Řecko má nový plán, podle kterého by se měl dluh k hrubému domácímu produktu dostat do roku 2020 na 124 procent. Bude to fungovat? Na stole jsou minimálně dva problémy. Zaprvé to nestačí, bude třeba minimálně jedno další restrukturalizační cvičení, při kterém se bude sekat do jistiny. Současně není vůbec jisté, zda je při plánovaných opatřeních reálné oné úrovně dosáhnout.
Nikdo neví, jaký může být úspěch odkupu řeckých dluhopisů z trhu. Neochota soukromých věřitelů prodávat Aténám zpět dluh může situaci výrazně zhoršit.
Mezi soukromými investory se pohybuje 62 miliard eur nově vydaného (restrukturalizovaného) dluhu. Ten se aktuálně obchoduje zhruba za 25 procent nominální hodnoty. Plán je, aby Atény z půjčených peněz odkoupily dluh za stávajících 25 procent nominálu, a snížily tak dluh přibližně o 45 miliard eur (23 procent HDP). Pak by mohlo stačit, aby se ECB vzdala zisků z řeckého dluhu, oficiální věřitelé osekali úroky na svém dluhu o 150 bazických bodů a natáhli splatnost oficiálních půjček Řecku (bilaterální půjčky členských zemí a půjčky z EFSF) asi o 15 let.
Otázkou je, kdo ze soukromých investorů se bude chtít zbavit řeckých dluhopisů za 25 procent nominální hodnoty. Je možné, že nemají vůbec zájem je prodávat a naopak čekají, že ho budou držet do splatnosti a dostanou z něj sto procent hodnoty. Atény tak nakonec mohou skoupit dluh za výrazně vyšší cenu, nebo se jim vůbec nemusí podařit celý odkup. Soukromí investoři se mohou také bránit tlaku na další (nedobrovolné) výměny dluhopisů s poukazem na to, že oni už své pohledávky jednou osekali, zatímco oficiální věřitelé jako ECB a země eurozóny to teprve čeká.
Navíc, jak ukazují zkušenosti z Argentiny, soukromí investoři, kteří odmítají účast v restrukturalizaci, mohou vyhrát a získat zpátky vše. Většina zahraničních věřitelů se sice s Argentinou po bankrotu v roce 2001 dohodla na odmazání zhruba dvou třetin pohledávek, hrstka vytrvalých se ale soudila o plnou částku až do dnešních dnů. A teď jim ji americký soud s velkou slávou přiklepl.
Pokud Argentina rozhodnutí nebude respektovat, nesmí americké banky převádět argentinské splátky ani držitelům restrukturalizovaného dluhu. Ti, co Argentině již jednou část dluhu odpustili, jsou tak rukojmím ve sporu s těmi neústupnými.
Držitelé řeckého dluhu se mohou ptát, zda ten, kdo se vzdává části dluhu, není za hlupáka. Americké soudy na příkladu Argentiny ukazují, že za neschopnost splácet dluh je zodpovědný výhradně dlužník. Zodpovědnost věřitele, který měl správně vyhodnotit schopnost splácet, zůstává v rovině morálních úvah. Takový přístup může cestu k osekání řeckého dluhového sádla jenom zkomplikovat.
Čtěte také:
Merkelová: Možná Řekům odepíšeme ještě další dluhy
MMF: Řecko dostane peníze až po dokončení odkupu dluhopisů
Pavel Kohout: Čas na další řecký bankrot
Autor je hlavním ekonomem Poštovní spořitelny
