Nejistota zaměstnání, pokles příjmů, špatné časy rázně klepou na dveře českých domácností. Někdo se s tím vypořádá úsporným režimem, jiný zadlužováním.
Autor: Artklee
Kdo se zadlužuje, poslechl makroekonomicky správný pohled prezidenta Klause „utrácejte, utrácejte, utrácejte.“ Co se stane, když si lidé poselství prezidenta špatně vyloží?
Obyčejného člověka nezajímá, jestli hospodářskou krizi nazýváme krizí, depresí, recesí nebo hospodářským útlumem. Obyčejného člověka zajímá, jestli má práci, jaké to bude mít velké dopady na jeho peněženku a co všechno to pro něj bude znamenat. Přežijí české domácnosti dnešní dobu ve zdraví?
Z pohledu jednotlivců doby krizové nutně znamenají nejistotu práce. Lidé přicházejí o práci, roste nezaměstnanost a přitom je na trhu práce více uchazečů – konkurentů, bojujících o limitovaný počet pracovních míst. A tak může František po příchodu domů říkat manželce špatné zprávy „tak abych nepřišel o práci, musel jsem podepsat pětiprocentní snížení platu. Prostě není tolik práce.“ Je to dnešní realita, slevuje se z platových požadavků, roste nejistota ohledně propouštění a omezování výdajů.
Mnohé domácí rozpočty si tak začínají zvykat, že nastávají horší časy. Ti kdo práci mají, mohou na významnější zvyšování mezd či platů zapomenout, naopak mohou počítat s tím, že se jejich příjmy budou snižovat. Různí jednotlivci a různé rodiny se s takovou hospodářskou skutečnosti vypořádávají různě. Najdou se takoví, kteří v dobách příznivých vytvářeli finanční rezervy, spořili. Když jim bude skutečně ouvej, budou mít i co prodat, doby hospodářského útlumu ve zdraví přežijí. Krize pro ně možná bude jen utvrzení toho, že situaci zvládli.
Někdo může mít naspořeno a nemá-li práci, může si dovolit zůstat nějaký čas doma, nepracovat a vytvářet třeba hodnoty v podobě oprav v domácnosti. Jiný si takový luxus dovolit nemůže, tíží ho dluhy a musí přijmout jakoukoli práci za jakoukoli odměnu.
Když rozum chybí nebo jde stranou, dluhy narůstají
Příjmy rozpočtů domácností jsou v důsledku krize nižší, zaměstnavatelé jsou v důsledku poklesu příjmů nuceni šetřit a tedy i snižovat mzdové výdaje. Klesají možnosti přesčasů, prémií a různých benefitů, do rodinných rozpočtů přitéká méně peněz.
Taková doba je zvláště obtížná pro ty, kteří přišli o práci a stojí před existenčními problémy. Rozumová úvaha by říkala, že když lidé budou mít hlouběji do kapsy, budou méně utrácet a více šetřit: „Ale v tak nejisté době se přece lidi nebudou zadlužovat. Koupíte si snad auto na úvěr nebo leasing a nebudete schopen to splácet kvůli finančním problémům zaměstnavatele? Dnes se nové zaměstnání shání těžko, kde tedy vezmete peníze na splátky? Nakonec přijdete nejen o auto, ale i o střechu nad hlavou. Zabavením auta totiž vaše povinnost nekončí, musíte splácet dál. A pokud nebudete, majetek zabaví exekutor. Jednoduché počty. Dnes se upíše k dluhu jedině blbec.“ Rozumná úvaha, ovšem lidé jsou ovládáni nejenom rozumem, ke slovu přichází i emoce. Brzká budoucnost ukáže, jak tomu bude ve skutečnosti, jak se s tím české domácnosti vypořádají.
Někteří skutečně mohli začít více šetřit a myslet na zadní kolečka, jiní našli řešení v půjčkách. Na růst zadlužení domácností poukazují i statistiky úřadu centrální banky, podle kterých zadlužení českých domácností dosahuje rekordních úrovní. Dluh českých domácností se blíží bilionu korun, dosavadní trend růstu zadlužení je znepokojující. Skutečností je, že dluhy rostou rychleji než úspory. Statistiky úřadu centrální banky zahrnují jen půjčky poskytované bankovními institucemi, a neukazují zadlužení u institucí nebankovních. Půjčky a dluhová past tak může být časovanou bombou, množství těch, kteří nebudou schopni dostát svým závazkům, bude narůstat.
Ti co na půjčky dosáhli mnohdy postupně ztrácejí kredibilitu, na další půjčky nedosáhnou. Kdo se vrhnul do víru konzumního života na dluh pod vidinou světlých zítřků, může snadno o své růžové brýle přijít. Může narůstat počet těch, kteří ztratili práci nebo v důsledku krize dostávají nižší plat a již nedokážou hradit všechny výdaje za bydlení, splácet úvěry a další finanční závazky, které dříve bez potíží zvládali. Do problémů se snadno mohou lidé s nízkou finanční gramotností, případně ti, kteří ručí za úvěry svým příbuzným či známým. Leckdo se může ptát: „Já jen nevím, co se bude dít s těmi desetitisíci lidmi co si nabrali půjčky a hypotéky a o tu práci přišli a přitom to nejsou flákači a dělat by chtěli, jak tohle chcete řešit?“ Realistická odpověď není optimistická. Pro dlužníka to může znamenat ztrátu střechy nad hlavou, sociální vykořenění, nezaměstnanost, bezdomovectví, beznaděj.
Když finanční inteligence vítězí
Když na Fóru Hospodářských novin hovořil prezident, profesor ekonomie, Václav Klaus „Utrácejte, utrácejte, utrácejte,“ mluvil správně, ovšem z pohledu hospodářství jako celku. Čím více budou lidé utrácet, čím více se zadluží, tím lépe se bude ekonomice jako celku dařit. Jenže z pohledu jednotlivce tomu tak není. A tak se z pohledu osobních financí proti prezidentovu výroku v internetové diskusi hrubě ohradil rozhořčený čtenář „To víš že jo Klausi utrácet, a přijít tím o sociální jistoty, to by se ti líbilo Klausi. Abychom neměli našetřené peníze a museli potom kmitat jak pan zaměstnavate
l - kapitalista píská.“ Jiná reakce řadového občana na Klausovo makroekonomické „utrácejte“ zněla takto: „Já proti utrácení nic nemám. Ale kdo to za mě zaplatí?“
Pokud by v hospodářsky těžkých dobách měl finanční poradce radit svému klientovi, použil by možná takovéhoto vyjádření: „Chápu, je to těžké, hlavně zachovej chladnou hlavu, nezadlužuj se a připrav se vyjít s daleko méně penězi.“ Pohled jednotlivce (ten mikroekonomický) je prostě jiný, než pohled ekonomiky jako celku (makroekonomický). Z pohledu osobních financí je asi nejlepší radou na krizi heslo „spořit a myslet na zadní kolečka.“
Rozumný hospodář zvláště v těžkých dobách dvakrát nebo třikrát rozmýšlí, za co utratí své peníze. S ohledem na nejistotu bude odkládat mnohé nákupy věcí, které nutně nepotřebuje. Statistiky naznačují, že v dobách hospodářského útlumu spotřebitelé odkládají zejména nákupy zboží dlouhodobé spotřeby i investice do bydlení. Lidé jakožto spotřebitelé v krizi méně utrácejí, ať už vydělávají méně a nemohou si to dovolit, nebo více šetří.
Za něco se neutrácí, ale něco k životu potřebujeme
Výdajové položky domácností mohou být členěny podle úrovně zbytnosti. Dobrý hospodář asi přednostně uhradí výdaje na bydlení, zaplatí hypotéku, nájem, inkaso a zbytek rozloží na spotřebu domácnosti a případnou rezervu. Čím více tyto nezbytné výdaje porostou, tím více si bude muset rozumný hospodář nebo člověk v dluhové pasti nucen odepřít výdajů jiných.
Dobrý hospodář se v tomto ohledu dokáže chovat racionálně, měnit své nákupní chování a zvyklosti. Může se třeba více rozšířit hledání nejnižších cen, hledání náhražek, mohou se měnit objemy nákupů. Když krize zamíchá příjmy, nezaměstnaností a celkovou hospodářskou situací, může se značně změnit leccos.
Více na Investujeme.cz.
