Ve vládě nemůže být nezkušený politik
Když si Gross s Paroubkem předávali premiérskou štafetu, vyhodili jediného sociálnědemokratického ministra, šéfa resortu zemědělství Palase. Jak by mohl ve funkci zůstat člověk, který svého partajního šéfa nazval vyhořelým palivem? Když musí jít od koryta Standa, potáhne i neloajální Jarda! Sice neexistuje žádný zvláštní důvod lehat si pod vlak na obranu Palasova ministrování (na demisi byl zralý několikrát), položme si ale otázku, zda příchod Petra Zgarby je změnou k lepšímu. Odpověď nemůže být kladná. Zgarba se sice v životopise chlubí kariérou agronoma, poté ředitele družstva a šéfa havlíčkobrodské Okresní agrární komory (kdy na sebe upozornil coby aktivista organizující blokády dálnic), což snad postačí pro vstup do Poslanecké sněmovny, ale od člena vlády bychom očekávali vyšší kvalifikaci. Za situace, kdy polovina rozpočtu Evropské unie jde do zemědělství a o peníze je třeba v Bruselu se doslova rvát, je zarážející, že Českou republiku právě v tomto sektoru reprezentuje člověk bez politických a diplomatických zkušeností, jazykově nevybavený, který navíc - jak uvádějí zdroje z ministerstva zemědělství - při svém nástupu vůbec neznal některé základní mechanismy fungování Společné zemědělské politiky, netušil, jaké reformní kroky se chystají a jaké úkoly z toho pro Českou republiku plynou. Některé hendikepy v oblasti politického know-how by bylo možné omluvit (leccos se doučí za pochodu, v zahraničí vypomůže tlumočník), kdyby alespoň Zgarba splňoval elementární etické požadavky kladené na veřejného činitele. Na rozdíl od převlékače kabátů Palase sice nebyl před rokem 2001 v žádné partaji, ale jeho poměrně krátká kariéra v ČSSD je doslova prošpikována střety zájmů. Těžko to hodnotit jinak, než že politiku pojal za součást rodinného byznys plánu. Doma na Havlíčkobrodsku získal padesát hektarů půdy od Pozemkového fondu v době, kdy byl místopředsedou zemědělského výboru a poradcem ministra Palase (ministr ze zákona fondu šéfuje), přičemž jeho manželka je referentkou na havlíčkobrodském územním pracovišti fondu. Bez toho, aby upozornil na konflikt zájmů, byl i jedním z předkladatelů kontroverzního zákona o nájmu zemědělské půdy. Loni též zprivatizoval bývalý školní statek v Havlíčkově Brodě. Jak nyní zjistil deník MF Dnes, Zgarba pro svou ves Petrkov jako poslanec loni zařídil devítimilionovou dotaci na kanalizaci, přičemž jedna větev měla vést na pozemek jeho rodiny. Ministr teď říká: Pokud policie prokáže, že jsem v záležitosti kanalizace porušil zákon, z funkce odstoupím. Kdyby mu nechyběla soudnost, nikdy by do ní ani nenastupoval. Ale proč si jeden rok nezaministrovat? Peníze jsou z toho slušné, ještě dostanu odstupné. Zvládli to už jiní borci, zvládnu to také. Stejně se do voleb už nedá nic pořádného stihnout, takže po mně nikdo nemůže chtít zázraky. Snad proto Zgarba hovoří o potřebě „kontinuity“. Česká politika prochází procesem, který bychom mohli nazvat jakešizací. Nároky na erudici ministrů s každým dalším kabinetem klesají. Do vládních funkcí často usedají lidé, kteří by za normálních okolností nemohli řídit ani multikáru. Lidé prázdní, bez vizí, bez myšlenek, bez programu, bez ideálů, se slovníkem plným klišé, odmítající brát na zřetel zásadní problémy země spojené se zdravotnictvím, školstvím, penzijním a daňovým systémem, regulovanými nájmy atd. Vláda se nazve vládou proevropskou, ale co to znamená, už nikdo nevysvětlí. Vždyť vůbec nevíme, co si Zgarba myslí o současné zemědělské politice Bruselu, nevíme, co chce v unii prosazovat, pouze to, že z ní hodlá „vydojit“ maximum peněz. Do budovy na pražském Těšnově nepřináší žádný nový projekt, pro který by se snažil získat většinovou podporu, pouze se chce alespoň chvilku svézt vlakem první třídy. Hlavním představitelem této bezpohlavní politiky - politiky přežívání, jalového tlachání a parazitování - byl a je Stanislav Gross. Zgarba je věrným stoupencem jeho „ideologie“, proto se šéfovi ČSSD tolik líbil jako náhradník za Palase. Premiér Paroubek o Zgarbovi říká, že není nečestný, je pouze nezkušený. I kdyby byl jenom nezkušený, takový luxus (dávat příležitost nezkušeným) si vláda přece dovolit nemůže.
