Jako v míse plné prachu

22. 7. 2019

Když o někom v Americe řeknete, že je „Okie“, pak bude jeho reakce hodně záviset na kontextu. V Oklahomě si tak říkají sami obyvatelé, všude jinde si ale koledujete o výprask, protože je to velmi nezdvořilé. Ve třicátých letech minulého století se USA vypořádávaly nejen s následky velké hospodářské krize, ale také s nebývalou ekologickou katastrofou – velká část amerického Středozápadu byla postižena katastrofálním suchem doprovázeným prašnými bouřemi, které zlikvidovaly tamní zemědělství. Z někdejších farmářů se stali ekologicko-ekonomičtí migranti, po statisících odjížděli z Dust Bowlu a brali jakoukoli nádenickou práci za minimální mzdu.

Tento historický exkurz rámuje hlavní téma týdeníku Euro, jímž je adaptace Česka na častá a dlouhá období letních veder doprovázených suchem.

V Oklahomě trvalo sucho deset let a dodnes je možné debatovat, nakolik tehdy souviselo s lidskou činností v podobě roz orání prérií. U nás je teď podstatné, že současný model velkoplošných zemědělských a lesních monokultur přestal fungovat. Obrat k pestřejší zemědělské krajině s mnohem menšími „půdními bloky“, s větrolamy, biopásy, mokřady a rybníky a spoustou dalších opatření sloužících k zadržování vody v krajině a šetrné péči o půdu je naléhavý. A nebude levný – podle toho, kolik stojí přechod na „chytrou krajinu“, jak tomu říkají odborníci, kteří se o to pokoušejí, vyjdou úpravy na nějakých sto tisíc korun na hektar.

A k tomu přičtěte náročnou adaptaci na horko ve městech.

„Argentina je země budoucnosti a vždycky bude.“ Tak byl a je s trochou ironie charakterizován stát, který před první světovou válkou držel světový primát dlouhodobého ekonomického růstu. Zároveň ve svých nedlouhých dějinách zbankrotoval osmkrát. Jak to tam vypadá a co zemi u La Platy trápí dnes, se dozvíte v naší reportáži.

O budoucnosti hovoří také prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý, který vidí příležitost v investicích do nových technologií, zároveň ale doporučuje zachování energetického mixu, včetně využití uhlí v tepelných elektrárnách a výstavby jaderných bloků. Dlouhý kategoricky odmítá nápady na uspořádání czexitu, ale po kandidátském projevu Ursuly von der Leyenové si člověk řekne, že jeho představy o ekologii a energetice nebude lehké v Evropské unii prosadit.

Ostře formulované názory do týdeníku Euro patří a této tradici zůstáváme věrni, jak se dočtete v eseji o cenové bublině v bydlení. Její kořeny vidí Pavel Páral v léta uvolněné měnové politice, která žene lidi do investic do nemovitostí, v nichž vidí ochranu před znehodnocením svých úspor.

Vzkaz z toho všeho je jasný – nic není a nebude zadarmo, ale zvládnout se to musí.