Největší český řetězec multikin CineStar přede dvěma lety prošel nelehkým obdobím. Pád celého českého trhu o 287 milionů na 1,21 miliardy korun jej donutil propouštět a ořezávat náklady. V roce 2011 mu tržby klesly o více než 100 milionů na 615 milionů korun, zisk spadl o skoro 50 milionů na 14 milionů korun. Nyní však akcionáři inkasují benefity bolestivých škrtů.
„Loni jsme v provozním výsledku rostli o desítky procent. Letos bychom měli v tomto trendu pokračovat,“ říká Jan Bradáč, ředitel CineStar a současně šéf distribuční společnosti Falcon.
E15: Loňský rok se v CineStar nesl ve znamení pokračujícího šetření a úspor. O kolik se vám podařilo srazit náklady? Podle mých propočtů jste jen v roce 2011 meziročně ušetřili 55 milionů korun.
Pro lepší obrázek je třeba vrátit se do roku 2010. Tehdy jsme zažili bezkonkurenčně nejlepší rok, co se týká návštěvnosti, hospodářských výsledků (tržby 721 milionů korun, zisk 63 milionů – pozn. aut.). Nicméně již tehdy jsme tušili, že nás čeká rozsáhlá investice do digitalizace sálů. Poslední sál jsme zdigitalizovali v listopadu 2011. V témže roce celý trh zažil hluboký propad a my s ním.
To byl veliký šok – filmová nabídka se nám nezdála původně dramaticky odlišná od roku 2010. Již v polovině roku 2011 jsme provedli intenzivní škrty v nákladech, jejichž efekt se v plné síle projevil až loni. V roce 2012 jsme s velmi podobným počtem diváků dosáhli výrazného zlepšení výkonu firmy.
E15: Takže hlavní část úspor proběhla v roce 2011, loni jste již tolik škrtat nemuseli?
Přesně tak. Ale proces hledání rezerv je neustálý a dost bolestivý. Pokud chceme přežít, splácet závazky a vytvářet zisk, tak je v podstatě nezastavitelný. Čtvrtina až třetina nákladů vzala loni za své.
E15: Propouštěli jste? V roce 2011 odešlo z CineStar 50 lidí.
Šlo řádově o jednotky propuštěných. Letos v tomto procesu budeme pokračovat při dodržování zásady, že nesmíme poškodit cílový efekt, kterého chceme dosáhnout.
E15: Snažili jste se dostat opět na čísla z roku 2010, nebo to již v současných podmínkách není možné?
Čísla z roku 2010 se nemusí opakovat. Počet diváků se snížil, ale dá se pracovat s jejich frekvencí. S rokem 2012 jsme jako management CineStar za daných podmínek relativně spokojeni – splácíme závazky včas a jsme schopni ukázat cestu, kudy se CineStar bude ubírat dále.
E15: Jak podle dosavadních informací loňský rok dopadl?
Předpokládaný provozní zisk se v roce 2012 meziročně zvýšil o 30 procent. Zdůrazňuji, že jde o zisk provozní. V tomto trendu bychom chtěli pokračovat. Rok 2013 by se podle naší prognózy neměl od loňska příliš lišit.
E15: V prodejích lístků CineStar v roce 2011 klesl o 100 milionů korun. Jak se vyvíjely další zdroje tržeb, prodej reklamy nebo občerstvení? Projevila se tam nějak krize?
Ne tak docela. Naopak v roce 2012 se spotřeba diváků v barech zvýšila. A to díky interním opatřením – školení a motivací zaměstnanců. V českých podmínkách je tento byznys sekundární, klíčové jsou pořád vstupenky za film. Občerstvení se na celkových příjmech může podílet 20 až 25 procenty, možná se to dá vytáhnout až na 30 procent. Nejúspěšnějším provozem, co se týká spotřeby v baru v přepočtu na diváka, jsou České Budějovice. Nemám pro to jednoznačné vysvětlení.
E15: Jak si stojí kinoreklama?
Za poslední tři čtyři roky se výrazně proměnil poměr přímých klientů a klientů zastupovaných mediálními agenturami. Přes polovinu reklamních zakázek realizujeme přes naši agenturu na přímo. Je to jediný způsob, jak se zákazníkem v kinoreklamě najít optimální cestu. Celý trh s kinoreklamou je relativně stabilizovaný, ale zatím nedosahuje takového podílu na celkových příjmech jako v zahraničí.
Diváci chodí tam, kam to mají nejblíže
E15: Otevřete další kina?
I přes šetření v minulých letech naše expanze nezamrzla. Loni v listopadu jsme otevřeli dvanácté multikino v Opavě a letos v březnu přestěhujeme provoz Černého Mostu do nových prostor rozšířeného nákupního centra – tedy o zhruba 200 metrů vedle.
