Pojďme chronologicky. Četl jsem, že úplně prvním nástrojem, který váš otec zhotovil, bylo banjo. Nakonec jste ale přešli k výrobě kytar. Bylo to čistě proto, že na kytaru hraje přeci jen víc lidí?
Myslím si, že ano. Banjo je docela okrajový nástroj, na který můj taťka hrál ze všech nástrojů nejvíc – on je totiž takový multiinstrumentalista. Ale samozřejmě kytara je i v dnešní době stále nejpopulárnější hudební nástroj na světě, takže když přemýšlel, co by si vyrobil, vyrobil kytaru. No a když pak lidé zjistili, že začal vyrábět nástroje, začali si je u něj také objednávat. Ale většina lidí samozřejmě hraje na kytaru, takže mu chodily spíše objednávky na kytary než na banja.
Část rozhovoru jsme přepsali, celý si můžete poslechnout jako podcast přímo zde:
Firma existuje, pokud se nepletu, už od začátku 80. let, byť tehdy bylo podnikání oficiálně zakázané. Předpokládám ale, že o tom, jak se podnikalo za socialismu, vám váš otec někdy určitě vyprávěl. Přibližte nám ten příběh.
Samozřejmě jsme se o tom mnohokrát bavili. Soukromé podnikání tehdy mít nemohl, takže byl zaměstnaný a po večerech vyráběl kytary. Takhle to tenkrát vypadalo. Až když se pár let, či snad lépe řečeno pár měsíců před revolucí začal režim uvolňovat, bylo možné si nějakou živnost udělat. Podmínky ale byly takové, že když člověk vydělal 10 tisíc korun, zaplatil daň 10 procent. Když vydělal 100 tisíc, platil daň 90 procent a tak podobně.
Každopádně už tehdy přemýšlel, jak to udělat, aby mohl podnikat legitimně. Co vím, tak si chtěl živnost udělat relativně brzo – kolem revoluce už měl asi dostatek objednávek i jistoty a zároveň věděl, že by tento směr chtěl jednoho dne razit a že by chtěl vyrábět kytary na „full time“.
Vy sám jste vždy věděl, že chcete firmu po otci převzít? Protože co vím, tak do jejího vedení jste se zapojil v roce 2006, ale předpokládám, že o celé to dění kolem jste se zajímal již o něco dříve…
Já tam chodil vždy během léta na brigády, když jsem si potřeboval vydělat nějaký peníz navíc. Ale vizi, že bych se připojil k otcově firmě, jsem úplně neměl. Zvlášť v období puberty.
Jen si tu situaci zkuste představit. Taťka buduje byznys a nemá moc času kolem, takže když už se sejdeme, je to většinou v případě nouze. A ta nastává, když mám já nějaký průšvih. Takže tou dobou jsme se určitě víc potkávali kvůli mým průšvihům, což pochopitelně úplně ideální vztah nevytváří. (smích)
Dokonce si vzpomínám, jak jsem jednou řekl, že žádné kytary v otcově rodinné firmě určitě dělat nebudu. To si fakt pamatuju, smějeme se tomu dodnes.
Když jsem ale dokončil střední jazykovou školu, potřeboval jsem nějaký výdělek, a tak jsem taťku poprosil, jestli bych u něj ve firmě nemohl začít pracovat. On řekl, že jasně, že to zkusíme. No a pak mě to vlastně strašně rychle začalo bavit. Strašně rychle jsem zjistil, jak mě baví být nějakým způsobem užitečný, vylepšovat věci a postupně tomu všemu rozumět. No a od té doby, dá se říct, nedělám nic jiného. Takže mě to vlastně nakonec úplně pohltilo a začal jsem to vnímat jako možnost své kariéry. Ale to se bavíme až o období mých nějakých 21 let.
Co jsem se díval na sortiment vaší společnosti – a opravte mě prosím, jestli se pletu –, tak vy vyrábíte víceméně jen akustické kytary. Budou se ve Furch Guitars někdy vyrábět i elektrické kytary, baskytary a podobně, nebo zůstanete právě a jen u těch akustických?
Možné to určitě je. Technologie a zázemí, které k tomu máme, to umožňují a jsou nastaveny tak, že zvládneme výrobu elektrické kytary v opravdu vysoké kvalitě. Jde o to, že akustická kytara – aby vám fungovala, jak má – je v některých ohledech na výrobu velice náročná a náročnější než kytara elektrická. Takže výrobu na to nachystanou máme.
Na druhou stranu platí, že elektrická kytara – přestože se tento nástroj také nazývá kytarou – je jako produkt něco trochu jiného. Zvuk vzniká úplně odlišnou cestou než v akustické kytaře, přičemž my máme docela dobré know-how právě v tom, jak funguje mechanická akustika – jak rozvibrovat vzduch přes dřevo a podobně. Takže si myslím, že pokud máme nabízet něco unikátního, co má vysokou kvalitu a co třeba nikdo jiný nemá, tak se musíme držet našeho know-how ohledně akustiky. Elektrická kytara je něco úplně jiného, protože tam je celkem zásadní věcí elektrický snímač, o kterém toho my naopak moc nevíme.
Ve vaší firmě stíháte nyní vyrábět takřka 10 tisíc kytar ročně. Jak to bude na konci dekády?
To záleží, jak se nám budou dařit naše obchodní aktivity. (smích) S portfoliem, jaké nyní máme, a za předpokladu, že budeme úspěšní v našich obchodních aktivitách, jejichž cílem je udělat naši firmu známou ve všech zemích, kde je kytara coby hudební nástroj relevantní – a že v takové pozici, když nepočítám Česko, zatím ještě nejsme –, tak si myslím, že bychom se mohli pohybovat v řádu nižších desítek tisíc vyrobených kusů ročně.
Firma se v Nových Němčicích chystá vybudovat novou halu. Máte už tušení, kdy by mohla být v provozu?
To bude záviset právě na tom, jak budeme zvládat navyšovat poptávku a uzmout si tržní podíl. Původní plán byl takový, že už tu měla stát. Já jsem ten plán pozměnil, přičemž nyní to vypadá, že ji příští rok teprve začneme stavět.
A o jak velkou investici se jedná?
Když nebudu brát nějaké vybavení a podobně a vezmu jen samotnou halu, tak se pohybujeme někde mezi 30 až 50 miliony korun. A co se vybavení týče, u něho záleží, jakou zvolíme metodu navyšování výroby – protože cest je několik. Nejnižší částka bude kolem 15 milionů. Kdyby byla poptávka vyšší, může to dosahovat až 40 milionů korun. Ale víc si myslím, že ne.
A kdy že tedy bude hala plně v provozu?
Já sám to ještě nemám rozhodnuté, nejbližší termín je konec příštího roku. Na druhou stranu vím, že určitě to nebude trvat déle než pět let. To bychom museli být vážně nešikovní, co se marketingu a obchodu týče.
Celý díl podcastu s Petrem Furchem si můžete poslechnout na odkazu níže.
