Klíčová úroková sazba v USA na takzvané mezibankovní federální fondy stoupla minulý týden podle očekávání o čtvrt procentního bodu na 5,75 procenta. Méně se čekal ostrý komentář Federálního výboru pro operace na otevřeném trhu (FOMC) naznačujíc í, že další zvyšování úroků je více než jisté. Americká ekonomika rostla v posledním čtvrtletí loňského roku fenomenálním tempem 5,8 procenta, přičemž inflace dosáhla pouhých dvou procent, to je však dvojnásobek oproti předchozímu čtvrtletí.
Na vývoj v USA okamžitě reagovala Evropská centrální banka a následoval pohyb klíčové refinanční sazby pro euro rovněž o čtvrt procentního bodu, což na rozdíl od amerického postupu překvapilo a u některých analytiků vyvolalo i o dmítavou reakci. Ta vyplývá především z nepopiratelného faktu, že Evropa je ve zcela jiné fázi ekonomického cyklu než USA. Trhy proto nepřijaly zprávu příliš nadšeně a euro v obavě z utlumení konjunktury oslabilo až k hranici 97 amerických centů.
Evropské země mimo euroland ale reagovaly a sazby okamžitě rostly ve Švédsku i ve Švýcarsku, a to dokonce v dvojnásobném rozsahu, tedy o celého půl procenta.
Česká národní banka však na svém pravidelném měnovém zasedání ponechala úroky na současné hladině a záporný úrokový diferenciál proti dolaru a libře se dále prohloubil a zaostání za eurem se snížilo. Kurs koruny je značně ovlivňován příli vem zahraničních přímých investic, a tak ho úrokové rozdíly zatím nechávají v klidu. Pokles koruny vůči dolaru, kdy česká měna v tomto směru s malým odstupem následuje euro, však přes rostoucí korunové ceny ropy oživí patrně i po hyb našich domácích cen a možná si vynutí zvýšení úroků dříve, než většina analytiků očekávala.
