monitor
Donedávna patřila česká měna k nejrychleji posilujícím na světě. Po slovní intervenci vedení centrální banky a následném snížení úrokových sazeb nyní patří mezi nejrychleji oslabující. Hůře je na tom jen Zimbabwe a jeho dolar. Exportéři mohou jásat, slabší koruna jim zvýší zisky. Jenže, je tu tradičně přítomné ale. Během uplynulého roku se jednak uskutečnily daňové reformy, jednak výrazně vzrostly ceny komodit. Tyto dva faktory zvedly českou inflaci na už zapomenuté hodnoty kolem sedmi procent. Zvýšení cen vstupů, tlak na mzdy a současně vysoký kurz působily na exportně zaměřené firmy skutečně drtivý tlak. Současné oslabování však exportérům příliš nepomůže, maximálně dojde ke změně příčin poklesu zisků. Ekonomika starého kontinentu silně zpomaluje a naši vývozci jsou vesměs orientovaní právě tímto směrem. Možná už jim zisky neubírá extrémně silná koruna, nicméně tuto její funkci spolehlivě zastane ono oslabení růstu. Zatímco proti kurzovým pohybům je možné se alespoň částečně zajistit, proti úbytku zakázek to jde už výrazně hůře. „Osobně bych nevyloučil ještě jedno snížení sazeb o čtvrtinu procentního bodu do konce roku. Ale bude to záviset zejména na vývoji kurzu koruny a na poptávkových tlacích z reálné ekonomiky,“ říká člen bankovní rady České národní banky Robert Holman. Toto tvrzení lze vykládat tak, že centrální banka očekává, že trend oslabování domácí měny by se mohl vyčerpat a koruna by mohla opět začít sílit. V situaci, kdy inflace stále ještě dosahuje poměrně vysokých hodnot a na konci roku se očekává její výše kolem pěti procent, takový výrok může znamenat i slabší důvěru v domácí ekonomiku, kterou bude nutné nižšími sazbami podpořit.