E15: Nejsou naopak některá vaše kina zralá na uzavření, například v Pardubicích?
V Česku nenajdete řetězec multikin, který by se trefil ve všech svých projektech. Ano, kdybychom nyní byli schopni vrátit čas, tak bychom Pardubice nikdy neotevřeli. Ten projekt by byl dobrý, pokud by ve městě neměl konkurenci. To je princip multiplexového byznysu – při rozjezdu provozu vstupujete do určitých závazků, ze kterých opravdu nejde vystoupit. Takže pardubické kino zavřít nemůžeme, smlouvu máme ještě na několik let. Existuje jediná cesta: zatáhnout do hry i majitele objektu s tím, že oba máme společný problém.
E15: Na druhé straně váš další souboj s Cinema City v Liberci dopadá ve váš prospěch.
Ano, v Liberci máme vyšší návštěvnost než v Pardubicích. Ale v konečném výsledku to není veselé ani pro jednu z obou stran. Stále více se nás dotýká nový fenomén spojený s digitalizací filmových kopií a projekcí. Ta umožňuje některým distributorům dodávat kopie i jednosálovým kinům v naší přímé i nepřímé konkurenci za podmínek, které umožňují nasadit výrazně nižší vstupné než v multikinech. V Liberci to je případ jabloneckého kina, které dostává podporu od města.
Týká se to samozřejmě i dalších měst. Sám o sobě do toho CineStar nemá co mluvit. Jenže provozovatelé těchto kin nemají žádné omezení, co mají nebo nemají hrát. Hospodaří za vydatné podpory veřejných zdrojů přes rozpočty měst a k tomu většina z nich realizovala digitální transformaci svých projekcí s částečnou pomocí grantu z filmového fondu. Přitom tato kina hrají úplně stejné komerční filmové tituly jako multikino v jejich blízkosti. Z mého pohledu je to nerovná soutěž mezi soukromým a z veřejných prostředků financovaným subjektem, který prodává stejné zboží.
E15: Jak branží pohnul vstup dalšího hráče, Premiere Cinemas, v roce 2012?
Na loňských číslech jsme to moc neviděli. Je zajímavé, jak se spolumajitel Premiere Cinemas popasoval s překážkami spojenými s hostivařským multikinem. To jest, udělal z něj nejmodernější multiplex v Praze. Bohužel si myslím, že to zajímá pouze určitou skupinu fajnšmekrů. Diváci chodí tam, kam to mají nejblíže. Hostivařský provoz nestojí na dobré komunikační a dopravní tepně.
E15: Premiere Cinemas kromě provozu v pražské Hostivaři spustí multikina v Teplicích (Galerie Teplice, rok 2014) a Olomouci (Šantovka, 2013). Vy jste o tyto developerské projekty neměli zájem?
Ohledně Šantovky probíhala určitá jednání, která však nedopadla. Více mi to nepřísluší komentovat.
E15: Jak vy se jako filmový distributor díváte na politiku slev Premiere Cinemas? Prý jste jim jednu dobu kvůli tomu nechtěli dávat filmy?
Mezi distributory a provozovateli kin existuje dohoda, že podíl volně vydaných lístků nesmí překročit dvě procenta z prodaných vstupenek. Pokud je tento počet nižší a náš průměrný podíl v pozici distributora z vybraného vstupného to neovlivňuje, pak slevy tohoto typu neřeším. Kino potřebuje nějaké volné lístky pro svou marketingovou práci, na čemž se jako distributor chceme efektivně podílet. A to je případ nejen Hostivaře.
S hollywoodskými studii se musí opatrně
E15: Určitě sledujete chystaný posun na trhu distribuce, kde bermudská firma CME, přesněji jejich dcera Bontonfilm, přijde o distribuce filmů Universal Pictures a 20th Century Fox. Podle všeho je dostane Cinemart. Chtěli jste tyto smlouvy získat?
Odpovím šalamounsky. Vztahy s velkými hollywoodskými studii jsou velmi citlivou obchodní záležitostí plnou taktu, udržování vztahů a dlouhodobé spolupráce. Falcon jak pro Sony Pictures, tak i pro Walt Disney pracuje sedmnáct let.
Neopatrným a necitlivým přístupem při možném získávání nových partnerů si můžete takovéto vztahy poměrně významně poškodit. Tím neříkám, že se velká studia navzájem nesnesou. Některá se snesou, ale mezi některými lokální synergie u jednoho licenčního subjektu zásadně nefunguje a jsou z ní přinejmenším nervózní.
