Zmíněná dvoutýdenní izolace platí, respektive bude od 8. června platit pro každého, kdo se rozhodne do Velké Británie přicestovat. Výjimku v tomto ohledu mají jen řidiči náklaďáků, zdravotnický personál či pasažéři, kteří na zdejších letištích budou pouze přestupovat a po celou dobu neopustí oblast terminálu.
Chystáte se v nadcházejících týdnech cestovat do Velké Británie?
Opatření má fungovat tak, že příslušné úřady si hned po příjezdu do země zaznamenají adresu cestujícího, na níž se on bude v rámci svého pobytu vyskytovat a na kterou ho následně budou moci kdykoliv během oněch dvou týdnů přijít zkontrolovat. Pokud dotyčného nezastihnou, čeká ho pokutu ve výší jednoho tisíce liber, tedy v přepočtu zhruba 30 tisíc korun. V extrémním případě mu dokonce může hrozit i deportace ze země.
Jak ale uvádí zpravodajský server BBC, takové řešení je podle šéfů společností EasyJet, Jet2, Virgin Atlantic a řady dalších velice nešťastné a mohlo by mít „závažné dopady“ na tamní ekonomiku. Všechny výše uvedené firmy údajně podporují snahy Johnsonovy vlády, jež mají za cíl zamezit dalšímu nekontrolovatelnému šíření koronaviru, vůči tomuto „paušálnímu přístupu“, jenž absolutně nerozlišuje, z jakého státu dotyčný člověk přicestoval, však mají „vážné výhrady“. Namísto něj by proto raději zavedli řešení, jež bude „cílené a založené na rizikovosti“ té které země.
„Přijetím alternativního přístupu riskujeme, že dojde k významnému poškození hlavních tepen britského obchodu s klíčovými dodávkovými řetězci a že se Spojené království propadne z pohledu mezinárodních diskuzí ohledně znovuotevření hranic na samý chvost (pomyslné) fronty,“ píše se v dopise.
Inspirace u protinožců
Návrh na vytvoření konceptu takzvaného leteckého mostu, kteréžto
označení si mnozí historikové automaticky spojí především s obdobím berlínské
blokády mezi lety 1948 až 1949 a který by v kontextu současných cestovních
restrikcí spojoval ostrovní Velkou Británii s jinými zeměmi, aniž by lidé
následně museli podstupovat zmíněnou karanténu, není ve skutečnosti ničím až
tak úplně novým.
S podobnými úvahami si již před pár týdny začaly pohrávat úřady v Austrálii a na Novém Zélandu. I zde zainteresované strany argumentovaly především tím, že tak chtějí podpořit místní ekonomiky, zejména pak odvětví cestovního ruchu, které má v případě obou zemí významný podíl na jejich hrubém domácím produktu.
Pokud vše půjde, tak jak má, mohl by uvedený koridor mezi Canberrou a Wellingtonem začít fungovat od srpna letošního roku, čímž by se podařilo alespoň zčásti zachránit zimní lyžařskou sezónu na Novém Zélandu.
Revize každé tři týdny
Zda se něco podobného podaří vyjednat i na území Velké Británie, je v tuto chvíli nejasné. Ministryně vnitra Priti Patelová si je dle svých slov velmi dobře vědoma skutečnosti, že vyrovnat se s těmito přísnými opatřeními bude pro řadu britských podniků obtížné, nicméně slíbila, že společné se svými kolegy učiní vše pro to, aby jim současnou situaci pokud možno co nejvíce usnadnila.
„Uznáváme, že pro naše odvětví cestovního ruchu a volnočasových aktivit, která během tohoto bezprecedentního období již tak velmi trpí, budou tyto změny náročné. Společně s lidmi z vlády s nimi spolupracujeme na tom, abychom nalezli způsoby, jak mezinárodní cestování a turismus bezpečně a zodpovědně podpořit,“ řekla britská ministryně s tím, že pravidlo nařizující povinnou čtrnáctidenní karanténu pro přijíždějící turisty bude každé tři týdny vyhodnocováno a případně i upravováno dle aktuální epidemiologické situace.
