Euro si od lokálního minima dosaženého v červenci loňského roku proti dolaru připsalo asi osm procent a v posledních týdnech se drží v blízkosti více než dvouletých maxim. Ve světle rozdílu ve výkonnosti evropské a americké ekonomiky vyvstává otázka, proč je euro tak silné.
Ekonomika eurozóny loni v reálném vyjádření poklesla o 0,4 procenta, americká si naopak o 1,9 procenta polepšila. A i letos zůstanou nůžky hodně rozevřené – pro eurozónu předpokládáme pro rok 2014 hospodářský růst ve výši 1,1 procenta, pro Spojené státy tři procenta.
Odpověď může dát pohled na finanční toky obou ekonomik, jak je zachycují jejich platební bilance. Běžný účet americké platební bilance se dlouhodobě nachází zejména kvůli pasivní bilanci zahraničního obchodu v hlubokém schodku, který jenom v roce 2013 činil 379 miliard dolarů.
Naopak eurozóna jako celek vloni vykázala na běžném účtu aktivum ve výši téměř 167 miliard eur. I když je pravda, že eurozónu táhnou hlavně německé exporty. Euro ale podporují nejenom reálné toky, obnoveny byly díky zvýšenému zájmu portfoliových investorů i toky finanční. V čistém vyjádření vloni do evropských akcií a dluhopisů přiteklo téměř 148 miliard eur.
Pokud se podíváme pouze na toky ze zahraničí do eurozóny, do akcií vloni připlynulo 270 miliard eur, do dluhopisů asi sto miliard. Po vleklé dluhové krizi let 2010 až 2012 byly ceny eurových instrumentů extrémně nízké. Výnosy zejména periferních dluhopisů v posledních měsících klesaly, Řecko se dokonce v minulém týdnu poprvé od krize vrátilo na trh, akciový index nejlepších evropských akcií Euro Stoxx 50 je od loňského července výše o téměř 18,5 procenta.
Autor je hlavní ekonom Komerční banky
Čtěte také:
