město užitečné. Povedou k propagaci jak města Vancouveru samotného, tak provincie British Columbia, potažmo celé Kanady. Rovněž obrovská masa lidí, kteří město během her navštíví, přinese místním obchodníkům vyšší zisky, z čehož získá na daních opět město.
Čtyři pruhy díky pěti kruhům
Hry s sebou však nesou i náklady. Zadlužení města versus výstavba nových infrastruktur. To jsou další témata, při nichž se názorové skupiny po hrách střetnou. Začněme například u dopravy, která se podle obyvatel města díky hrám zlepšila. Před zimní olympiádou dostavělo město třetí linku metra. Kritikové tvrdí, že ji muselo dostavět. Zdejší SkyTrain je kombinací podzemní a nadzemní automatické dráhy – vlaky jezdí bez řidiče. Canada line, jak se třetí linka jmenuje, doplnila již existující Expo a Millenium Line. Centrum města se tak spojilo s mezinárodním letištěm Vancouver a usnadnilo se i cestování do Richmondu nebo do Victorie, hlavního města Britské Columbie. Victoria totiž leží na ostrově Vancouver Island a nelze se tam dostat jinak než trajektem, který vyplouvá z Tsawwassenu, jižně položené části BC. Canada Line tak výrazně usnadnila cestování v centru a ulehčila přeplněným autobusům.
Další významnou stavbou je úprava dálnice číslo 99 z Vancouveru do horského střediska Whistler, kde se pořádá většina alpských disciplín. Dálnice zvaná Sea to Sky nebo také Highway of Death cestování do Whistleru často dramatizovala. Sesuvy balvanů nebo dopravní nehody dokázaly řidiče uvěznit na pět hodin i déle a záchranáři se k nehodě museli doslova prodírat. Také díky olympijským hrám se dálnice rozšířila na čtyři pruhy a je bezpečnější. Ano, zpozorněli jste dobře. Dálnice jsou zde i dvouproudové, na druhou stranu je tu pojem dálniční známka neznámý.
Město front
Vancouver ale nebudoval pouze nové stavby. Pokusil se využít sportoviště hotová, a tím ušetřit. Hokej se proto hraje v UBS Thunderbird Arena a nebo domovské hale zdejších Canucks – Canada Hockey Place. Mimo olympiádu se ale tato hala jmenuje GM Place. Je to trochu zvláštní, jelikož oficiálními vozy her jsou Chervolet a Buick, právě z koncernu GM. Hry také využívají univerzitní kampus University of British Columbia (UBC) a Pacific Coliseum. Největší investice do sportovišť tak putovaly na rychlobruslařský ovál v Richmondu a do modernizace horského střediska Whistler.
Vyplatilo se to, i když podle mého názoru nemohou sportoviště stavěná pro národní úroveň tak snadno pojmout davy návštěvníků při olympijských hrách. Proto například ve srovnání se ZOH 2006 v Turíně se ve Vancouveru mnohem častěji stojí ve frontách na sportoviště, do národních domů, na atrakce – na cokoliv. Prostranství před branami sportovišť jsou zkrátka malá, a pokud se přidají bezpečnostní zóny, působí to velmi stísněně. Dokonce i místní televize už ironicky nazvala Vancouver městem front.
Sportovištěm, které naopak kapacitními problémy netrpí, je právě nový rychlobruslařský ovál v Richmondu a jeho okolí. Ten je de facto jediným sportovištěm, které vzniklo speciálně pro zimní hry. Projektanti oválu chtěli vytvořit nejen špičkovou závodní dráhu, ale zároveň ve městě Richmond vytvořit originální sportovní centrum, které bude sloužit po generace. Richmondský ovál je bezesporu velmi unikátní stavbou při pohledu zvenku i zevnitř a věřím, že i po skončení her se velmi dobře uplatní.
Vznikne tu česká komunita, předpovídá Korejka
Skupině, která je olympijským hrám spíše nakloněna, dává za pravdu i nedávná historie. Světová výstava Expo ’86 byla pro město také velice náročná, ať šlo o náklady nebo organizaci. Z dnešního pohledu se to však rozhodně vyplatilo. Luxusní čtvrť False Creek (kde mimochodem stojí i olympijská vesnice) byla ještě před 30 lety pustá a špinavá, zapomenutá. Zájem o město po Expu a zejména masivní příliv nových obyvatel, především z Asie, proměnil tuto část města v zónu s výškovými budovami, park a nádhernou cestou pro pěší a cyklisty podél slepého ramene – seawalk.
