S otevřenými fondy si prakticky každý – i při malých částkách – může dovolit investovat do cenných papírů, na které by sám nejspíše nedosáhl. Stačí si na základě přístupu investora k riziku vybrat fondy peněžního trhu, dluhopisové, akciové, nebo smíšené.
Riziko nemusí být nepřítel.
Stejně jako se říká, že žádný člověk se nemůže zalíbit lidem všem, neexistuje univerzální fond vhodný pro všechny investory. Za prostředky, které investoři fondům svěří, nakupují fondy různé typy investic – akcie, dluhopisy, pokladniční poukázky, ale také využívají termínované vklady.
Ceny těchto investic se pohybují a s tím se pohybuje také hodnota podílových listů, které investor získá svojí investicí do fondu.
U fondů, které investují do rizikovějších cenných papírů, jako jsou akcie, hodnota jejich investic kolísá více, a kolísá tak také hodnota podílových listů vlastněných investory. Krátkodobě se tedy investorovi fondu může stát, že hodnota jeho investice poklesne pod hodnotu původně investované částky. Je však potřeba dodat, že riziko, které spočívá ve zmíněném kolísání, je možné výrazně zmírnit dobou, na niž investor své peníze do fondu investuje – délkou jeho investičního horizontu. Při dostatečně dlouhém investičním horizontu by se tak investorovi nemělo stát, že by prodával podílové listy za nižší cenu, než je nakoupil.
Pro každého něco.
Z hlediska rizikovosti lze jako nejbezpečnější nástroje, do nichž fondy investují, označit termínované vklady, po nich investice na peněžním trhu, následují dluhopisy a nejrizikovějším nástrojem jsou akcie, jejichž cena nejvíce kolísá. Nejbezpečnějším typem jsou fondy peněžního trhu, protože hodnota jejich podílových listů prakticky nekolísá, ale pomalu a stabilně roste. Jsou vhodné pro velmi konzervativní investory s vysokou averzí k riziku a pro krátkodobé investování. Jejich doporučený minimální investiční horizont je půl roku, a to v souvislosti s tím, že zisk z investování do podílových listů nepodléhá pro fyzické osoby, občany České republiky zdanění, jestliže mezi nákupem a prodejem cenného papíru uběhlo šest měsíců. To platí pro všechny typy fondů.
Za fondy peněžního trhu následují s investičním rizikem o něco vyšším fondy dluhopisové, které investují minimálně ze dvou třetin do dluhopisů a které také přinášejí o něco vyšší výnosy. Hodnota jejich podílových listů však již vykazuje určitá menší kolísání. Jejich minimální investiční horizont jsou dva roky a jsou určeny také pro konzervativnější investory.
Dluhopisové fondy jsou v žebříčku z hlediska rizikovosti následovány smíšenými neboli balancovanými fondy, které investují, jak název napovídá, do dluhopisů i akcií. Na jejich úrovni jsou z hlediska rizika také fondy fondů, tedy fondy, které nakupují do svého portfolia podílové listy jiných fondů. Jsou vhodné pro investory, kteří jsou schopni nést střední a vyšší míru rizika a nepanikaří při krátkodobých výkyvech kursů. Doporučený investiční horizont smíšených fondů i fondů fondů je minimálně tři roky.
Investorům s největší tolerancí k riziku jsou určeny akciové fondy, které investují minimálně 66 procent majetku do akcií, tedy instrumentu finančního trhu, jenž se vyznačuje nejvyšším kolísáním. Tyto fondy přinášení investorům nejvyšší výnos, ale předpokladem je u nich dlouhodobé investování s minimálním horizontem pět až deset let.
Jak si vybrat?
Celá alchymie investování s fondy je skryta ve vztahu riziko–výnos–investiční horizont. Platí, že s vyšším rizikem, které investor podstupuje, roste také výnos, který může očekávat od své investice. Zároveň také platí, že riziko spočívající v tom, že hodnota investice v okamžiku, kdy ji bude investor realizovat (v případě podílových fondů v okamžiku zpětného prodeje podílových listů investiční společnosti), se bude nacházet pod úrovní původně investované částky, lze omezit dostatečnou délkou investičního horizontu. Zvážení těchto tří faktorů je také základním předpokladem dobrého investičního rozhodnutí při nákupu podílových listů.
