Ačkoliv rozsah letošních povodní v České republice a škod jimi způsobených daleko převýší následky povodní z roku 1997 (odhadované škody tehdy činily 60 miliard korun, z toho stát uhradil zhruba 17 miliard) a možná jde o největší povodně v moderní české historii, z makroekonomického hlediska a z hlediska finančních trhů nebudou ztráty nadměrně dramatické. Ekonomika a trh jako celek jsou vůči přírodním katastrofám rezistentní – a to potud, pokud nedojde ke ztrátě důvěry. Ta ale české ekonomice v současnosti nehrozí
Hrubý domácí produkt.
Okamžitým následkem povodní je omezení ekonomické aktivity v zatopených územích a následné hospodářské poruchy. Některé malé a střední podniky zbankrotují, velké mohou mít značné problémy, které se promítnou do jejich tržeb a zisku. V Praze omezení dopravy metrem může způsobit snížení turistického ruchu na dva až tři měsíce, možná i déle - pro turistický ruch ve městě je důležitá propustnost dopravy a ta kriticky závisí zejména na trase metra C (doprava napříč metropolí a do zaměstnání) a trase A (hlavní památky). Snížení exportních kapacit některých postižených podniků a dodatečné dovozy související s nahrazením výpadků domácí nabídky i s aktuální dodatečnou poptávkou vyvolanou odstraňováním povodňových škod a rekonstrukcemi zhorší obchodní bilanci, což spolu se zhoršením bilance služeb zvýší deficit čistého exportu
Růst hrubého domácího produktu ve třetím čtvrtletí může být kvůli povodňovým následkům nižší o 0,5 až 1 procentní bod, růst HDP za celý rok 2002 však ztratí z titulu povodní pouze asi 0,3 procentního bodu. Raiffeisenbank, a. s., proto snížila odhad růstu HDP v roce 2002 na 2,4 procenta. Co se týká příštího roku, dopad povodní na tvorbu HDP bude již neutrální. Některé ztráty v tvorbě HDP budou pokračovat, avšak budou kompenzovány zisky v tvorbě HDP z titulu rekonstrukčních, modernizačních a obnovovacích prací, zejména veřejné infrastruktury. Zároveň se již v segmentu malých a středních firem projeví typický kapitalistický „horror vacui“ – uvolněnou nabídku po firmách, které nepřežily nebo čelí vážným potížím, rychle nahradí jiné firmy. Agregátní poptávka paradoxně může spíše růst – vedle zvýšených vládních výdajů se zvýši i sklon ke spotřebě v sektoru domácností, neboť domácnosti postižené katastrofou začnou postupně obnovovat svůj majetek (výstavba a rekonstrukce, nákupy předmětů dlouhodobé a střednědobé spotřeby). Proto Raiffeisenbank dále drží beze změny předpověď tempa růstu HDP v roce 2003 ve výši 3,6 procenta.
Inflace.
Záplavy způsobují riziko růstu cen potravin a zemědělských výrobků a také stavebních prací. Ceny potravin a zemědělských výrobků jsou nicméně volatilní v každém případě a monetární politika bude udržovat všeobecné nízkoinflační prostředí. Dlouhodobější proinflační efekt povodní tedy nenastane. V malé otevřené ekonomice takový efekt ostatně obecně není pravděpodobný. Co se týká cen potravin a zemědělských výrobků, pro čtvrté čtvrtletí letošního roku a pro rok 2003 bude důležitějším faktorem než povodně letošní celkově špatná úroda.
Úrokové sazby.
Nedávné snížení reposazby České národní banky o 75 bazických bodů vytváří pohodlnou základnu pro vyrovnání se s dopady povodní v měnové a úvěrové oblasti. Nelze proto očekávat změny v peněžní politice, ačkoliv předpokládané budoucí zvýšení reposazby ČNB (nedomnívám se, že současná úroveň tři procenta je konzistentní s dnešní a očekávanou mírou inflace a s uvolněnou fiskální politikou) může být odloženo z prvního do druhého čtvrtletí příštího roku.
Platební bilance a kurs.
Česká koruna rychle oslabila v reakci na zprávy o povodních, přičemž ztratila vůči euru asi 1 korunu – ze zhruba 30,50 na 31,50 koruny za euro. Tato okamžitá reakce trhu je obvyklá, avšak dočasná. Koruna se poté, co zprávy o vývoji povodňové situace trh komplexněji zpracoval a dočasně přerušené nebo omezené obchodování se plně obnovilo, rychle vrátila do koridoru 30,30 až 30,80 Kč za euro, kde se pohybovala před povodněmi. Trendy nominální a reálné apreciace koruny budou pokračovat; proti dalšímu posilování jejího kursu zasáhne zhoršená platební bilance v důsledku ztrát v bilanci služeb a očekávaného zhoršení obchodní bilance. Naopak příliv zahraniční pomoci a eventuálních úvěrů od mezinárodních finančních institucí bude působit ve prospěch posilování kursu české měny. Bude důležité, v jaké míře budou vláda a ČNB ve vzájemné spolupráci schopné kursový dopad tohoto očekávaného přílivu eur omezit směrováním cizoměnových toků ze zahraničí na účty u České národní banky a jejich následným sterilizovaným nákupem do rezerv ČNB.
Fiskální politika.
Fiskální obtíže způsobené přírodní katastrofou – ta se může opakovat kdykoliv v budoucnosti – jsou pro vládu velmi dobrým argumentem pro urychlení a prohloubení bolestivých fiskálních reforem. Jak si vláda poradí s financováním povodňových škod, bude důležité spíše z hlediska dlouhodobé fiskální stability než z hlediska rozpočtu na rok 2003. Situace „povodňového“ přepracování rozpočtu tak přímo vyzývá k tomu, aby tento úkol byl pojat systémově a znamenal trvalé škrty některých tradičních a vydržených, leč zbytných veřejných výdajů, o jejichž „smysluplnosti“ lze oprávněně pochybovat.
