Izolace šetří energii účinněji než nové zdroje
První český nízkoenergetický obytný dům byl právě dostavěn v šumavské Sušici. Až se rok sejde s rokem, má každá z devíti v domě žijících domácností v porovnání se stejně velkými běžnými byty ušetřit na topení 7000 korun.
Náklady na výstavbu nízkoenergetického domu nesměly překročit místní průměr. Každý třípokojový byt o celkové rozloze 85 metrů čtverečních vyšel investora, kterým byl Městský úřad v Sušici, na 1,5 milionu korun.
Na fasádě nízkoenergetické stavby však nezdobí sluneční kolektory, které bývají součástí energeticky úsporných projektů. Ve sklepě není ani původně navrhovaný štěrkový akumulátor slunečního tepla. „Zisky z těchto zařízení by neodpovídaly vynaloženým prostředkům,“ vysvětluje autor projektu architekt Pavel Vaněček z liberecké kanceláře Union.arch. Jak by ne, když návratnost neobvyklého technického řešení byla spočítána na 200 let. Vaněčkův tým se tedy zřekl oku lahodících efektů. Jeho návrh pro Sušici byl vybrán proto, že umí šetřit. Jak teplem, tak penězi.
Kouzlo je v zónách.
Šetrný dům je orientován severojižně. Vstříc slunku jsou vystaveny zasklené lodžie. Na odvrácené straně třípodlažního domu jsou dřevem kryté vzdušné pavlače, které umožňují přímý vstup zvenčí do každého bytu. “Neplýtváme teplem na schodiště a chodby, které v běžných domech zabírají čtvrtinu až třetinu jejich objemu,“ zdůrazňuje Vaněček.
Za touto studenou zónou je v bytě nevytápěná nárazníková zóna, která uživatelům nabízí skladovací místa, od spíže po komoru pro kola. Nevytápěný prostor je tou nejlepší izolací. Za další zdí, už ve vytápěné části bytu, je koupelna a toaleta. Všechny tři pokoje jsou v jižní, nejteplejší části. Zasklená terasa částečně působí jako zimní zahrada. Výrazně otepluje prostor před zdí s okny. Brání však i přímému působení větru na hlavní stěnu bytu, dešti a námrazám. Očekávaný teplotní rozdíl mezi zdí a vnějším prostředím je až tři stupně Celsia. To je z hlediska vytápění vnitřních prostor významné. „Hmotové řešení domu jsem podřídil poznatkům stavební fyziky,“ prozrazuje klíč k pochopení svého výjimečného projektu Vaněček. A jako svého nejvýznamnějšího konzultanta uvádí stavebního fyzika Vladimíra Žďáru, který tomuto oboru vyučuje architekty a stavební inženýry.
Žďára upozorňuje na další výjimečnost: tím, že sušický projekt jde za solárními energetickými zisky jinou cestou, nemusí mít tak velká okna, jaká do svých ekodomů vkládají na příklad Rakušané. „Z našich rozborů a výpočtu vychází, že okna vliv nemají,“ tvrdí Žďára na poučném CD romu, příznačně nazvaném Ekodomy - inspirace pro každého, který vydala Liga energetických alternativ. A dokládá ekonomický aspekt svého poznatku: „Okno stojí řekněme 7000 korun, ale my stejně velký kus obvodového pláště pořídíme za tisícovku. Okna v tomto objektu byla dimenzována jen na požadavky osvětlení a oslunění. Snažíme se optimalizovat náklady.“
Nejlepší investice.
Pouhým zateplením je možné snížit spotřebu energie více než o polovinu, tvrdí Žďára ve sborníku, který pro osvětu obyvatel rozšiřuje architekt Aleš Brotánek, zcela oddaný výstavbě nízkoenergetických domů a šetrným stavebním technologiím. Žďára opět sleduje především ekonomický aspekt. Dokládá, že zateplení domu je tou nejvýhodnější investicí. V porovnání se ziskem z úspor jsou všechna další opatření mnohem nákladnější. „Uvažme, že jde o investici, která má stejnou životnost, jako je životnost domu,“ horuje Žďára pro zateplování. „Současná praxe tomu bohužel neodpovídá. Ten, kdo se začíná zajímat o to, jak ´ekologizovat´svůj dům, přemýšlí, jak na něj naroubovat nějakou technologii topení, o níž je rozšířen mýtus úspornosti. Takové opatření však v žádném případě nemůže být na prvním místě,“ zdůrazňuje Žďára a dál pálí do vlastních řad. Tedy do lidí, usilujících o šetrné využívání energií, kteří však hledají spásu v dokonalejším vytápění místo aby si v první řadě zřídili dobrou tepelnou izolaci domu.
