Za výdrž při jednání o reformě společné rybářské politiky, které skončilo ve středu 15. 5. v šest hodin ráno, si Rada pro zemědělství uznání zaslouží. Horší je to se samotným výsledkem. Největším úspěchem je, že se ministři zemědělství na něčem vůbec dohodli. Tedy ti, kteří se účastnili – ten český, ministr Bendl, opět zůstal doma a vyslal za sebe jen svou náměstkyni.
Dohoda ministrů zemědělství členských států bude sloužit jako východisko pro vyjednávání s Evropským parlamentem, který si drtivou většinou odhlasoval velmi progresivní text reformy již letos v únoru. Rada ministrů však neměla vůli se přiblížit k tomu, co odhlasoval parlament – především kvůli bloku několika států (Španělsko, Francie, Belgie, Řecko, Portugalsko). Na druhé straně pomyslné barikády stálo hlavně Švédsko, které dokonce výsledný „měkký” kompromis jako jediné odmítlo, ale za lepší text bojovalo do ranních hodin i Německo nebo Dánsko.
Hlavním boj se svedl o zákaz tzv. výmětů, tedy vyhazování nechtěných úlovků zpět do moře, od roku 2015 a stanovení konkrétního cíle (data) na obnovu zdevastovaných populací komerčně lovených druhů ryb. Například kolegové z WWF Německo vypočítali, že pokud by se prosadil původní návrh Rady na obnovu populací, trvalo by to celých sto let.
Česko jako obvykle stálo se svou „flexibilně defenzivní“ pozicí kdesi neidentifikovatelně uprostřed a při veřejném jednání opět mlčelo. Samozřejmě, že kdekdo může namítnout, že vnitrozemským Čechům může být osud oceánů fuk. Proč se zbytečně namáhat? A třeba být dokonce vidět a mít vlastní názor? Nedej bože ho aktivně prosazovat?
Pravdou je, že někdy je to skutečně dobře, protože minimálně za působení současné vlády je česká aktivita v Unii obvykle dosti antiekologická. Nicméně reforma Společné rybářské politiky EU přináší Česku a českým producentům ryb velké možnosti, jak si sáhnout na evropské dotace, které v současnosti míří do neudržitelného mořského rybolovu a akvakultur. To vše může být ohroženo v případě, že Evropský parlament odmítne najít se slabým textem Rady kompromis nebo když Rada parlamentu neustoupí. Dalším krokem bude totiž vyjednávání mezi EP a Radou, kdy se každý bude snažit prosadit svou verzi reformy.
Zde je dobré dodat, že za Evropským parlamentem stojí statisíce občanů EU, kteří podepsali petice za silnou reformu, desetitisíce drobných rybářů, vědci a mořští biologové a přes 200 nevládních organizací, které se zabývají ochranou přírody. A odpověď na otázku, zdali je to více či méně, než lobby průmyslových rybářů ze Španělska, Francie a dalších rybářských mocností, již ponechám na Vás.
Čtěte také:
Islandské oživení tamní obyvatele bolí
V Grónsku vyhrála volby opozice, k vládě ale potřebuje koalici
Autor působí v organizaci Greenpeace
