Před deseti lety to byla jedna z nejvýraznějších postav kuponové privatizace. Nyní je Jan Suchánek zklamaný a skeptický muž, který se namísto kapitálových investic věnuje už jen soudním procesům. Zakladatel fondů YSE je dnes toho mínění, že celá privatizace skončila krachem.
Kdysi Jan Suchánek patřil k těm nejdynamičtějším aktérům českého kapitálového trhu. Svůj úspěch v kuponové privatizaci zúročil i mediálně. „Právě ve vašem časopise jsem někdy v polovině devadesátých let osvětloval problematiku cenných papírů a všechno, co s tím souvisí,“ vzpomíná na pionýrské doby českého kapitalismu.
Spojení s Profitem, který tehdy patřil do vydavatelské skupiny Ringier, bylo tak úzké, že se jméno týdeníku dokonce objevilo i v názvu společnosti, která byla založena o něco později než samotné fondy: YSE-Profit Holding. To bylo v dobách, kdy tyto fondy ovládaly majetek v hodnotě několika miliard korun a co do objemu spravovaného majetku konkurovaly největším hráčům rodícího se kapitálového trhu.
Časy se ovšem hodně změnily. Jan Suchánek dnes o minulosti nehovoří příliš rád, ve vyprávění se neustále vrací k současnosti - a tu představují především soudní spory, v nichž figuruje jako žalovaný i jako žalobce. Hlavně proto se také nechce fotografovat a nikoho ze svých spolupracovníků zmiňovat jménem. „Já jsem zločinec, to nikomu neprospěje, aby se mnou byl spojován,“ říká s trpkým úsměvem.
Současné společenské a ekonomické poměry Suchánek hodnotí velmi negativně: „Tato země kráčí zpět k socialismu. Skutečný kapitálový trh tady není, stejně jako ho nenajdete třeba na Kubě nebo v Bělorusku.“ Optimismus a naděje, s nimiž vstupoval před zhruba deseti lety do kuponové privatizace, zjevně vystřídala hluboká deziluze.
OSLNIVÝ START „Ovládal jsem základy informačních technologií, uměl anglicky a měl i jakési zkušenosti s podnikáním,“ popisuje Suchánek svůj osobní kapitál, s kterým v roce 1989 vstupoval do nových hospodářských poměrů. Absolventa stavební fakulty osud zavál do sféry IT, a to v jedné z mála soukromých firem, které vznikly před listopadem 1989. Tam se také seznámil s Jiřím Linhartem. „Od něho jsem pochytil alespoň základy toho, jak hodnotit skutečnou ekonomickou situaci podniku a jeho tržní hodnotu. A také mne sponzoroval,“ vzpomíná na své podnikatelské začátky. Ukázalo se, že toto know-how dokázal zakladatel YSE fondů dobře zúročit. Ostatně stejně jako ostatní. V první vlně kuponové privatizace, která probíhala v letech 1991 až 1993, několik stovek fondů od diků získalo celkem 72 procent všech investičních bodů. YSE fondy se v tomto procesu dokázaly prosadit i mezi finančně silnými bankovními fondy. Chytrý marketing, spočívající v dobré zapamatovatelnosti názvu (nezvyklé Y v názvu je anglickým přepisem křestního jméno zakladatele - dohromady jde o zkratku Yan Suchanek Engineering) a střízlivé reklamní kampani (vystupoval v ní populární herec Jiří Bartoška), nakonec dokázal divy. Fondům svěřilo své body 280 tisíc drobných investorů. V té době patřil k hlavním protagonistům fondů vedle Suchánka také ekonom Martin Kápl, autor jedné z prvních domácích knih o kapitálových trzích, a Aleš Tříska, jehož bratr Dušan byl jedním z duchovních otcům kuponové privatizace. „Byla to doba plná optimismu, měli jsme pocit, že všechno jde. Všude bylo plno schopných lidí. Ti se ale pak z kapitálového trhu stáhli. Buď zmizeli v soukromém sektoru, nebo v zahraničí, protože tady už zase začíná nadvláda podprůměrných a průměrných,“ převádí Suchánek vzpomínky na první vlnu kuponovky do současnosti. YSE fondy nikam nespěchaly, a proto prý nakoupily dobře. „Nebylo to pro mne snadné, po prvních třech kolech naši konkurenti už všechny body realizovali a my stále nic. Stálo mne to hodně nervů, ale nakonec to vyšlo,“ říká Suchánek. Kdo totiž nakupoval v pozdějších kolech, získal akcie levně. „Oproti bankovním fondům jsme nakupovali třikrát efektivněji, myslím, že jsme byli výrazně lepší i než Harvardi či PPF,“ hodnotí tehdejší strategii. Všechno se zdálo být v nejlepším pořádku. Fond získal majetek v hodnotě několika miliard korun a v druhé vlně si nevedl o nic hůř. ZMĚNA NABÍDKY Jasné perspektivy YSE fondů ale brzy potemněly. „Příčinou byly změny přístupu politické garnitury k privatizaci jako takové a pak naše investice do pardubické Prefy. Problémy začaly s příchodem Tomáše Ježka,“ vzpomíná Suchánek. To bylo v druhé polovině devadesátých let. Tehdy podle něj stát - uprostřed privatizace - změnil nabídku: „Vláda chtěla spolu s podnikovým managementem zabránit tomu, aby fondy skutečně vykonávaly svá vlastnická práva, a chtěla je odsunout do role pouhých věřitelů.