Byrokraté obsazují další budovy, PGRLF v objektu sponzora ČSSD
Vstupujeme-li do nějakého úřadu, neuškodí porovnat si jeho adresu s údaji v katastru nemovitostí. Zdaleka už neplatí, že státní byrokraté sedí jen ve státním. Mnohdy na nás čekají překvapivé informace. Kupříkladu Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond (PGRLF), vlastněný ministerstvem zemědělství, obsadil čtyři z pěti pater soukromé budovy v pražském Biskupském dvoře, která patří společnosti Alboter, jejím jediným majitelem je podle obchodního rejstříku firma ECM Finance. Firma ECM, za níž stojí podnikatel Karl-Heinz Hauptmann, v minulosti tajně finančně vypomáhala ČSSD. Partaji poskytla dvacet milionů korun v době, kdy měla obstaveny bankovní účty. Nejde přitom o první případ, kdy si státní úřad vyhlédl za své sídlo objekt ECM. V roce 2000 koupila Zemanova vláda od této firmy za 616 milionů budovu pro Národní bezpečnostní úřad. Nutně to svádí k podezření, že se nejsilnější vládní strana touto cestou odvděčila svým mecenášům. (viz box)
Soutěž organizovala Skanska
PGRLF je v objektu firmy ECM od října 2002, předtím sídlil v budově ministerstva zemědělství na Těšnově. Jak uvádí mluvčí státního fondu Tomáš Vyšohlíd, nájemní smlouva je uzavřena na dobu sedmi let s možností výpovědi. „Platíme tržní nájemné v místě obvyklé - asi 14 eur za metr čtvereční¨.“ Měsíčně podle jeho slov odvedou pronajímateli v průměru 10 325 eur (podle současného kursu zhruba 340 tisíc korun, ročně tak PGRLF zaplatí asi čtyři miliony korun). Otázkou je, jakou formou byla vybrána právě nemovitost ECM. „V červenci 2002 jsme dostali výpověď z nájmu na ministerstvu zemědělství a bylo nutno se vystěhovat do tří měsíců. Proběhlo výběrové řízení, které bylo organizováno odbornou firmou, pověřenou přestěhováním našeho fondu. Šlo o Skanska Facility,“ uvedl mluvčí Vyšohlíd. Týdeníku EURO se ovšem na centrální adrese (www.centralniadresa.cz) ani v Obchodním věstníku, kde se údaje o tendrech zveřejňují, žádné informace o zmiňovaném výběrovém řízení nalézt nepodařilo.
Expanze místo útlumu
Federální instituce už v Praze dávno zanikly, část centrálních kompetencí byla převedena na kraje, řada institucí, především justičních, sídlí mimo Prahu. Zákon logiky velí, že úřední šiml by měl z hlavního města cválat pryč a vyklizené budovy předávat soukromníkům. Skutečnost je přesně opačná. Státní úřady expandují a kupují nové nemovitosti. Netýká se to zdaleka jenom resortu zemědělství, ač tady se najdou i další příklady.
Budovu agrárního ministerstva na Těšnově totiž postupně opustily všechny jeho „satelitní organizace“. Státní veterinární správa se loni v květnu přestěhovala do budovy patřící Ústavu zemědělských a potravinářských informací ve Slezské ulici. „Objekt nám byl nabídnut ministerstvem jako náhrada za Těšnov. Pro zvážení všech pro a proti jsme souhlasili,“ říká mluvčí veterinářů Josef Duben.
Pozemkový fond ČR, který před lety také zahajoval svou činnost v centrální budově na Těšnově, poté několik let společně se Státním zemědělským intervenčním fondem obýval pobočnou budovu ministerstva v ulici Ve Smečkách, si před několika měsíci rovněž našel novou nemovitost: V Husinecké ulici na Žižkově. Odkoupil administrativní objekt od správkyně konkursní podstaty zkrachovalé společnosti WienInvest. Podle informací, které vedení fondu poskytlo týdeníku EURO, stál 157 milionů korun. V budově jsou od září loňského roku. Ke cti fondu alespoň slouží, že v tomto případě prokazatelně proběhla veřejná obchodní soutěž.
