Z mediálních zpráv poslední doby člověk lehce nabude dojmu, že ve světě nebývale tuční strašidlo nárokismu. Roste a širokým pozadím zasedá a dusí především levicovou Evropu, kde si leccos nárokuje kdekdo. Není málo vykuků, kteří si dokonce udělali z nárokování živnost. Nároky jsou na dotace, na životní standard, na sex, na bezpečí nebo dokonce na radost z dovolené. O tom nesnili ani největší marxističtí věrozvěsti.
Nejnověji se více hovoří o garantovaném příjmu, po jehož zavedení by každý dostával výplatu, aniž by odváděl patřičnou protihodnotu. To se dnes děje jen selektivně. Nejdále jsou jako obvykle Švýcaři, kteří budou o garantovaném příjmu hlasovat v referendu. Tamní výplata za nic by se měla pohybovat kolem šedesáti tisíc korun.
Těžko se to žije rodičům, kteří se snaží vychovávat děti podle starého přísloví, že bez práce nejsou koláče. Že klíčem k dobré a uspokojující práci je píle, rozhled a dobré vzdělání, že lenost vede k myšlenkovému zakrsnutí a že se kdysi lidé vzepjali k nevídaným činům bez nároku na cokoliv.
Autor nesdílí názor, že se lidé se zaručeným příjmem ponoří do studia Platona, začtou se do Goethových básní, budou šťastnější či dokonce začnou více a radostněji pracovat. Prostě jen budou. Veřejnost je ale experimentu nakloněna. Tudíž se rozlučme s heslem „bez práce nejsou koláče“ a zapějme si společně „nárokuji, tedy jsem“.
Čtěte také:
Tisíce franků pro každého. Švýcarsko bude hlasovat o garantovaném příjmu
Český trh práce trhal loni rekordy, průměrná mzda přesáhla 28 tisíc
