Podle legendy to všechno začalo v roce 1896 na výstavě moderního francouzského umění v Moskvě. Tehdy třicetiletého Vasilije Vasilijeviče Kandinského, vystudovaného právníka a ekonoma, mezi vystavenými díly upoutal obraz Clauda Moneta Kupky sena. Banální krajinářský námět má v Monetově podání charakter nádherné barevné symfonie na pomezí ryzí abstrakce. Mladému ruskému vědci toto setkání změnilo život. Rozhodl se opustit práci na docentuře a věnovat se malířství. Těžko soudit, kam až by to dotáhl, kdyby zůstal věrný akademické kariéře. Jako malíř je však Kandinskij považován za jednoho z nejvýznamnějších umělců 20. století.
Mimořádnou příležitost seznámit se s Kandinského tvorbou nabízí do 18. července výstava ve vídeňské galerii Kunstforum. K vidění je zde okolo šedesáti obrazů a grafik, které umělec vytvořil mezi lety 1900 až 1921. Výstava je zajímavá i tím, že ji ze dvou třetin tvoří zápůjčky z obtížně přístupných ruských sbírek. Nejde přitom jen o slavné galerie v Moskvě a Petrohradu: vystavená díla pocházejí také z muzeí v Kazani, Omsku, Nižním Novgorodu či Jerevanu.
Výstava sleduje vývoj Kandinského díla od jeho malířských počátků až do chvíle, kdy nastoupil jako učitel na slavnou avantgardní školu Bauhaus. K abstraktní malbě se Kandinskij dopracoval přes expresionismus někdy okolo roku 1910. V letech před první světovou válkou žil v Mnichově, po jejím vypuknutí se však vrátil do Ruska. Po bolševické revoluci v roce 1917 se stal členem centrální komise pro výtvarné umění. Spolu s Alexandrem Rodčenkem byl pověřen řízením nákupů moderního umění pro nové regionální galerie. V roce 1921 znovu přesídlil do Německa. Po nástupu nacistů k moci se odstěhoval do Francie, kde také v roce 1944 zemřel.
Vidět Kandinského obrazy tak říkajíc naživo je zcela jiný zážitek, než když je člověk zná jen z reprodukcí. Alespoň v těchto raných dílech se výrazně uplatňuje malířův energický rukopis a je zřejmé, že vznikala do značné míry spontánně bez předem pevně daného konceptu. Kandinskij většinou začínal černou kresbou, kterou vyznačil základní kompozici. Tu pak postupně barevně dotvářel, rozvíjel a přepracovával, podobně jako když jazzový hudebník v improvizaci rozvíjí určitý hudební motiv.
Hudební metafory se v souvislosti s abstraktní malbou používají velmi často a ani Kandinskij se jim nebránil. Jeho ambicí však rozhodně nebylo malovat hudbu a je zavádějící snažit se jeho Kompozice a Improvizace chápat jako vizualizace hudebních motivů. Původním smyslem připodobnění malířství k hudbě v jeho teoretických pracích nebylo nic jiného než snaha zdůraznit, že výtvarné umění může být stejně nepředmětné a nekonkrétní, jako je hudba.
Po přehlídce díla Roye Lichtensteina, která skončila v březnu, je nynější výstava další pozoruhodnou akcí privátní galerie Kunstforum. Na podzim se navíc ještě můžeme těšit na výstavu malířky Tamary De Lempicka, jejíž obrazy jsou výmluvnými symboly éry art deco.
Wassily Kandinsky - Der Klang Der Farbe (1900-1921)
Bank Austria Kunstforum, Freyung 8, Vídeň
do 18. července, otevřeno: denně 10-19 hod., v pátek do 21 hod.
vstupné: 8,70 eura, snížené 7,30 eura
internet: www.kunstforum-wien.at
