Vývoj české energetiky ukazuje, že malování vizí na dekády dopředu je ošemetné.
Často slyšíme, že politikům chybí dlouhodobá vize. Existují ale výjimky. Ministr průmyslu Jan Mládek vizi má. Když mluví o nových jaderných reaktorech, směle rýsuje energetickou budoucnost až na práh příštího století. Dnes začneme připravovat nové reaktory a v roce 2025, možná až o tři desítky miliard za přípravné práce lehčí, o nich definitivně rozhodneme. Ode dneška za 22 let zasuneme palivové tyče a budeme jásat nad přívalem elektronů po dalších šest desetiletí.
Úkol pro představivost
Konečně politik, který vidí dál, chce se říci. Má to ale háčky. Ten menší je otázka, co s betonovými monstry a vyhořelým palivem po roce 2097. Většinu dnešních čtenářů to asi nebude trápit. Větší problém je, že energetika je velmi dynamický obor. Jak bude vypadat ve druhé polovině tohoto století, si neumíme představit, natož to naplánovat. Bláhovost podobného počínání dobře ilustruje pohled do minulosti. Vydejme se proto nyní jako kluci v legendárním Zemanově filmu na cestu proti proudu času.
Neposedné ceny
Před deseti lety ČEZ dokončil nákup většinových podílů ve třech bulharských distribučních společnostech a chystal se na další slibnou expanzi v této zemi. Za roky 2013 a 2014 to znamenalo ztrátu téměř dvou miliard korun. Před deseti lety už dva roky běžely oba reaktory v Temelíně.
Energetika je velmi dynamický obor. Jak bude vypadat v polovině století, si neumíme ani představit, natož to naplánovat
Šéf ČEZ Martin Roman varoval, že pokud nepostavíme nové zdroje, nebude mezi roky 2016 a 2018 v Česku čím svítit. Žádné zdroje do provozu uvedeny nebyly, přesto jsme loni vyvezli pětinu u nás vyrobené elektřiny. Němci v roce 2005 slavili pět let burzovního obchodování s elektřinou a zobchodovali 603 terrawatthodin. Loni už to byl trojnásobek. Megawatthodina se prodávala za 51 eur a nárůst její ceny se zdál neodvratný. Loni stála 33 eur.
Záchrana jménem Temelín
Před 22 lety jsme se sžívali s faktem, že jsme zase o něco menší. ČEZ oslavil první výročí přeměny ze státního podniku na akciovou společnost výstavbou své první větrné elektrárny. Žádná revoluce obnovitelných zdrojů se ale nekonala. Naopak, v březnu Klausova vláda rozhodla, že se zatím dokončí dva bloky Temelína s podmínkou dostavby v roce 1995 za cenu 68,8 miliardy korun. Nakonec vše stálo 98 miliard.
Rozhodnutí to bylo více než dobře podložené, nedlouho předtím totiž ministerstvo průmyslu varovalo, že bez Temelína hrozí v roce 1997 výpadky elektřiny v rozsahu až sta dní. K žádným výpadkům nedošlo, ač Temelín byl stále jen staveništěm. Připravoval se ropovod z německého Ingolstadtu, aby se Česko stalo nezávislým na dodávkách ropy z Ruska, kde tanky ostřelovaly sídlo parlamentu.
Zastavme se na cestě časem ještě v roce 1955. V sovětském Obninsku už rok běží první generátor elektřiny poháněný jadernou energií. České země se dočkaly plné elektrifikace a už deset let si užívaly prvního propojení se zahraničím, s polskou elektrárnou ve Walbrzychu. Masivní přetoky elektřiny ze sjednoceného Německa si tehdy stěží někdo představoval. Energetici s nohama pevně na zemi se alespoň těšili na potrubní spojení se SSSR, aby už ropa nemusela jezdit po železnici.
Před deseti lety stála megawatthodina elektřiny 51 eur. Loni to bylo 33 eur
Vzpomínka na Ervěnice
Zatímco Zemanovi kluci ve člunu ke konci své cesty zatuhli v karbonských bažinách, nám se na poslední zastávce pluje veseleji. Roku 1933 na Vltavě nestála jediná velká přehrada a člověk nerušeně plul ze Šumavy až do Mělníka. Jen u Vraného narazil na výstavbu prvního článku vltavské kaskády. Krajinu nehyzdily ani další zásahy spojené s energetikou.
Z velkých uhelných elektráren nestála jediná – první český „větší“ zdroj ještě nestál ani deset let. Výkon této hnědouhelné elektrárny byl pouhých 70 megawattů, asi desetinový ve srovnání s dnešními nejmodernějšími zařízeními. Ta elektrárna stála v Ervěnicích, obci, která třicet let poté uvolnila cestu uhelným rypadlům.
Abychom si představili dynamiku změn v energetice, ptejme se, kolik tamních obyvatel by tomu tehdy uvěřilo? Kolik z nich by si dovedlo představit krušnohorské panorama s desítkami větrníků? A co by řekli na to, že německý průmysl za horami bude jednou poháněn hlavně elektřinou, navíc z jedné šestiny tvořenou jakýmisi vrtulemi na kopcích a panely lapajícími sluneční svit?
Autor je analytikem RSJ
Čtěte také:
Sobotka by prolomil limity na Bílině, u dolu ČSA váhá
Stát chystá „malé prolomení limitů“. Chce 180 milionů tun uhlí z dolu Bílina