“ Takto bylo podle Suchánka motivováno pravidlo, podle něhož nesměl žádný fond v jednom podniku vlastnit více než 20 procent akcií. Ty na to reagovaly zakládáním holdingových společností, které jim měly a také často pomohly k majoritě. Změna privatizačního klimatu nakonec přerostla v reálný problém vstupem YSE-Profit Holdingu do Prefy Pardubice. Následně vznikly ještě další firmy, Prefa Majetková a Rastra AG-CZ, kde Suchánek či YSE vystupovali jako podílníci, tiší účastníci a podobně. Složitá konstrukce vznikla v zájmu lepšího ovládání výrobního závodu Prefa. Záhy se ale Suchánek a jeho fondy dostaly do sporu jak s managamentem uvedených firem a jejich zaměstnanci, tak částí vlastních akcionářů a třeba i s advokáty, jejichž služeb využívali. Lze říci, že ti všichni dnes tvrdí, že je Jan Suchánek a jeho holding poškodil, připojil se i stát kvůli údajnému daňovému úniku. A od té doby se táhne nepřehledná změť soudních řízení, návrhů na konkurz, trestních stíhání či obviňování z podjatosti, v které je skutečně těžké se orientovat. Sám Suchánek říká: „Největší problém je, jak to soudcům za hodinu vysvětlit, jak jim přiblížit ekonomickou logiku celé věci.“ Zároveň ale celou široce rozvětvenou kauzu považuje za spiknutí policie, státních zástupců a konkurzní „mafie“, jejímž nástrojem se stali právě minoritní akcionáři: „My si ale všechno velmi pečlivě dokumentujeme, myslím, že se nás bojí. Ty žaloby si navíc navzájem odporují. Pár slušných soudců tady ještě je, a tak máme v rukách řadu rozsudků v náš prospěch. Takže teď to stojí a stát čeká, až snad umřu. Nebo skončím jako podnikatel Mrázek - ledovou kulkou. A takové zařízení má u nás jenom stát.“ Má ovšem i méně dramatické prognózy: „Oni vás prostě usoudí. Správce konkurzní podstaty má soudy zadarmo, my nikoli. Už jsme prosoudili osmdesát milionů.“ Hodlá je ovšem dostat nazpátek i s úrokem. Žalobami u nás i u štrasburského soudu se Suchánek i jeho fondy a holding domáhají náhrady stamilionových škod - majetek Prefy Pardubice a dalších společností totiž podle nich neoprávněně užívají jiní. NEVESELÁ BILANCE**
„Všimněte si, že se u nás takřka vůbec neoperuje s pojmem tržní kapitalizace podniku. Naše elity prostě zůstaly socialistické, proto se dnes kuponová privatizace napadá, a to i v médiích. A proto také všechny úspory obyvatelstva směřují do státního dluhu nebo do zahraničí,“ komentuje Suchánek dnešní ekonomickou realitu. Podle něj vlastně kapitálový trh, kde by domácí podnikatelé mohli získat zdroje pro svůj rozvoj, ani nevznikl. A podle toho také vypadá domácí podnikání: „Žádné české podniky nerostou. A pokud na takový narazíte, pak v jeho historii téměř určitě objevíte jakési bílé místo - tam někde jsou peníze italských či ruských mafií, či arabské petrodolary.“
Čím se Jan Suchánek zabývá dnes? „Každý den sedím za počítačem a připravuji podklady pro advokáty. Už pět let se soudíme, myslím, že to ještě pět let potrvá, ale nepochybně vyhrajeme,“ líčí svou současnou práci.
Vedle toho figuruje v několika společnostech, z nichž řada je spojena s realitním trhem. „Fondy kdysi nakoupily nějaké pozemky, tak se o ně staráme, ale jinak jde pouze o formální společnosti, které jsou nositeli nějakých pohledávek či závazků,“ vysvětluje Suchánek své aktuální angažmá v podnikové sféře. Podíl má také ve společnosti s příznačným jménem Vnukum. „Až soudy domelou, tak výnosy budou inkasovat naše děti a jejich děti,“ zpochybňuje sám Suchánek svůj předchozí odhad trvání soudních pří.
O odpovědi na otázku, jak hodnotí svou roli v procesu privatizace, Jan Suchánek moc nepřemýšlí: „Země jako celek neuspěla, tedy jsem nemohl uspět ani já.“
