Nikdo z těchto nadšenců si zřejmě dosud nevšiml, že zákonů na téma „krást se nemá“ je sice docela hodně, ale zlodějů je pořád o něco více. Státní správa jsou jen a pouze lidé. A autorovi těchto řádek se při podobných diskusích vždy vybaví moudrost jednoho staršího centrálního bankéře, s ním v první polovině devadesátých let jednou diskutoval o tehdy nemyslitelném akceptování nějakého většího rozpočtového deficitu.
Tenkrát pokýval hlavou a řekl: Ale to, co ministerští úředníci utrácejí, jsou vaše peníze. Byl jste někdy na ministerstvu financí? Viděl jste tam ty lidi? A jestli jste je viděl, máte pocit, že byste jim dobrovolně dal ještě nějaké své peníze? Jeho argument veškerou diskusi utnul. Viděl jsem mnoho úředníků mnoha ministerstev a musím přiznat, že má ochota svěřovat jim své vlastní peníze se limitně blíží nule. Představa, že po přijetí služebního zákona se ti lidé změní jak mávnutím kouzelného proutku, by mi přišla legrační, kdyby mi z ní nenaskakovala husí kůže.
Drahý zákon
Zřízení generálního ředitelství státní správy, státních tajemníků na ministerstvech a různých nových chráněných dílen v podobě úřednických pašalíků bude stát miliardy. Onen služební zákon připravený před dvanácti lety totiž nenabyl účinnosti z prostého důvodu, že na jeho naplnění nebyly ve státní kase prachy. Tehdejší vyčíslení nákladů činilo nějakých osm miliard korun a to jsou mzdy od té doby ve státní správě výrazně vyšší. Nehledě na to, že i tento odhad, stejně jako všechny tehdejší i pozdější odhady podobných norem, byl evidentně podstřelen.
Ještě horší než přímé náklady jsou ty nepřímé. Tu novou státní správu, kterou bude velmi složité jakkoli motivovat k výkonu a v níž se bude jen obtížně měnit obsazení důležitých postů, si teď obsadí jedna partička říkající si nová vládní koalice, jejíž životnost je ve hvězdách. Obsadí si ji podle svého gusta úplně stejně, jako když nastupující premiér Bohuslav Sobotka před lety jako ministr financí posadil do křesla generálního ředitele ČSA Jaroslava Tvrdíka. Nebo snad někdo věří, že to nedopadne jako vždycky?
Čtěte další komentáře Pavla Párala:
Pavel Páral: V rozpočtu jsou horší věci než deficit
Pavel Páral: Čas policejního pořádku