Některé budovy se dostavují ještě dnes a mezi rarity patří například 18patrový obytný dům, kde výtahy jezdí přímo do bytů. Cena tomu odpovídá: Nadstandardní byt o rozloze 100 metrů čtverečních stojí v přepočtu 20 milionů korun. Majitelé za to ale dostanou už zmíněný výtah do obýváku a výhled na moře a zátoku False Creek, což je k nezaplacení. Paní Joan Lee, korejská Kanaďanka, která jeden byt v prestižní čtvrti False Creek vlastní, je přesvědčena, že OH 2010 město zvýrazní ve světě a přivedou mnoho nových návštěvníků, kteří se tu možná i usadí. „Možná tu do dvaceti let vznikne česká komunita,“ předpovídá příliv českých usedlíků a dodává, že i korejská komunita se rozšířila až po Expu, kdy přišla i ona sama. Upozorňuje však na to, že bezpečnostní opatření v roce 1986 nebyla ani zdaleka na úrovni těch dnešních, natož tak přísná jako při ZOH. Atmosféra byla tehdy mnohem, mnohem uvolněnější.
Kavárny a hospody nonstop Návštěvnost a peníze turistů, nebo přeplněné město s uzavřenými ulicemi? Takové je další téma diskuzí v ulicích. Většina obchodníků v centru vyjádřila spokojenost, hry jim zvýší obrat a zisky. Manažer John Taddart z pobočky rychlého občerstvení Tim Hortons dodává: „Věříme, že centrum města bude velkou pulzující promenádou. Pěší zóna poblíž Granville Street, lanová atrakce ZipLine na Robson Square, to vše bude lákadlem pro mnoho lidí. A my jsme na tento nápor připraveni.“ Většina dobře položených obchodů, kaváren, restaurací proto zavedla 24hodinový provoz. Pouze na dobu olympijských her nabraly brigádníky a čekají, zda se tento odhad vyplatí. Mimo restaurací Tim Hortons tak učinily i některé pobočky McDonald´s, Starbucks a další. Nikdy se nezavírá ani v horském středisku Grouse Mountain, které leží nejblíže městu. Ano, je to neuvěřitelné a možná až bláznivé, ale během her si tu můžete zalyžovat i ve tři hodiny v noci. Otevřeno je po celou dobu her nonstop. Bohužel vzhledem k počasí však středisko Grouse Mountain na tomto rozhodnutí asi moc nevydělá. Teplota ve Vancouveru se od ledna pohybuje od 4 do 13 stupňů Celsia nad nulou, a proto na 1253 metrů vysokém Grouse Mountain moc sněhu nezbylo. Rezort se tedy snaží návštěvníky nalákat jinak. Televize NBC zde pořádá pravidelné show, rekapitulace výsledků olympijských her, rozhovory se sportovci a další. Cena 45 kanadských dolarů (CAD, asi 850 korun) za pouze vycházkový nebo 55 CAD (1010 korun) za lyžařský pas je v současných podmínkách vskutku vysoká. Nedostatek sněhu však není jediný problém, který místní obchodníky trápí. Požadavky na bezpečnost her, zejména po nedávném neúspěšném útoku na letadlo v USA, jsou podle mnohých názorů přemrštěné. Řada ulic v okolí stadionů BC Place a Canada Hockey Place je už od 1. února neprodyšně uzavřena, stejně jako několik ulic v okolí olympijské vesnice. A jelikož všechna tři místa leží v těsné blízkosti centra, řada obchodníků může místo zvýšených zisků očekávat spíše bankrot. Do uzavřených ulic smí vyjíždět pouze členové VANOC (The Vancouver Organizing Committee) a lidé, kteří tam bydlí. Tyto dvě skupiny však velkou tržbu neudělají, a proto se už v centrále VANOC scházejí žádosti o odškodnění za ušlý zisk. Radost pro příští generace?
Jaké tedy nakonec budou 21. zimní olympijské hry ve Vancouveru? Finančně i obecně ziskové? Nikoho jistě nepřekvapí, když dodám, že 12. února 2010, vzápětí po zapálení olympijského ohně, se veškeré negativní pohledy na hry a vše kolem nich vytratily. Převládla obrovská kanadská hrdost a nadšení. Kanaďané jsou pyšní, že mohou hostit olympijské hry, a tento pocit je opravdu obdivuhodný. Zda jejich radost budou sdílet i další generace, které hry nejspíš zaplatí ve zvýšených daních, to teď samozřejmě nevíme. Pro srovnání: O náročnosti splácení výdajů olympijský her můžeme uvést příklad ze zimních olympijských her v Calgary 1988, které město splatilo po 20 letech, v roce 2008.
Jednu odpověď už bych přesto měl. Ač bych si velmi přál vidět Martinu Sáblíkovou s další zlatou olympijskou medailí, troufnu si tvrdit, že u nás doma se toho nedočkám. Olympijské hry jsou sice krásné, ale hostitelská země na jejich uspořádání musí mít kapacity, finance a fungující organizaci. To u nás zatím chybí. Kanada už tyto podmínky dvakrát splnila, věřme tedy, že se jí to povede i napotřetí.