Spořitelna pronajala, poté prodala
Najít si dostatečně reprezentativní objekt, na dobré adrese, o který se pokud možno nebude nutno s nikým dalším dělit, patří k prestiži každé nově vzniklé státní instituce. Úřad na ochranu osobních údajů se k cílovému řešení probojovával několik měsíců. V počátku své existence sídlil v budově Úřadu pro veřejné informační systémy v Havelkově ulici na Žižkově. V souvislosti se vznikem nového ministerstva informatiky (k 1. lednu 2003) byli „ochránci soukromých dat“ nuceni smluvní prostory opustit. „Po zbytek roku jsme byli v novém nájmu, v budově Stavební spořitelny České spořitelny,“ uvádí mluvčí Hana Štěpánková. Jde o dům v holešovické ulici Pplk. Sochora. Roční nájem za pobyt u soukromníka činí 9,99 milionu korun. To se však brzy změní. Úřad totiž od dosavadního pronajímatele nemovitost kupuje. České spořitelně za ni (včetně pozemku) zaplatí 106,5 milionu korun. „Proběhlo řádné výběrové řízení. Dislokace budovy a velikost plně odpovídá potřebám a postavení dozorového úřadu,“ neopomene poznamenat mluvčí Štěpánková.
Pouze 390 milionů - nešlo odolat
Český telekomunikační úřad (ČTÚ), který ze zákona získal svou nezávislost na ministerstvu dopravy a spojů v polovině roku 2000, si odkoupil nový objekt ve Vysočanech, hned u stanice metra Vysočanská. „Měli jsme štěstí – tehdy se nám podařilo získat nějaké mimořádné příjmy z nějakého tendru a vláda nám odsouhlasila koupi tohoto plně bezbariérového objektu. Ačkoliv jsme chtěli udělat výběrové řízení, ministři nám tehdy řekli, že to není třeba, že nejlépe víme, jaké jsou naše potřeby. Nový objekt nám naprosto vyhovuje a podařilo se nám dosáhnout i velmi dobré ceny,“ pochvaluje si předseda ČTÚ David Stádník. Jeho úřad za nemovitost včetně technologií a pozemku zaplatil 390 milionů korun. Prodejcem byla firma IPS-Komplex střed, s. r. o. Obchodní transakce se odehrála v prosinci 2000.
Zemanův kabinet telekomunikačnímu úřadu usnesením z 27. září 2000 skutečně umožnil využít už legendárního paragrafu 50 zákona o zadávání veřejných zakázek, hledání sídla koncipovat jako „naléhavou potřebu“ a oslovit jedinou firmu. Stádník a jeho podřízení do té doby seděli pod jednou střechou s úředníky ministerstva dopravy a Českých drah ve známé budově na nábřeží Vltavy. „Hlavně lidé z Českých drah na nás tlačili, abychom ty prostory uvolnili,“ vzpomíná Stádník. Neopomene poznamenat, že byl ve své době jako „lobbista“ úspěšnější než předsedkyně Českého statistického úřadu Marie Bohatá, která za nový palác statistiků dlouho marně bojovala.
Povodně pomohly statistikům
Snaha Českého statistického úřadu (ČSÚ) opustit nevyhovující karlínský objekt na Invalidovně (do jehož rekonstrukce byly předtím napumpovány řádově stovky milionů korun) vycházela skutečně dlouho naprázdno. Zrušena byla i veřejná soutěž, kdy nové sídlo se statistiky společně poptávali i kontroloři z Nejvyššího kontrolního úřadu. Nakonec se ale lidé z ČSÚ dočkali. Usnesením vlády z února 2002 bylo rozhodnuto, že na základě výzvy jednomu zájemci (společnosti IPS Skanska) bude uzavřena smlouva na koupi nového objektu. Správnost verdiktu dodatečně posvětily letní povodně, které staré statistické „doupě“ téměř zničili a úředníci pak museli být rozsazeni do náhradních prostor na deseti místech v Praze. Nová jedenáctipatrová budova ČSÚ ve Strašnicích, u stanice metra Skalka, byla právě dokončena. Slavnostní předání za přítomnosti ministra financí Bohuslava Sobotky se odehrálo 29. ledna. Stavěna byly developerským způsobem v režimu tří splátek. První, uhrazená v tomto měsíci, činila 339 milionů korun. Celkově daňové poplatníky nové pracoviště do roku 2005, kdy bude třetí splátka, přijde na 829 milionů korun.
