Dění v České televizi obvykle nekomentuju, protože jsem si to zakázala. Volba nového ředitele je ale něco, co se ignorovat nedá. Seznam 32 kandidátů je očekávatelnou směsicí jmen zcela známých i naprosto neznámých – pábitelů, kandidátů na cokoliv i několika profesionálů. A také několika politicky známých protégé.
Foto: Profimedia.cz
Nevím, kdo z nich si uvědomuje, že řídit ČT je chození po vejcích, neustálé vyrovnávání tlaků a navíc hlídání plnění zákona. ČT má sice z koncesionářských poplatků příjem, o nějž se nemusí hrdlit s nikým jiným než s poslanci, má ale taky spoustu povinností, které musí plnit – vůči koncesionářům.
Představa některých nadšených amatérů, že „všechny peníze“ dají „na tvorbu“ (něco jako „všechna moc patří lidu“), je hrozivá. Stejně jako představa, že televize si všechno může vyrábět sama. Nemůže. Zákon jí přikazuje nakupovat od externích studií.
Lobbisté v denících se předhánějí, kterého kandidáta která partaj podporuje. Je to hra s hloupostí čtenářů. Poslední slovo má Rada a závisí nakonec jen na statečnosti členů, koho zvolí. Janečka také zvolili, i když se jak na Jánském vršku, tak v Lidovém domě mohli vzteknout. Tvrdík a Langer vládnou jen ustrašeným. Nebylo dobré na radní tlačit.
Se zbrklým výběrem má zkušenosti Český rozhlas, jehož radní v touze odvolat generálního ředitele Kasíka dříve, než uzavře cestu k možnému prodražení stavební zakázky, porušili zákon, a dokonce museli zpětně upravovat vlastní usnesení, aby nakonec zjistili, že jejich protégé Medek je duševně hroutivý.
Ani žena v mužské konkurenci nemusí být to pravé. Třeba nová ředitelka slovenské „radiotelevize“ RTVS, která, oděna v lesklé punčocháče, vede svou neschopností veřejnou službu k bankrotu. Uvidíme, chtělo by se říci. Doufám, že radní neztratí nervy, a pokud si nebudou jisti, najdou i odvahu nezvolit.