„Podpora velkých tepelných čerpadel znamenala podporu výstavby budov se špatným, nebo dokonce žádným zateplením. Pro dobře navržené nízkoenergetické domy je tepelné čerpadlo zbytečnou investicí,“ upozorňuje Žďára na častý omyl. Malá tepelná čerpadla, nad nimiž by i zkušený stavební fyzik Žďára mohl zamhouřit oko, nejsou u nás dostupná.
Tento trend bohužel podporuje i dotační politika státu. Žďára je přesvědčen, že se to týká i solárních kolektorů a kotlů na biomasu. Jestliže se nejdříve postaví nový zdroj energie a teprve pak se bude zateplovat, bude zvolený zdroj předimenzovaný.
Pasivní dům zatím jen snem.
Projekt nízkoenergetického domu v Sušici proto stojí především na spolehlivé izolaci zdí a na odstraňování takzvaných tepelných mostů v konstrukci, které by odváděly teplo ven z objektu. Nejčastěji takové mosty vznikají při spojování stropů se svislými zdmi a v nízkoenergetickém domě mu museli věnovat velkou péči všichni, od projektanta po řemeslníky. Po zlikvidování všech záludných úniků tepla a při dokonalé izolaci zdí a střech je předpoklad, že k vytápění bytů úplně postačí maximálně 55 kilowatthodin na metr čtvereční. To je méně než třetina energie, jakou lidé protopí ve starém paneláku, a polovina v porovnání s již úspornějšími novostavbami. Ale zároveň je to zřejmě maximum, jakého lze docílit nízkonákladovou metodou. Ve světě už sice existují domy, které vytopí jen sluneční energie a sami lidé a domácí zvířata svým živočišným teplem, ale jejich budování pořádně leze do peněz. Levně se takový pasivní dům na rozdíl od nízkoenergetického pořídit nedá. Po většinu roku třeba i v zasněžených horách žádný tepelný zdroj nepotřebuje, ale mít ho musí kvůli několika kalamitním dnům. Prestižním označením pasivní dům se může honosit jen stavba, jejíž spotřeba tepla nepřesáhne patnáct kilowatthodin na metr čtvereční za rok. To je proti plýtvavému paneláku až dvanáctkrát méně. Z šetrných domů v Česku však žádný takové dokonalosti nedosahuje.
Umění větrat.
Utěsněné objekty bez větrání by brzy podlehly plísním a houbám. Časté větrání by naopak ohrozilo efektivnost tepelných úspor. Na pomoc přichází rekuperace. Tedy vzduchotechnické zařízení, které odsává vydýchaný vzduch a vhání vzduch čistý, cestou ohřátý oním znečištěným. Tepelnou ztrátu při výměně jednotka „dohřeje“ a odfiltruje alergeny, takže lidem pronásledovaným alergickými potížemi se v nízkoenergetických domech lépe žije. Aby se obyvatelé cítili příjemně, je třeba pro každou osobu vyměnit za hodinu 50 metrů krychlových vzduchu. Při takovémto úsporném tepelném režimu vystačí na vytápění všech devíti bytů malý plynový kotel o výkonu 20 kilowattů.
Přesto nad tepelnými úsporami sušické bytovky visí otazník - samotní nájemníci. Poprvé v Česku začnou v nízkoenergetických bytech žít běžní lidé, pro něž to není naplněním životního snu jako pro stavitele úsporných rodinných domů. Správným užíváním se dá mnoho získat, nesprávným ztratit. Jsou na to připraveni? Místostarosta Sušice Petr Kocman je přesvědčen, že ano. Už před schválením výjimečné výstavby byly svolány veřejné schůze, potom besedy s žadateli. Komu se zvláštní režim nezamlouval, mohl si zažádat o byt v běžné výstavbě. První signál ovšem příznivý nebyl. Nájemníci neprojevili zájem o prosluněné skleníčky v nejnižším podlaží, které by jim kromě vlastnoručně vypěstované mrkve ještě zlepšily teplotní bilanci. Dali přednost přístřeškům pro auta.
Majitelem domu je město, a protože na výstavbu dostalo státní příspěvek, musí jím být dalších dvacet let. Zastupitele v roli investorů těšilo, že na dohled nad nezvyklým projektem nezůstali sami, ale že se jím po celou dobu zabýval expertní tým a řídící výbor, ustavený obecně prospěšnou společností SEVEn (Střediskem pro efektivní využívání energie). Nákladné projektové práce, konzultace i projekční změny byly hrazeny z prostředků GEF(Global Environmental Facility) prostřednictvím rozvojového fondu OSN (UNDP). Jak týdeníku EURO sdělila Petra Neuvirthová ze společnosti SEVEn, obdobné projekty se připravují ještě v Železném Brodě a Humpolci.
Cílem je provětrat české zvyklosti a přivést projektanty i občany k výstavbě nízkoenergetických domů. „Než jsem dostal tenhle úkol, nic jsem o šetření energií nevěděl,“ přiznává architekt Vaněček. Ale dodává: „Poznamenalo mě to, už budu ke všem projektům přistupovat jinak.“