Zatím v Chemapolu
Najít volné úřednické prostory v Praze je už velký problém. Přesvědčil se o tom i Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM), pohrobek zrušených okresních úřadů. Ke dni zřízení (1. července 2002) mu nebyla přidělena žádná budova. Proto byli jeho zaměstnanci rozstrkáni na pěti pražských adresách. To už je ale minulostí. Od loňského září jsou státní majetkáři pohromadě ve vršovické administrativní budově, která patří nizozemsko-kyperské společnosti Kodaňská Office Center. Bývalý palác Chemapolu byl podle mluvčí ÚZSVM Izabely Filové vybrán v řádném tendru. Centrální pracoviště ÚZSM si pronajímá v budově B 4.,5. a část šestého patra. Cenu za nájem prý ale bez souhlasu pronajímatele nemohou novinářům sdělit.
Sídlo pražské centrály majetkového úřadu není definitivní. Na konci roku 2003 byla ÚZSVM nabídnuta do užívání budova v Hybernské ulici. Doposud je psaná na státní podnik Zdravotnické zásobování (nyní v likvidaci). „Vzhledem k tomu, že tento objekt vyžaduje kompletní a rozsáhlou rekonstrukci, předpokládáme, že se tam přestěhujeme až po ukončení stavebních prací. Do té doby zůstaneme v Kodaňské,“ uvádí mluvčí Filová.
V pronájmu u soukromé firmy nadále zůstává i Státní fond dopravní infrastruktury zřízený zákonem z roku 2000. Od roku 2001 obývá část budovy v Sokolovské ulici ve Vysočanech, která patří společnosti Vojenské stavby CZ. „Nájemní smlouva je sjednána na dobu neurčitou. Výše nájemného je podle smlouvy informací důvěrného charakteru, kterou fond není oprávněn sdělovat třetím osobám,“ sdělil týdeníku EURO ředitel fondu Pavel Švagr a rovněž připodotkl, že budova byla vybrána v řádném tendru.
Z Prahy do Prahy
Dvě mimopražské instituce – olomoucký Státní fond rozvoje bydlení a jihlavský Český energetický úřad našli útočiště v objektech patřících městu. Ze strany olomoucké a jihlavské radnice to byla určitá forma investiční pobídky, jak se přítomností centrálních úřadů v jejich katastrech celorepublikově zviditelnit. Ovšem mimopražští úředníci musí samozřejmě co chvíli do Prahy dojíždět k jednání, proto bylo nutné v hlavním městě vybudovat detašovaná pracoviště. Fond bydlení má kanceláře v Dlouhé ulici. Objekt patří firmě Amádeus Real. Energetici se uchýlili na Kampu, do domu České energetické agentury.
I v Brně – hlavním městě české justice není už jednoduché najít reprezentativní budovu, hodnou centrální státní instituce. Úřad ombudsmana – ochránce občanů před zvůlí byrokracie - nejdříve sídlil provizorně v Jezuitské ulici, v objektu patřícímu městu. Potom si ale našel nemovitost v Údolní ulici. Kdysi v ní byli komunisté z okresu Brno-venkov, posléze ji využívala brněnská fakultní nemocnice. „Získali jme ji od státu bezúplatným převodem, pouze právo hospodaření bylo přepsáno na náš úřad. Rekonstrukce včetně veškerého vybavení nás přišla zhruba na 120 milionů korun,“ sumarizuje náklady na přestavbu vedoucí kanceláře ombudsmana Jaroslav Kupka.
Už nelze couvnout
Definitivní sídlo dodnes nemá Nejvyšší správní soud, který vznikl k 1. lednu loňského roku. Nová justiční instituce moravské metropole prozatím působí v Masarykově ulici, v budově, která patří akciové společnosti Pozemstav. „Z nájmu části objektu platíme osm milionů korun ročně,“ říká předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa. Soudci už ale získali převodem od státu jinou budovu – bývalý objekt Okresního úřadu Brno-venkov na Moravském náměstí, ovšem nezbytná rekonstrukce nemovitosti staré asi 130 let se teprve připravuje. „Bude to náročnější, než jsme čekali. Odhadujeme, že to bude stát kolem 250 milionů korun. Od státu máme přislíbenu zatím jen asi polovinu. Dostali jsme zajíce v pytli. Kdybychom byli rok a půl zpátky, možná bychom zvažovali, zda se do té rekonstrukce vůbec pouštět, či stavět nový objekt, ale už se dalo hodně peněz za různé studie, analýzy, jiné úřady se musely stěhovat… Ztratili bychom několik let a v Brně stejně není dost vhodných stavebních pozemků,“ komentuje situaci předseda Josef Baxa. Ještě letos se soudci chtějí do stavebních prací pustit.