E15: Proč vlastně na českém trhu existuje tak nesmyslná politika premiér? Nespoutaný Django měl několik týdnů zpoždění, nová Smrtonosná past má měsíc zpoždění, poslední Jud Appatow dokonce půl roku po světové premiéře…
Popořadě. U Djanga to bylo rozhodnutí producentů a Sony, mimo jiné kvůli nominacím na Oscara, u Smrtonosné pasti se domnívám, že to spíše souvisí se změnou českého distributora. Je pravda, že řada českých diváků si Djanga velmi pravděpodobně stáhla z internetu. Ano, o tomhle neduhu samozřejmě víme. Jediné, co můžeme dělat, je obesílat sdílecí servery se žádostmi, aby uploadované soubory smazaly.
E15: Když se bavíme o premiérách, proč vlastně nebyly do českých kin nasazeny 3D kopie Hobita s titulky?
Jako provozovatel kina jsem u distributora Warner Bros. velmi žadonil, aby si u svých partnerů v zahraničí toto 3D s titulky vymohly pro český trh. Tahle taktika se vzhledem k nákladům bezpochyby vyplatí u titulů s předpokládanou návštěvou 200 tisíc diváků a vyšší. Bohužel to u Hobita nepadlo. Dle mého názoru Warner Bros. v tomto případě udělali velkou chybu a připravili se o určité peníze. Někteří diváci by byli ochotni zaplatit cenu za 3D, ale nešli na projekci, protože film na ně v tomto formátu nemluvil anglicky. Takže zvolili levnější 2D, kde byla anglická verze s českými titulky k dispozici.
Loňské investice do filmů skončily pozitivní nulou
E15: Další faktor, který zatřese trhem, je nový audiovizuální zákon. Jaký je váš postoj a jak ovlivní podobu české kinematografie a filmového průmyslu?
Na straně kin a distributorů panovala shoda na tom, že korunový poplatek z promítání se musí změnit. Nešlo jen o ten poplatek. Hlavní bylo, aby stát vyjádřil jasný postoj, zda o kinematografii stojí, či nikoli.
Debatu o tom, kam všude filmový fond dal peníze, považuji v tomto ohledu za druhotnou. Fond v první řadě podpořil množství kvalitních filmů a akcí. Akceptovali jsme to, že jako subjekt podnikající na audiovizuálním trhu budeme do fondu dávat jedno procento příjmů. Tím je to pro nás dané.
E15: Falcon se kromě distribuce věnoval i produkci. Vyrobíte po Líbáš jako ďábel nějaký další titul?
Mám ideově vymyšlený jeden producentský projekt, který je nyní ve scenáristické fázi. Nechci o něm říkat nic bližšího, snad jen to, že nepůjde o komedii. Budu se bavit s akcionářem Falconu, zda ho to zajímá. Kromě toho realizuji jednu bokovku. Jako Falcon budeme distribuovat letos v květnu dokumentární snímek Fulmaya, děvčátko s tenkýma nohama o Dorotě Nvotové a fragmentu jejího života v Nepálu. Režíruje ho moje žena a produkujeme ho pod hlavičkou její firmy Hangar Films a v koprodukci s Českou televizí a RWE.
E15: Jak vůbec vaše produkce jako byznys ve výsledku dopadly?
Za posledních třináct let jsme do českých filmů i jiných producentů vložili pod značkou Falconu desítky milionů korun v různých formách. Vždy jsme šli do rizika, které jsme si dokázali spočítat tak, abychom je v případě neúspěchu uměli i unést. Loni jsme například spolupracovali na třech titulech, které bych rozhodně neoznačil jako primárně mainstreamové – Čtyři slunce Bohdana Slámy, Vrásky z lásky Jiřího Stracha a Ve stínu Davida Ondříčka.
Za všechny tři filmy jsme rádi. Ale plusovým výsledkem pro nás dopadl jen Ve stínu, investice do dalších dvou filmů se nám nevrátila. Vedle toho jsme ještě investovali 47 milionů do Líbáš jako ďábel v součtu výroby a distribuce. Díky loňské stagnaci trhu jsme dosáhli na půl milionu diváků. Předběhly nás jen dva americké tituly. Přiznávám, že jsme chtěli více, a tak celkově výsledek hodnotíme jako pozitivní nulu.
Jan Bradáč (42)
Studoval na třech vysokých školách, ale ani jednu nestihl dokončit. V roce 1990 začal pracovat při studiu jako pomocný dělník Českých drah. V roce 1993 nastoupil do Vachler Art Company jako produkční. Od roku 1995 až doposud vede filmovou distribuci a produkci Falcon. V roce 2001 se stal výkonným ředitelem řetězce multikin CineStar. Mezi jeho záliby patří motorové létání, lyže, snowboard, cyklistika, fotbal a také kickbox. Letos by chtěl přeletět v jednom flight tripu od Baltu až po Středozemní moře a vydat sbírku básní.
Čtěte také:
Nový Hobit vstoupí do českých kin v noci z 12. na 13. prosince
CineStar koupila Village Cinemas
PROFIL: Z Falconu se stal producent filmových hitů
Autor je spolupracovníkem redakce
