Guvernér ČNB Miroslav Singer v rozhovoru pro televizní stanici CNBC vybídl Evropskou centrální banku k další akci. Ta by podle něj mohla pomoci oživit skomírající poptávku v eurozóně, a v důsledku také pozitivně ovlivnit Česko. Je to jistě pěkná představa, ale možná přece jen trochu přeceňuje čarovné možnosti měnové politiky.
Je pravda, že ECB mohla být v minulosti aktivnější. Zvyšování sazeb v červenci 2008 a v dubnu 2011, vždy v čase za pět minut recese, se při pohledu do zpětného zrcátka jeví jako pošetilost. Velkou chybou bylo také setrvat od poloviny roku 2012 v pasivitě a nechat měnovou politiku, aby se fakticky samovolně utahovala. Bilance ECB se kvůli tomu během času velmi výrazně smrskla, a to v době, kdy americký Fed naopak masivně tiskl peníze a lil je do ekonomiky.
Právě kvůli tomu, nehledě na vleklou recesi v eruozóně, zůstávalo euro pro řadu členských zemí nesnesitelně silné. Éru silného eura ukončilo až letošní rozhodnutí ECB znovu oprášit netradiční zbraně monetární politiky. Záporné úrokové sazby a plán na přímý tisk peněz od května tohoto roku oslabily společnou evropskou měnu o více než deset procent. To je příjemné, ale slabé euro přichází bohužel pozdě a jeho léčivé schopnosti už jsou v tuto chvíli nižší. Navíc, a to je nyní zásadní, pomalá a příliš pasivní ECB nebyla a není jediným problémem, který drží eurozónu v pasti nízkého růstu a inflace.
Úsporné besnění
Další chybou bylo stádní úsporné běsnění všech evropských vlád v uplynulých letech. V dobách největšího napětí v bankovním sektoru začaly souběžně spořit prakticky všechny evropské vlády od Atén po Berlín. V obdobnou chvíli ve Spojených státech a v Británii naopak běžela slušná rozpočtová expanze. Tu si řada periferních ekonomik dozajista nemohla dovolit. Německo ale mělo a nadále má prostor pro uvolněnější fiskální politiku. Na této frontě se ale bohužel ani do budoucna nic zásadního nezmění. Němci přes zhoršující se ekonomický výhled nadále pro příští rok plánují dosáhnout rozpočtového přebytku.
A v neposlední řadě, jakkoli je to už trochu ohraná píseň, si lze těžko představit trvalejší zrychlení evropského růstu bez strukturálních reforem, a to především v Itálii a ve Francii. Francie během posledních let neúnosně zvýšila zdanění práce. Obě ekonomiky navíc potřebují zlepšit fungování pracovního trhu a narovnat jeho podmínky především vzhledem k mladým pracovníkům. To je ovšem běh na dost dlouhou trať.
Uvolněnější měnová politika tedy může eurozóně a s ní i Česku pomoci. Je však třeba mít na paměti, že nejde o magický všelék, který ji vyvede ze současné pasti nízkého růstu. Ať udělají bankéři ve Frankfurtu cokoli, větší díl rozhodující práce v tuto chvíli leží na bedrech národních vlád.
Autor je hlavním ekonomem Ery
Čtěte také:
Singer: Česko potřebuje uvolňování měnové politiky v eurozóně
Singer: Euro před rokem 2020 mít nebudeme, Zemanova kritika nesedí
