Proč se nám nedaří dohánět západní ekonomiky a utíkají nám i země jako Slovensko, Polsko a Slovinsko? Máme při současném uspořádání Evropy šanci něco na tom změnit? A podaří se nám zbavit nálepky „montovna Západu“?
Krátkodobě je tady určitě důvod k optimismu, a to hned z několika důvodů. Myslím, že se nám konečně po hluboké recesi podařilo odrazit od dna. Pozitivní je především to, že na tom mají hlavní zásluhu podniky, které se už nebojí investovat, a domácnosti, které začaly víc nakupovat. Export to tady nemůže táhnout věčně sám. Je navíc potřeba ocenit i současnou vládu, která na rozdíl od vlád předchozích vyznává stimulativní politiku, kterou naše hospodářství potřebuje.
Evropa teď zřejmě poroste o něco pomaleji než my. Jestliže bychom rostli kolem tří procent, tak v případě Evropy to bude zhruba mezi jedním a dvěma procenty. Samozřejmě bude hodně záležet na tom, jak se vyvine situace Řecka.
České ekonomice se letos daří nad očekávání dobře. Jste optimista i v dalším – a hlavně delším – časovém horizontu?
A jak se podle vás Česku povede z dlouhodobého hlediska?
Vláda, ale i soukromý sektor, se musí naučit investovat do oblastí, které jsou skutečně důležité. Peníze by měly mířit do celkového rozvoje infrastruktury, hlavně té dopravní. Zapracovat se musí také na právním rámci a zefektivnění institucí tak, aby se podařilo vytvořit přívětivé prostředí pro domácí i zahraniční investory. Nejdůležitější faktor je nakonec ale lidský kapitál. Tam jde o zkvalitnění školství na všech úrovních. A v neposlední řadě musím jmenovat i investice do vědy a výzkumu.
Řada ekonomů kritizovala Nečasovu vládu za příliš tvrdá úsporná opatření. Byla právě ta hlavním důvodem toho, že nám ostatní státy regionu začaly hospodářsky utíkat?
Určitě to byl jeden z důvodů. Velkou roli ale sehrál i fakt, že Nečasova vláda mezi lidi neustále vysílala signály, které zvyšovaly míru nejistoty. Nebyla konzistentní v daňové politice, nedokázala úspěšně zavést druhý pilíř důchodového systému. Když se k tomu ještě připočetla globální nejistota, která tehdy panovala, tak to zkrátka táhlo celou ekonomiku dolů. Samozřejmě měli Nečas a spol. smůlu v tom, že šlo o období hluboké recese. Současná vláda naopak může využívat toho, že se světová, a především evropská ekonomika opět posouvá po spirále vzhůru.
Říkáte, že v nejbližší době pravděpodobně porosteme o trochu rychleji než vyspělá Evropa. Dlouhodobě se nám ale moc nedaří rozvinuté evropské země dohánět, a to ani čtvrtstoletí po revoluci. Čím to je?
Je to zarážející. Mnoho lidí čekalo, že se po revoluci budeme sunout kupředu mnohem rychleji. Byly tady odhady, že do deseti let doženeme Rakousko. Já jsem sice myslel, že to potrvá déle, ale je pravda, že pětadvacet let po revoluci bych očekával, že budeme mnohem dál.
Myslím si, že je to dáno kombinací řady nešťastných opatření v rámci hospodářské politiky. Nevyužili jsme toho, že jsme měli velmi výhodné počáteční podmínky – nízkou míru zadluženosti, výhodnou geografickou polohu, pracovité a disciplinované lidi, poměrně kvalitní systém školství. Navíc jsme měli s demokracií historickou zkušenost, takže to pro nás nebylo něco úplně nového. Musíme si uvědomit, že tady byla spousta zemí, které tyto základy neměly. Bohužel výsledkem je to, že se nám nedaří přibližovat západní Evropě tak, jak bychom chtěli, a že si v tom země jako Slovensko, Polsko nebo Slovinsko vedou mnohem lépe.
Pokračování rozhovoru naleznete na serveru Peníze.cz
Čtěte také:
Česká ekonomika nabrala raketové tempo. Je na špičce Evropy
Švejnar: Ekonomika stoupne až o tři procenta. Má sílu dál růst
