Řešení problémů není pouze v kompetenci ministerstva životního prostředí
Diskusi o problémech Národního parku Šumava zahájili společným článkem Klasika vs. divočina (EURO 49/2007) senátorka Jiřina Rippelová (ČSSD) a senátor Tomáš Jirsa (ODS). Na něj zareagoval článkem Divočina je efektivnější (EURO 1/2008) náměstek ministra životního prostředí František Pelc. Dalším přispěvatelem do diskuse je hejtman Jihočeského kraje Jan Zahradník.
Zastupitelstvo Jihočeského kraje se usnesením z 18. září 2007 rozhodlo požádat vládu České republiky o určení veřejného zájmu v případě ochrany přírody v Národním parku Šumava (NPŠ). Otázka veřejného zájmu, a co tedy zasluhuje mimořádnou veřejnou podporu, je složitá a odpovědi na ní mnohdy bývají námětem k diskusím. Má-li například stát zájem postavit dálnici, tedy liniovou stavbu, musí mít účinné nástroje k jeho prosazení. O tom, že jde o stavbu ve veřejném zájmu, tedy veřejně prospěšnou, rozhoduje zastupitelstvo příslušného kraje usnesením o uzemním plánu velkého územního celku, kterým plánovaná liniová stavba prochází. Investor stavby, v tomto případě stát, pak má možnost postupovat při její přípravě například tak, že při získávání pozemků pro ni může v krajním případě použít i nástroj vyvlastnění podle zákona.
Veřejně prospěšné stavby.
Jeden veřejný zájem, tedy státu - vybudovat dálnici, propojit elektrárnu s rozvodnou vedením vysokého napětí či chránit území a jeho obyvatele protipovodňovým opatřením -, se zákonitě střetává s jiným celospolečenským zájmem, jenž je samozřejmý pro demokratickou společnost. A tím je nedotknutelnost soukromého majetku. Existuje však nástroj, v tomto případě územní plán, jenž mu umožní rozhodnout, který z těchto zájmů je významnější, a tedy bude naplněn. Pro správní území obcí je územní plánování v pravomoci obecní samosprávy. Pro území krajů pořizuje zásady územního rozvoje krajský úřad a schvaluje krajské zastupitelstvo. V případě území celého státu existuje Politika územního rozvoje, která je v kompetenci vlády. Tyto dokumenty mimo jiné obsahují právě určení ploch veřejně prospěšných staveb a opatření.
Situace NPŠ.
Podobná situace, představující konflikt veřejných zájmů, nastává podle mínění obyvatel Šumavy, starostů šumavských obcí i Zastupitelstva Jihočeského kraje na území NPŠ. Podle jejich názoru jsou postupy realizované orgány ochrany přírody na území NPŠ v rozporu s veřejným zájmem, jak jej určují dnes platné právní předpisy. V tomto smyslu veřejný zájem v případě ochrany přírody mimo jiné garantují zákon 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a nařízení vlády 163/91 Sb., kterým byl NPŠ zřízen.
Znění paragrafů.
V paragrafu dvě odstavci jedna nařízení vlády 163/91 Sb. se například říká: „Posláním národního parku je uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí, zejména ochrana či obnova samořídících funkcí přírodních systémů, přísná ochrana volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, zachování typického vzhledu krajiny, naplňování vědeckých a výchovných cílů, jakož i využití území národního parku k turistice a rekreaci nezhoršující životní prostředí.“
Podle paragrafu dvě zákona 114/92 Sb. se ochranou přírody míní aktivní péče státu a fyzických a právnických osob o ekologické systémy a krajinné celky. Těžištěm obecné ochrany přírody je podle paragrafu čtyři téhož zákona ochrana ekologické stability, zajišťující uchování a reprodukci přírodního bohatství, příznivé působení na okolní, méně stabilní části krajiny.
Důsledky.
Ministerstvo životního prostředí a Správa národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava prosazují rozšíření území s bezzásahovým režimem. Jejich cílem je mít na významné části území parku takzvanou divočinu. To má za následek nárůst území, na kterém nastal a dále nastává velkoplošný rozpad současného mateřského porostu a vznik suchého lesa na plochách o celkové rozloze několika tisíc hektarů. Protože současný ministr životního prostředí rozhodl ponechat nezpracovaných přibližně 133 tisíc metrů krychlových kalamitní dřevní hmoty v důsledku orkánu Kyrill a neboť loňské klimatické podmínky byly velmi příznivé pro vznik kůrovcové kalamity, obávám se, že budou vážně ohrožené další smrkové porosty.
To může ve výsledku výrazně ohrozit jiné veřejné zájmy - například zhoršením ekologické stability celého krajinného celku Šumavy a vodohospodářských funkcí území. To může mít za následek zvýšený výskyt povodní, narušení půdotvorného procesu kvůli rozpadu lesa, ztrátu geneticky cenných porostů a v neposlední řadě snížení rekreačních funkcí území a významně horší podmínky pro život stálých obyvatel Šumavy.
Pouze politické rozhodnutí vlády.
Probíhající činnost v NPŠ řízená Správou národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava a Ministerstvem životního prostředí ČR proto představuje zásadní narušení veřejných zájmů dosud definovaných mezinárodními dohodami nebo územními plány a zákony na ochranu dalších složek životního prostředí (ochrana vod, půdy, lesa, přírody a krajiny) i některých ustanovení Listiny základních práv a svobod (práva vlastníků lesů a tak dále). Tuto činnost nelze provádět, nebude-li zákonně její záměr nově definován jako veřejný zájem, který ve střetu s jinými převažuje.
To lze učinit pouze v souladu s ústavou a s platnými zákony. Určení převažujícího veřejného zájmu nelze učinit na základě nějaké dohody zúčastněných subjektů či s pomocí správních aktů. Je to možné učinit pouze politickým rozhodnutím vlády, případně legislativním rozhodnutím parlamentu, přijatým při vědomí všemožných jeho dopadů.
Zákon o NPŠ.
Jednou z možných cest k tomu je projednání a schválení zákona o Národním parku Šumava, který ostatně požaduje i zákon 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Návrh takového zákona byl již jednou Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky předložen, nebyl však schválen.
Předložení nového návrhu zákona o Národním parku Šumava je nesmírně závažný krok. V rámci jeho projednávání ve sněmovně by musely zaznít zásadní připomínky k současnému uspořádání parku. Měla by proběhnout diskuse například o jeho velikosti, oddělení výkonu státní správy ochrany přírody od hospodaření na území parku, což dosud všechno správa parku vykonává, nebo dokonce o zřízení skutečně kompetentní rady národního parku, jež by se zodpovídala vládě za jeho fungování.
Respekt vůči obcím a krajům.
Jsem přesvědčen, že tento složitý proces by nemusel proběhnout, protože dosud existuje prostor pro postup v mezích aktuálně platných zákonů. Všechny změny a nové aktivity na území parku by však musely být zaváděné důsledně podle zákona - po důkladném projednání s obcemi a kraji a s respektem k jejich povinnosti vytvářet územně plánovací dokumenty a dbát o blaho svých občanů.
Jak je vidět, problematika NPŠ se netýká pouze resortu životního prostředí. Zasahuje mimo jiné i do resortu zemědělství (otázky produkční i mimoprodukční funkce lesa, vodohospodářské problémy), místního rozvoje (územní plánování, cestovní ruch) i vnitra, kterého se týká problém prostupnosti hranice po našem vstupu do Schengenského prostoru. Proto se jihočeské zastupitelstvo obrátilo na vládu, aby se jako orgán, který svým nařízení národní park zřídil, situací na Šumavě vážně zabývala.
