Americká centrální banka nenašla odvahu ponechat korekci volný průběh
Pokles světových burz v lednu 2008 signalizuje realističtější očekávání trhu a konečně krok k žádoucímu posunu globálních hospodářských vztahů správným směrem. Přehodnocení relativních cen různých druhů rizika je dobré vnímat jako velice pozitivní vývoj a snahu vytvořit pevnější základ pro trvanlivější růst globální ekonomiky. Včetně té české.
Co táhlo růst?
Tahounem světového růstu je disproporčně již řadu let především spotřeba amerických domácností, financovaná nadměrným zadlužením a nízkou mírou úspor. V posledních patnácti letech bylo jednoduché získat libovolnou půjčku za nízký úrok jištěnou vlastní nemovitostí, jejíž tržní hodnota trvale rostla. Co dům, to bankomat. Američané hojně konzumovali, zbytek světa rád vyráběl a vyvážel. Recyklací petrodolarů a dlouhodobou schopností přilákat tři čtvrtiny volných globálních úspor Američané financovali spotřebu bez větší nutnosti spořit. Ani výrazné oslabení dolaru nedokázalo utlumit, natož zlomit, silný symbiotický návyk díky rychlému růstu produktivity v rozvíjejících se ekonomikách a ochotě přistoupit na nižší ziskovou marži, což umožnilo udržovat dolarové ceny vyvážených výrobků na stabilní úrovni. Jen pár šílenců neochotných přistoupit na dogma „nové ekonomiky“ zarytě opakovalo: co nemůže věčně trvat, musí jednou ustat.
I stalo se. Americký klid byl poměrně hrubě narušen propadem realitního trhu a stagnací hodnot investic s náznaky, že větší korekce může být na spadnutí. Pocit menšího bohatství se razantně projevil v nižších vánočních nákupech i slabších povánočních investicích do bonusových prémií s dlouholetou tradicí. Rostoucí nervozitě neprospívá denní tok negativních zpráv, vyšší nezaměstnaností počínaje a dalšími rekordními ztrátami a odpisy finančních institucí nekonče. Příliš volná měnová politika americké centrální banky Fed od roku 2001 nutně přinesla ovoce ve formě krize subprime (druhořadých) CDO - Collateralized Debt Obligation, zajištěných dluhových obligací - a nedohledné plejády rozmanitých finančních akronymů.
Nikoli odpojení, ale propojení.
Investoři v Asii a Evropě věřili, že vnitřní růst jejich ekonomik je uchrání před očekávaným útlumem poptávky na největším světovém trhu, v USA. Že se to jednou stane, je to pravděpodobné i žádoucí, ale kdy? Vyhlášení nezávislosti na americkém odbytu - široce diskutovaná decoupling theory - se stala růstovým názorovým trendem, bohužel bez delší trvanlivosti. Synchronizace pádu světových burz, odvěkého diskontního mechanismu, stroze vyjádřila aktuální názor investorů na rizika spojená s touto hypotézou. Nikoli odpojení, ale propojení finančních trhů i regionálních reálných ekonomik - tak zní současný úsudek účastníků trhu. Globalizace bez přívlastků.
Když trh konečně přiznává barvu, jak si vysvětlit, že Fed nenašel odvahu ponechat žádoucí korekci volný průběh? Někdy je zřejmě nejtěžší nedělat nic. Navíc rok 2008 je rokem prezidentských voleb v USA, k nimž republikáni ani demokraté nechtějí zvát voliče v průběhu hospodářské recese. Jak měnová, tak fiskální politika vlády proto hlásí nástup dělostřelectva místo pěchoty. Skokové snížení diskontní sazby na výjimečném pondělním nočním zasedání Fedu signalizuje přinejmenším horlivost, když ne paniku. Nebo Fed ví něco víc? Že by další finanční instituce byly v úzkých a bylo nutné snížením sazeb zajistit rekapitalizaci finančního sektoru? Současně Washington narychlo připravuje fiskální balík stimulačních opatření v hodnotě nejméně 150 miliard dolarů s potenciálem jednorázového impulzu jednoho procenta HDP. Ministr financí Hank Paulson zrušil účast na Světovém ekonomickém fóru a sepisuje předlohu. Lov na medvěda v přírodě (údajně byli tři vypuštěni v okolí Davosu) byl zřejmě nucen vyměnit za souboj s medvědem pomyslným, tržním.
Jak Evropská centrální banka, tak ČNB přednostně sledují inflační cíle a ke snižování úrokových sazeb zatím nejeví chuť. Sázejí implicitně na „odpojení“ růstu EU i pro případ recese v USA. Protinázor nervózního trhu naznačuje, že stále méně investorů je ochotných vsadit na takový optimistický předpoklad.
Pro investora schopného zachovat klid a likvidní prostředky se rýsuje zajímavá příležitost. Na prodej aktiv, jež ztratila na hodnotě, je asi pozdě a na nákup stále příliš brzy. Hrdinové sice mohou vsadit na dno propadu, rozumnější však bude vyčkat výkazů ztrát finančních institucí z Asie a Evropy, hedgeových fondů a dalších účastníků trhu. Trh stále vyčkává, kdo se přihlásí ke ztrátám zhruba na úrovni 300 až 500 miliard dolarů. Přesnou částku ani vlastníka zatím nikdo nezná. Rada proto nutně zní: nerozptylovat se medvědem davoským (Ursus Davosenae), ale šetřit střelný prach ve formě okamžité likvidity na nákupy při výprodeji akcií nejdříve v průběhu druhého čtvrtletí 2008.
