Informační a komunikační technologie se už přede dvěma lety na českém HDP podílely více než šesti procenty a tento podíl neustále zvyšují. Jde o jeden z nejrychleji rostoucích segmentů ekonomiky. Od roku 2002 vyváží Česko více „ICT zboží“ než automobilů. Vznikají u nás technologické společnosti světové úrovně, rozjíždějí se slibné start-upy a velké firmy tu otvírají svá vývojová a výzkumná centra.
Konkurenceschopnost země přitom v různých žebříčcích neustále klesá a moderní technologie, internet a ICT jsou právě tím, co může výrazně pomoci. V celé Evropské unii má brzy být i přes obrovskou nezaměstnanost neobsazených až milion pracovních míst v oboru ICT, poptávka po odbornících výrazně převyšuje nabídku.
Přes všechna tato fakta i prognózy téma podpory ICT a internetu v předvolebních diskuzích vůbec nerezonuje a kandidující strany o ně nejeví zájem.
Přímou zmínku o ICT mají ve volebním programu pouze piráti, ani oni se ovšem nesoustředí na průmysl jako celek, ale spíše na svobodu internetu. Dlouhodobou programovou koncepci v této oblasti budují, možná překvapivě, lidovci. Do volebního střetu však s tímto tématem nejdou. Ostatních stran je nutné se na ICT ptát. Mnohé na dotazy nereagují, jiné odpovídají obecně a vágně.
Téma příliš nezajímá ani mainstreamová média, jejichž zájem se točí okolo prověřených témat, jako jsou těžký průmysl, Temelín, strojírenství a podobně. A pokud se přece jen o ICT a eGovernment otřou, téměř vždy je to v souvislosti s nějakým skandálem či nepovedenou státní zakázkou – IZIP, datové schránky, registr vozidel a tak dále.
I to je jeden z důvodů, proč politici k ICT přistupují tak chladně. Například podle průzkumů ICT unie si 49 procent dotázaných lidí myslí, že se vládám nepovedl ani jeden ICT projekt. Politici proto k tématu přistupují velice opatrně a kvůli obavám z korupční nálepky se mu raději odmítají věnovat.
Oblasti také vládne silný rezortismus – každé ministerstvo a každý úřad si hraje na svém písečku a tvoří vlastní nekoncepční projekty. Důsledkem je, že jednotlivé na zakázku vyvinuté systémy mezi sebou často nespolupracují. Pokud se pak spolu mají systémy domluvit, musí dodavatelé naprogramovat nová rozšíření, což stojí další peníze.
Ostatně i dodavatelé ICT jsou součástí systému a mnohdy nepříliš kompetentní úředníky vědomě chytají do pastí a vědomě realizují zakázky pro stát nevýhodné. Budoucí vláda by proto měla alespoň pokračovat v naplňování schváleného strategického dokumentu Digitální Česko 2.0, jehož součástí je kromě mnoha důležitých bodů také snaha zbourat mezirezortní komunikační, koncepční a systémové zdi. Zcela zásadní ovšem je, aby oblast, jež je pro mnoho lidí odborně těžko uchopitelná a kontrolovatelná, přestala kdekomu sloužit jako výnosný penězovod.
Čtěte také:
Nic moc. Co před volbami chystají politické strany v podpoře IT a internetu
Koncepční směřování ICT ve veřejné správě je nutnost
Pošta chce s bezpečnostními aplikacemi proniknout na evropské trhy