Třináctá komnata ČSSD
Jméno investiční skupiny ECM, známé především z oblasti developmentu (pankrácký mrakodrapový projekt City, aktivity na ruzyňském letišti), se pojí s činností ČSSD velmi intimně. Zejména pak s největším finančním skandálem strany, při němž tekla i krev.
Před třemi lety, v únoru 2001, se mezinárodní obchodník Karl-Heinz Hauptmann, který spolu s Milanem Janků a Peterem Fellegim patří k otcům zakladatelům ECM, v Mladé Frontě DNES přiznal, že to byl právě on, kdo před parlamentními volbami v roce 1998 finančně vypomáhal sociálním demokratům. Udělal to prý proto, že zablokování majetku strany považoval za „jasné porušení pravidel demokracie“. Peníze však nepůjčil přímo, ale prostřednictvím firmy TIA. Firmu TIA založili podnikatel Ivan Lhotský a advokát Miroslav Jansta. Janstovi patřilo podle zakladatelské listiny 90 procent společnosti, Lhotskému 10 procent. V roce 1999 však nikdo pravou identitu věřitele ještě neznal. Tehdejší spekulace tisku vystupňoval vražedný útok na Ivana Lhotského - v březnu 1999 - který podnikatel jen zázrakem přežil. Akci měl podle tehdejších verzí zosnovat jistý podnikatel, který chtěl po Lhotském informace o půjčce, aby jimi mohl vydírat ministra financí Ivo Svobodu, který byl ve straně odpovědný za financování. Právě Svoboda a jeho poradkyně Barbora Snopková měli od samého počátku skutečného mecenáše znát.
Od firmy ECM koupil v roce 2000 budovu Národní bezpečnostní úřad. Státní kasu přišel objekt v Košířích na 616 milionů korun. Shodou okolností se kolem toho točil opět Svoboda se Snopkovou. Způsob výběru popsal týdeníku EURO v dubnu 2002 někdejší bezpečnostní ředitel NBÚ Martin Hejl: „Premiér Miloš Zeman pověřil šéfa NBÚ Tomáše Kadlece a ministra financí Iva Svobodu určením osob, které budou dělat rekognoskaci terénu, hledání vhodné budovy. Pan Kadlec určil mě a pan Svoboda svou poradkyni Barboru Snopkovou. Se Snopkovou jsme se poznali někdy v prosinci 1998, kdy jsme si poprvé zatelefonovali. Potom jsme se sešli a vyrazili na obhlídku různých státních podniků, které byly pod FNM a přicházely v úvahu,“ uvedl tehdy Hejl. Jak dodal, prvotní výběr nedopadl úspěšně, žádný vhodný státní objekt se jim nepodařilo najít. A tak se muselo hledat i v soukromých vodách. „Budova byla koupena na základě řádně vyhlášené veřejné obchodní soutěže dne 1. března 2000. Do soutěže se přihlásilo jen několik zájemců, z nichž někteří byli vyloučeni, protože nesplnili elementární podmínky. Jako vítěz byla nakonec vybrána společnost ECM. Rozhodovala o tom meziresortní komise jmenovaná usnesením vlády,“ popsal v březnu 2001 v deníku Právo cestu k vítězství ECM tehdejší šéf NBÚ Tomáš Kadlec.
Spolupráce s ECM je třináctou komnatou ČSSD, o níž vědí podrobnosti jen zasvěcení. Až příliš často se v této souvislosti objevují jména lidí ze středočeské organizace strany – Svobody, Snopkové a konečně i vlivného advokáta Jansty, který je jejím řadovým členem.
Ostatně právě Janstu můžeme nadále najít s klíčovými lidmi z ECM - Hauptmannem, Janků a Fellegim – mezi vlastníky firmy Nonet, která je nájemcem a provozovatelem pražského Letenském zámečku. Advokát Jansta je i spolumajitelem dalšího pražského restauračního podniku – průhonické creperie U Slepiček, kde bývá často viděn ministr vnitra Stanislav Gross (také středočeská organizace ČSSD). Jansta je i prezidentem úspěšného prvoligového basketbalového oddílu BK ECM Nymburk. Už název klubu napovídá, kdo je jeho sponzorem.
