Jan Paukert patřil za první republiky k předním pražským lahůdkářům. Jeho podnik na Národní třídě nabízel nejen vyhlášené humrové chlebíčky a různé druhy salátů, ale také širokou škálu vermutů, koňaků a likérů.
Obložený chlebíček je středoevropské specifikum. Prodává se jen v Česku, na Slovensku a v několika vídeňských lahůdkářstvích. Všude jinde se podobně obložená veka přiklápí dalším plátkem pečiva ještě shora. Existuje pověst, že se o vznik chlebíčku zasloužil Napoleon, který chtěl během bitev vidět, co předkládané sendviče obsahují, a vybíral si podle chuti.
Ve skutečnosti ale není přesně známo, kdo obložený chlebíček vynalezl. Do Čech se dostal koncem 19. století a roku 1892 jej prodával například pražský lahůdkář Josef Lippert (Profit o něm psal v čísle 23/2005). Nekorunovaným králem chlebíčků se však brzy stal Jan Paukert, jehož lahůdkářství na Národní třídě nabízelo od roku 1916 nejširší škálu těchto oblíbených delikates.
Na českém korzu
Jan Paukert se narodil roku 1888. Od mládí chtěl být obchodníkem a po vyučení odešel na zkušenou do zahraničí. Poznal lahůdky v Mnichově, Miláně i Londýně, a osobní kontakty s tamními prodejci se mu později velmi hodily. Nejvíc mu ovšem pomohla praxe u pražského velkouzenáře Antonína Chmela (Profit o něm psal v čísle 12/2007). Nejen, že získal potřebnou obchodnickou rutinu, ale v podniku poznal také budoucí manželku Štěpánku.
Roku 1916 oba od Chmela odešli a na pražské Národní (tehdy Ferdinandově) třídě si v domě č. 19, který patřil rodině Matějovských, otevřeli vlastní lahůdkářství. Nevelký, avšak prvotřídně zařízený závod těžil především z výhodné polohy v centru města. Národní třída byla tehdy oblíbeným korzem bohatých českých Pražanů a významnou roli hrálo i sousedství Národního divadla a Topičova nakladatelství (více v Profitu číslo 15/2010).
Zlatá třicátá
Podnik se rychle rozrůstal a již po čtyřech letech přestávaly jeho prostory náporu zákazníků stačit. Paukert se tedy rozhodl lahůdkářství přestěhovat do sousedního domu č. 17 a udělal to vskutku originálně. Aby nemusel přerušit prodej, nechal mezi oběma domy probourat průchod, jímž za jedinou noc přenesli jeho pomocníci veškerý majetek a zboží do nových prostor.
Dvacátá a třicátá léta minulého století pak přinesla podniku největší prosperitu. Nakupovali zde herci Hugo Haas, Zdeněk Štěpánek, Hana Vítová, Lída Baarová, Oldřich Nový i Jiří Voskovec s Janem Werichem. Často se zastavil také dirigent Václav Talich a nově otevřenou Paukertovu vinárnu U Fausta a Markétky si velmi oblíbila operní pěvkyně Ema Destinnová. Závod dodával delikatesy i prezidentu Masarykovi a kvalitou se mohl měřit s předními evropskými podniky.
Poklad ve stropě
|JAN PAUKERT (1888-1972)|
| Po vyučení obchodníkem získal praxi v zahraničí a roku 1916 si na pražské Ferdinandově třídě otevřel lahůdkářství. Dobře prosperující podnik, který si oblíbila i řada českých umělců, brzy přesunul do větších prostor a prodej lahůdek rozšířil o jídelnu s vinárnou. Rozvoj překazila až druhá světová válka, po níž přišlo znárodnění. Jan Paukert musel podnikání zanechat a roku 1972 v zapomnění zemřel. Firmu znovu obnovil až po roce 1991 jeho syn Jan Paukert mladší (1918-2010). |
Od třicátých let pomáhal Paukertovi v podnikání stejnojmenný syn, narozený roku 1918. Začínal jako řadový pikolík, brzy se ale vypracoval. Praxi si odbyl v karlovarském hotelu Pupp a několik let strávil také v německém Hamburku. Otec s ním počítal jako s přirozeným nástupcem, protože jeho druhorozený syn Jiří žil od devatenácti let v Kanadě. Příchod druhé světové války však rodinné plány zcela změnil.
Roku 1938 už Jan Paukert věděl, že následující doba nebude českým podnikatelům přát. Rozhodl se proto před Němci zachránit aspoň to nejcennější – archivní koňaky a likéry. Do stropu mezi prvním a druhým patrem ukryl za pomoci syna celkem 1200 lahví alkoholu, které se neměly stát kořistí okupantů. To ještě netušil, že ve skrýši budou muset zůstat i za komunismu a na světlo se znovu dostanou až po dlouhých třiapadesáti letech.
Návrat k tradici**
Válku nakonec firma přečkala bez potíží. Záměr Jana Paukerta mladšího, který chtěl roku 1947 otevřít pobočku v pasáži Blaník, ale už nevyšel. Po únoru 1948 byl celý podnik znárodněn, lahůdkářství převzal Pramen, z restaurace vzniklo učňovské středisko a v šedesátých letech Mělnická vinárna. Paukertovi dostali příkaz opustit Prahu a odstěhovat se do pohraničí, nakonec však směli zůstat v Hodkovičkách, kde měli domek.
Jan Paukert starší roku 1972 zemřel. Jeho syn pracoval dlouhá léta v ČKD jako dělník, po roce 1989 se ovšem karta opět obrátila. Rodina získala zpět dům na Národní třídě a začala plánovat znovuotevření podniku. Ten v 90. letech fungoval jako rybárna, roku 2008 se ale vrátil k prodeji lahůdek a dnes již opět nabízí tradiční české chlebíčky, saláty, paštiky i řadu evropských specialit.
Prameny: Český biografický slovník XX. století, Lahůdkářství Jan Paukert, Týdeník Rozhlas
